Marek Štryncl a Musica Florea po dvaceti letech

  1. 1
  2. 2

Violoncellista, dirigent, sbormistr, ale i skladatel a pedagog Marek Štryncl (1974) je z pohledu mnohých hlavně synonymem pro známý soubor Musica Florea, který před dvaceti lety založil a s nímž jej pojí zájem o dobovou interpretaci a znovuobjevování skladatelů především z období českého baroka a klasicismu. Byť ve výčtu hudebních kontaktů a pracovních aktivit i zájmů Marka Štryncla bychom mohli ještě docela dlouho pokračovat, alespoň protentokrát u „jeho“zmíněného souboru zůstaneme. Důvod je jasný – dvě desetiletí existence.
Musica Florea a dvacet let, které má za sebou. Co se vám při vyslovení těchto slov vybaví nejdřív?

Představa, že soubor Musica Florea má skoro čtvrt století, mě nejen pozitivně udivuje, ale téměř i děsí. Mládí se stává minulostí, takže se mně spontánně vybavují vzpomínky na naše začátky…

Co z toho dvacetiletí bylo nejtěžší a co oproti původním představám naopak až překvapivě snadné?

Snad nejtěžší bylo přesvědčit mnohé osobnosti kulturně společenského života o přirozené potřebě takzvané autentické interpretace. Pokud nemáme hrát stejným způsobem Johanna Sebastiana Bacha a Igora Stravinského, kde k tomu vzít klíč? Bez přihlédnutí k dobovým interpretačním zvyklostem by tento klíč spočíval jen v bezbřehém tápání, kde by „fikce“ skladatele byla deformována. Vedle pozitivních ohlasů na naše počínání existovalo mnoho „nepřátelských“ reakcí, které se chytaly kdejakých malicherností a které pramenily z neznalosti a neochoty porozumět. Rozhodně snadnější je vzpomínat na to, co se povedlo…

Ani sebesehranějšímu kolektivu se za tak dlouhou dobu nevyhnout krize či takzvané „ponorky“. Jaké byly u vás ty nejvážnější?

Samozřejmě, že se někdy mezi členkami souboru vyskytla chvilková neschopnost se dohodnout, což je lidské. Ale nemělo to nikdy dlouhého trvání. Ovšem jinak nejvážnější krize našeho souboru paradoxně trvá již od dob založení. Všichni jsme na volné noze a ne vždy se daří finanční či koncertní potřeby zajistit tak, jak bychom si představovali, takže vedle entuziasmu jsme se nemohli vyhnout občasným dojmům „končící Florey“. Zatím přes malé a postupné změny v obsazení orchestru ale k tomu bohudík nedošlo.Koncerty, nahrávky či něco dalšího –  na co jste z toho jste za ono dvacetiletí nejvíc pyšný?

Všelijaké ceny a různá další ocenění byly jistě povzbudivé, ale hrdý jsem dnes spíše na to, když na náš koncert dorazí posluchači v hojném počtu a navíc se jim koncert líbí, aniž by muselo jít o „komerční“ program. Anebo když vám zajímavé osobnosti z druhé strany zeměkoule pošlou zprávu o tom, jak vysoce si cení našich nahrávek…

A je naopak něco, co byste dnes udělal jinak?

V poučené interpretaci? V ní je přirozené usilovat o změny. Záleží na tom, jak se necháte poučit dosavadním stavem vědeckého bádání a také tím, co sám vybádáte!

Jak to máte v současné době s finančním zajištěním souboru? Je to hodně náročná kapitola? Jak moc vás peníze limitují?

Pokud nemáte někoho, kdo za vás „kope“ na poli pořadatelském, manažerském nebo PR, pak je při dnešních „způsobech“ nemožné se prosadit a získat dostatečné finanční prostředky pro zajištění souboru. Vlastně to považuji za zázrak, že to bez takového manažerského zázemí vůbec nějak fungovalo. Mě osobně tento stav nesmírně mimoumělecky zaměstnává, neboť jsem neměl zatím to štěstí narazit na vhodnou osobu. Natož pak mít nějakého mecenáše či sponzora, ačkoli jsem přesvědčen, že hodně našich projektů by si to zasloužilo.

Jak hodnotíte „trh“ se soubory staré hudby u nás? Cítíte velkou konkurenci? A jak jsme na tom podle vás v tomto směru při porovnání se zahraničím?

Na konkurenci není nic špatného, je velice inspirující, ostatně velká spousta hudebníků hraje v různých souborech a pomáhá to i jejich obživě. Zde oceňuji to, že i přes tento fakt se mnozí kapelníci snaží profilovat soubory odlišným způsobem. Problém však nastane, když někdo obsazuje na první židli hráče, kteří jsou zároveň prvními hráči v jiném ansámblu. Pak to chtě nechtě přestává být obohacující i inspirativní. S tím se též potýkám, ale v zahraničí mají často podobné problémy.

Jak hodně se základní kádr vašich muzikantů obměnil? Ptám se i kvůli tomu, na co jste již sám před chvílí narazil – totiž že na koncertech staré hudby lze poměrně často vidět s různými soubory hrát jedny a tytéž hráče…

Ke změnám v obsazení docházelo málo a postupně. Z našeho základního složení stále velká část pamatuje začátky souboru, což je dnes jev téměř ojedinělý, i když nevím, jak dlouho to ještě potrvá. Také ještě i v dalších souborech dnes hrají téměř všichni. Jak už jsem říkal, to je existenční, ale i umělecká nutnost.

Jaké koncerty čekají Musicu Floreu v nejbližší době? Jaká bude nadcházející sezona?

V příštím roce se podíváme zejména do Francie, Německa, Španělska, ale i jinam. Na domácí půdě budeme pokračovat naším jedenáctým festivalovým cyklem a „šňůrou“ po české republice. Uvedeme například koncert, nazvaný Harmonie sfér, s neznámými skladbami Antonína Rejchy. Kromě barokních projektů to budou i romantická díla Felixe Mendelssohna Bartholdyho či Antonína Dvořáka, neznámá „renesanční a barokní“ díla Leoše Janáčka s italskými raně barokními autory. Nebude chybět ani spolupráce s chlapeckým sborem Boni Pueri, kde působím jako sbormistr, a tak dál… A když se to podaří, tak spustíme již několik let připravovaný projekt unikátního převozního barokního divadla Florea Theatrum. Tady jistě rozhodne finanční pomoc, bez které to opravdu nejde.Když už zmiňujete divadlo – pamětníci hodně vzpomínají na Castora a Polluxe ve Stavovském z konce devadesátých let. Neměli byste chuť si něco podobného zopakovat? Je tedy šance, že i něco takového znovu přijde?

To doufám, neboť od té doby je to s barokní scénou bída. Zvláště, když se mnohé opery prezentují jako barokní, a přitom to s barokem má málo společného…

Co prozradíte sám o sobě? Jak vidíte sám sebe jako muzikanta, ale i jako člověka „v civilu“? Vaše sny v mimohudebním životě?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama