Génius choreografie Marius Petipa se narodil před 200 lety
Mládí
Marius Petipa pocházel z baletní a herecké rodiny, jeho otec Jean (1787–1855) patřil ke známým francouzským tanečníkům a choreografům, matka Victorine Grasseau byla herečkou, starší bratr Lucien (1815–1898) se také stal baletním tanečníkem a choreografem. Petipova rodina se často stěhovala za prací, v době Mariova narození, roku 1818, měl Jean Petipa angažmá v Marseille. O šest let později přesídlil do Bruselu, tehdy ve Spojeném království nizozemském. Dostal místo Premier danseur a baletního mistra v Théâtre de la Monnaie. V Bruselu získal malý Marius baletní a hudební vzdělání, poprvé vystoupil v divadle roku 1827 v otcově inscenaci La Dansomanie.
V srpnu 1830 vypukla belgická revoluce a divadla se na mnoho měsíců zavřela. Petipova rodina se ocitla ve finanční tísni a roku 1834 raději přesídlila do Bordeaux, kde Jean Petipa získal místo baletního mistra. Marius zde dokončil svá taneční studia u proslulého Augusta Vestrise.
V létě 1838 dostal Marius Petipa své první místo sólisty v menším baletu města Nantes. Hned od počátku uplatňoval svůj choreografický talent, v Nantes vytvořil tři jednoaktové balety. V létě 1839 doprovázel Marius otce na turné v USA, v New Yorku předvedli první baletní vystoupení v dějinách města, balet La Tarentule od Coralliho. U tehdejšího amerického obecenstva nesklidili velký úspěch, navíc je okradl pořadatel akce. Zpět do Nantes Petipa již nechtěl a našel si místo v Paříži v Comédie-Française, někdy vystupoval i v Opeře, kde působil jeho bratr Lucien jako Premier danseur. Pro sezonu 1841/1842 bylo Petipovi nabídnuto místo sólisty v baletu Bordeaux, které přijal a zůstal tam další dvě sezony. Pod šéfem baletu Vestrisem tančil ve všech tehdy slavných představeních jako La Péri (s Carlottou Grisi), La Fille mal gardée a Giselle. Sám inscenoval čtyři menší balety.
V roce 1844 přechází Petipa jako Premier danseur do královského divadla v Madridu. Působil tam do počátku roku 1847, získal znalost španělské hudby a tance a na španělská témata choreografoval sedm menších baletů. Asi by v Madridu zůstal delší dobu, ale zapletl se do vztahu s manželkou markýze Chateaubrianda z francouzského vyslanectví, a když byl vyzván na souboj, raději urychleně odjel do Paříže. Ani zde dlouho nevydržel a z podobných důvodů potřeboval na jaře 1847 opět odjet. Po rodinné poradě zprostředkoval bratr Lucien pozvání do St. Petersburgu od ředitele carských divadel Alexandra Gedeonova. 5. června 1847 (24. května ruského kalendáře) tedy přijíždí Marius Petipa do Ruska. Odchod, možná původně zamýšlený jako dočasný, se však stal celoživotním a zásadně změnil vývoj carského ruského baletu.
Hlavní petěrburská divadelní scéna se tehdy jmenovala Imperiální velké kamenné divadlo (Imperialnyj bolšoj kammeny těatr), do Mariinského divadla přešla až od roku 1886. S pobytem v St. Petersburgu neměl Petipa žádné větší společenské potíže, město se snažilo přizpůsobovat Západu a vyšší vrstvy mezi sebou běžně mluvily francouzsky. Marius Petipa tak celý život neměl potřebu naučit se rusky. Pouze přijal poruštěné jméno Marius Ivanovič Petipa.
(pokračování)
