Marko Ivanović trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***

Vyrůstal ve dvou kulturách, obě dokonale vstřebal a i to z něj činí člověka bohatého. Je zvyklý na český způsob komunikace, dovede ocenit ten srbský. Oba má rád a zároveň zná jejich slabiny. K tomu oplývá darem pozorovatele, vnímavého cestovatele, zdvořilého hosta. Neskrývaně si pochutnával na bábovce, kterou jsem na poslední chvíli připravila podle jednoduchého maminčina receptu. Potěšil mě, samozřejmě. A hlavně mě zaujal poutavým vyprávěním, které průběžně zdobil srdečným smíchem, ačkoli se v něm nevyhýbal ani tónům posmutnělým. To když přišla řeč na válečné konflikty a bolest balkánských Slovanů. Marko Ivanović.Neznámé pokrmy rád objevoval už jako dítě. Skrze osobité chutě se prý – stejně jako skrze studium nových řečí – dozvěděl leccos zajímavého o přemýšlení toho kterého národa. My se z jeho vyprávění mj. dozvídáme, jak vypadá srbská zabijačka, které jídlo nás v jeho domovině rozhodně nemine nebo ve které z pražských restaurací se nejlépe vaří právě „po srbsku“. Když se zeptám, čemu bychom se (nejen) v české gastronomii měli od Srbů přiučit, po drobném zaváhání Marko připustí: „Zdá se mi, že se obsluha srbských restaurací obvykle dokáže k zákazníkovi lépe chovat, bez ohledu na minulost (také) socialistického státu. I když usednete ve staré hospodě, kde mají prostý jídelní lístek, naklepaný na stroji, můžete se spolehnout, že pan vrchní přijde čistě ustrojen, s motýlkem, a každého bez ohledu na jeho vizáž či věk velmi slušně a zdvořile obslouží. Často tady funguje určitá stavovská čest. K mé lítosti – v Česku málokdy. Když nás někdo z české obsluhy mile překvapí, jsme po zbytek dne v sedmém nebi, udiveni, šťastní, blažení…“U Ivanovićů se v kuchyňských kreacích realizuje především Markova žena, herečka a zpěvačka Jana Infeldová. „Zatímco ona má dokonalý smysl pro chutě a dokáže s gurmánským zalíbením vyvařovat, já jsem schopen dorazit se po vypiplaném jídle čínskou instantní polévkou.“ Marko by prý také leccos zvládl, ale nedostává se mu času. „Nejeden z mých kolegů-skladatelů tvrdí, že komponování má mnoho podobného s vařením: V obojím jsou ingredience, které kombinujeme tak, aby vznikla nová kvalita. Moje invence se nejspíš vyřádí výlučně při kombinování not.“ Kuchařky nečte, nedokáže si totiž představit chuť, která by z ingrediencí vzešla. „To máte stejné, jako když laik kouká do partitury.“Přesto si ovšem dokáže jídlo náležitě vychutnat a rád se účastní labužnických posezení. V rozhovoru popisuje například zážitky s bratry Formanovými, díky nimž objevil půvaby rozlehlého trhu v bretaňském Rennes nebo našel zalíbení v kombinaci ústřic s chlazeným bílým vínem a bílým chlebem. Mnohé poznatky nashromáždili také s manželkou. Jejich „baťůžkářské“ výpravy směřovaly třeba do Mexika nebo Senegalu.

Ve finále našeho povídání jsme se vrátili do Srbska a dopřáli si sladkou tečku, tedy zmínku o dezertech, velmi podobných tureckým, tudíž extrémně přeslazených. Tulumby, krempity nebo šampity zvláště vyniknou, pokud je podáváte s kávou, čerstvě mletou doma a připravenou v džezvě, v ideálním případě z mědi. Přesný postup Marko Ivanović rád zveřejnil v knize Když vaří múzy.

www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na