Martin Klusák: Mým výkřikem byla první stránka partitury

Na jeho až nezvykle přehledných osobních webových stránkách, nadepsaných Martin Klusák – hudební skladatel & sound designer, se dostanete hned k věci: k přehlednému curriculum vitae, k soupisu jeho dosavadní hudební tvorby i nabídky služeb v oblasti zvukové tvorby. Marně byste tu ale hledali slova chvály či cokoli tím zavánějícího, převzatého z médií, tak jak si to kumštýři sami na sebe často tak rádi na své stránky vyvěšují. Na jeho stránkách dokonce chybějí i jakékoli fotky, včetně těch portrétních. Jen ve dvou třech strohých větách je tu popsáno to nejnovější v jeho profesním životě. Mimo jiné i tohle:
Úspěch v soutěži Pražského filharmonického sboru – 14.7.2012

A právě vítězství v jedné ze dvou kategorií – té pro smíšený sbor – bylo tím důvodem, proč jsme pětadvacetiletého studenta skladby na HAMU Martina Klusáka oslovili, popohnáni mimo jiné i informací, že v soutěži byla půldruhá stovka kompozic, pocházejících doslova z celého světa – od Spojených států či Argentiny přes Velkou Británii nebo Rusko až po Japonsko a Čínu.

Jak jste se vůbec o soutěži Pražského filharmonického sboru dozvěděl? Váhal jste dlouho, zda do toho jít? Co nakonec rozhodlo? Partituru Žalmu 57 jste už měl hotovou nebo jste ji psal přímo pro soutěž?

Okolnosti vzniku skladby a její účasti v soutěži jsou kouzelné…

Nedávno jsem kráčel po ulici, když tu nějaká slečna na protější straně začala z plných plic křičet. Cosi negativního se v ní nakupilo a ona to ventilovala. Já se takto čistit moc neumím, mým výkřikem v únoru 2011 byla první stránka partitury. Skloubila se zde dlouhodobá touha napsat skladbu na biblický text založenou na kompozičních principech evropské staré hudby s momentálním rozpoložením, které se umocnilo ve chvíli, kdy jsem si vzpomněl na úvodní verše Žalmu 57.

První stránka však zmizela v šuplíku a nevím, jak by to s ní dopadlo, kdybych nedostal nabídku na podíl na hudebním vystoupení v rámci Noci kostelů v červnu 2011. Skladbu jsem se do června rozhodl dopsat i díky krásné náhodě; Říkal jsem si, že se podívám do liturgického kalendáře, jestli náhodou na den zvažované premiéry nepřipadá žalm 57. A hádejte, jaké číslo jsem v kalendáři nalezl. Žalmů je celkem 150, v některých překladech Starého zákona 151 – náhoda to tedy byla značná a mě bylo najednou jasné, že skladba bude do termínu hotová. Z programu však byla kvůli organizačním komplikacím stažena a partitura mířila zpět do šuplíku.

Plakát soutěže Pražského filharmonického sboru jsem objevil ve škole už na podzim 2011. Téměř ihned jsem se rozhodl, že s novým termínem premiéry Žalmu 57 počkám – jednou z podmínek soutěže byl nárok Pražského filharmonického sboru na premiéru skladby – a nejprve zkusím štěstí v soutěži.

Zde byla šťastná náhoda dovršena: soutěž Pražského filharmonického sboru evidovala přesně 151 přihlášených skladeb.Můžete svoji kompozici trochu blíže představit? Její námět, ale i charakter samotné hudby?

Text Žalmu 57 mě fascinuje svým obsahem, kontrastujícími verši a zejména průzračnou strukturou, díky které přímo volá po zhudebnění. Začíná expresivním zvoláním a prosbami o pomoc, pokračuje přes temné vylíčení svízele a končí nadějnou katarzí.

Z kompozičního hlediska mě nejvíce inspirovala středověká hudba slohu ars nova, skladbu rovněž ovlivnily pravidla renesančního vokálního kontrapunktu.

Skladba je původně psána pro smíšené pěvecké kvarteto a je určena pro provedení v menším nebo středně velkém chrámovém prostoru. Jak jsem již zmiňoval, původní premiéra skladby měla zaznít na Noci kostelů 2011, konkrétně v rotundě z jedenáctého století, během večerních meditací. Jsem zvědavý, jak skladba vyzní v rámci koncertu velkého smíšeného sboru.

Jak hodně jste si věřil, když jste partituru předával do soutěže?

Říkal jsem si, že by bylo pěkné, kdyby se na výsledkové listině skladba umístila alespoň v horní polovině. S takovýmto úspěchem jsem ale nepočítal – měl jsem již domluvený komorní sbor, který by skladbu premiéroval příští akademický rok. Tuto předběžnou dohodu budu nyní muset zrušit.A vaše první pocity z verdiktu poroty? Jak jste se to, resp. v jakém momentě dozvěděl?

 O výsledku mě informovala telefonicky paní profesorka Loudová, u které na HAMU studuji skladbu. Říkala: “Martine, teď se posaď, mám pro tebe skvělou zprávu.” Už jsem v tu chvíli seděl, ze židle jsem nespadl, ale pořádně jsem si výskl a šel jsem slavit.

Jak se těšíte na provedení svojí vítězné kompozice? Již víte, kdy k němu dojde?

Opravdu se těším. Snažím se představit si, jak bude skladba znít v podání tak velkého sboru, jako je Pražský filharmonický sbor. Podle oficiálních zdrojů k provedení dojde někdy v sezoně 2013-2014.

Pražský filharmonický sbor již na začátku deklaroval, že hlavním záměrem uspořádání skladatelské soutěže bylo podnítit soudobé autory ke sborové tvorbě. Jak vy coby skladatel právě tenhle „obor“ vidíte? Z hlediska zájmu jak vašich kolegů, tak i interpretů a v neposlední řadě i posluchačů o něj?

U mladší generace hudebníků i posluchačů vnímám zajímavý trend. Repertoár z devatenáctého století přestává být pro některé atraktivní, cítím tendenci se od něj vzdalovat oběma směry po časové ose, lidé jsou otevření soudobé i staré hudbě.

Dnešní situaci tedy vnímám jako nové sborové tvorbě nakloněnou. Jakákoliv soudobá vážná hudba je však pro interpreta i posluchače skokem do neznáma. Závisí skladbu od skladby na vkusu jedince, zda se mu líbí či nikoliv.Komponujete lehce? Podle seznamu vašich dosavadních kompozic to vypadá, že máte nejspíš docela blízko k divadlu a také k filmové tvorbě, resp. hudbě pro film, je to tak? Které ze svých dosavadních kompozic si nejvíce ceníte?

Má-li skladba dobrou myšlenku, vystaví se celá sama. Na dobrou myšlenku však člověk musí čekat, nepřijde na povel.

Co se týče hudby na zakázku, velmi závisí na tom, o jaký typ objednávky jde. Mám to štěstí, že ve mně vizuální podněty automaticky spouštějí zvukové asociace, takže například filmová hudba je mou silnou stránkou. I mnoho mých autonomních kompozic je inspirováno fotografiemi, obrazy, nebo alespoň vizuálními představami. Asi nejobtížněji by se mi plnila zakázka typu “sonáta pro sólový hoboj”, ale asi bych se s ní také nějak popral.

Nejvíce si cením dvou autonomních počinů – Portrétu č.2 z cyklu Pět portrétů pro smyčcové trio a live electronics a elektroakustické skladby Strojvedoucí Cháron. Oba tyto kousky jsou velice krátké (Portrét č.2 měří minutu a Strojvedoucí Cháron tři minuty), ale podepsal bych se u nich pod každou notu. Žalm 57 mám také velice rád.Soudě podle vašeho curriculum vitae, které máte na svých webových stránkách, nebyla vaše cesta ke komponování až tak přímočará. Nebo se mýlím? Můžete prosím aspoň ty klíčové momenty, které vás ke komponování přivedly, připomenout?

Táta, Vladimír Klusák, byl jazzový klavírista, ale zemřel při nehodě, když mi byly tři roky. Něco v genech tedy asi mám. Cvičit na klavír mě však vůbec nebavilo, z lidušky jsem brzy odešel a další hru na klavír jsem dost zanedbával – naučil jsem se pár klavírních hitů a tím to haslo.

Asi nejdůležitějším mezníkem bylo po vystudování gymnázia přijetí na FAMU na obor zvuková tvorba. Základy hudební teorie a zájem o vážnou hudbu mi tam rozvinul pan profesor Ivo Bláha, skladatel vážné hudby a tehdejší vedoucí katedry. Zkoušel jsem aplikovat některé principy soudobé vážné hudby v kompozici filmové hudby u filmů FAMU a o několik let později měly mé kompozice ohlas na katedře skladby na HAMU, kde studuji nyní u paní profesorky Ivany Loudové.

Je vám pětadvacet, ještě studujete, čím se vůbec živíte? A jakou představu o svém profesním směřování máte?

Mým hlavním řemeslem a činností, kterou zvládám dohromady se studiem, je v současné době nahrávka a zpracování mluveného slova k internetovým projektům – nejčastěji jde o dabing do češtiny nebo do cizích jazyků. Člověk však nikdy neví, z jaké strany přiletí další práce; občas tedy natáčím i zvuk u filmu nebo v televizi, vyrábím různé znělky a podobně. Moc rád pomáhám se zvukem u dokumentárních filmů. Ještě jsem neměl možnost zkusit orchestraci nebo skladbu hudby u celovečerního filmu. To bych určitě rád někdy vyzkoušel.Vaše „mimohudební“ zájmy? Slabosti a naopak silné stránky? Povaha? Jak byste sám Martina Klusáka jako člověka popsal? Charakterizoval?

Mou slabostí a zároveň silnou stránkou je zájem o mnoho tvůrčích oborů naráz. Kromě skladby a zvukové tvorby se na amatérské úrovni věnuji varhanní hře a sborovému zpěvu, klasické fotografii, mám za sebou i několik málo autorských filmů, okrajově se zajímám o programování webu. Baví mě sledovat kulturní dění, zejména v současné hudební a filmové tvorbě. Rád si také zasportuji, jsem pravidelným vyznavačem mnoha letních i zimních outdoorových sportů, vysokohorské turistiky a cestování.

Největší potíž mi dělá připustit si, že všechny tyto činnosti nelze naráz udržovat na vysoké úrovni, že si musím jedno vybrat a druhé nechat být.

Jak se popsat? Myslím, že jsem velmi tolerantní, otevřený k přístupům ostatních a šťastný s málem, což mi dost usnadňuje život.

Co mi jej komplikuje, je moje přemýšlivost. Každou maličkost v duchu zdlouhavě a do detailu rozebírám a hodnotím její smysl. A nedejbože, když něco nezapadá, když mi něco ten smysl nedává. Vsugeruji si, že je celý svět špatně, a pak se cítím mizerně a pro své okolí jsem nejspíš velice otravný.

Jinak se stále učím, vyvíjím a hledám, každý den se hodnotím, zda jsem rád za sebe a své jednání; a pokud ano, vše je na dobré cestě.

Díky za rozhovor, ještě jednou naše gratulace k prvenství. A pochopitelně i přání dalších úspěchů!

www.martinklusak.cz

Ptal se Vít Dvořák