Praha se opět po letech stala místem, kde mladí adepti houslové hry mohli zažít kontakt s hvězdou koncertních pódií. Stejně tak jako před lety, kdy kanadský krasobruslař a politik Otto Jelinek pozval do Španělského sálu Isaaca Sterna, nebo když díky svým osobním kontaktům získala do Rudolfina „Pinky“ Zukermana současná ředitelka 92nd Street Y Tisch Center for the Arts v New Yorku Hanna Arie Gaifman, podařilo se České filharmonii realizovat masterclass s Anne-Sophie Mutter. V této sezoně podobný kurz vedla Alisa Weilerstein i Behzod Abduraimov.
Téměř zaplněný parter Dvořákovy síně za účasti řady pedagogů a mladých studentů mohl umělkyni s napětím sledovat v jiné poloze než při koncertním vystoupení. Tradice mistrovských kurzů pochází již od Ference Liszta a v den koncertu jej dávali a dávají velcí umělci jako například Yehudi Menuhin, Vladimír Horowitz i výše jmenovaní. Masterclass není vyučováním, ale dává účastníkům, jejich pedagogům i přísedícím stimulaci a inspiraci, zaměřuje se na technické detaily, jemné detaily frázování, kontroluje z pohledu sólisty tvorbu tónu, kvalitu vibrata a třeba navrhuje pódiovou praxi ověřené návyky. Často však výkonný umělec není pedagogem v pravém slova smyslu a účast na zejména jednodenním kurzu slouží více jako dobrá vizitka do životopisu mladého adepta koncertního umění. Přesto účast na kurzech je mimo účast na zkouškách, soutěžích, konkurzech jednou z dalších zkušeností nutných pro ucelený vývoj.
Co zaujalo a co překvapilo na kurzu Anne-Sophie Mutter? Především způsob jakým mladí bez ostychu vystoupili na velkém pódiu – Veronika Jugasová (ZUŠ Praha 4/Dana Vlachová), Kryštof Kohout (Konzervatoř Plzeň/Radka Beranová), Natálie Kulina (Konzervatoř Brno/Miloš Vacek), Milena Kolářová (Pražská konzervatoř/Pavel Kudelásek), Ludmila Pavlová (AMU/Ivan Štraus). Připomínky Anne-Sophie Mutter směřovaly však většinou k vadám, které nebyly objeveny nebo dostatečně korigovány stávajícími pedagogy, a to zejména k vedení smyčce, ohebnosti zápěstí, různým druhům a kontinuálnímu vibratu nebo vadnému spiccatu. S doporučením studia techniky na stupnicích a opusech Otakara Ševčíka lze jen souhlasit.
Rovněž lze zcela souhlasit s důrazem na tvorbu tónu, tak jak říká i ve svých online kurzech Pinchas Zukerman: „The bow is your bank account.“ Bohužel Anne-Sophie Mutter ne zcela vždy a s nástrojem v ruce vysvětlovala nácvik a eliminaci zjištěných problémů, což bylo třeba zřejmé při vysvětlování koordinace rychlosti vibrata s rychlostí tahu.
S návodem neladit na pódiu bych nesouhlasil s tím, že i ladění v plném sále dá houslistovi informaci, zda se změnila akustika v sále na rozdíl od zkoušky v prázdném auditoriu. Milá byla mateřská péče bezprostřední umělkyně, která se projevila nejen v kalafunování, ale i v ošetření prstu náplastí. Škoda, že Anne-Sophie Mutter neměla, až na poslední výbornou účastnici Ludmilu Pavlovou (Maurice Ravel: Tzigane), větší možnost pracovat na detailech provedení.
Nedostatkem tak bylo pouze nepříliš dobré ozvučení, ale zejména neúčast hudby znalého překladatele/pedagoga, který by byl větším přínosem, než slečna s mikrofonem v klíně. Přesto velký dík České filharmonii!
Masterclass Anne-Sophie Mutter
Anne-Sophie Mutter (housle)
29. dubna 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
