Italský klavírista a dirigent Maurizio Pollini, který 5. ledna oslaví pětasedmdesáté narozeniny, je od počátku šedesátých let považován za jednoho z největších umělců své generace. Specializuje se na dílo Fryderyka Chopina, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta či Roberta Schumanna, interpretuje i soudobou klasiku.
Rodák z Milána studoval hru na klavír u Carla Lonatiho a Carla Vidussa. V roce 1959 vyhrál mezinárodní klavírní soutěž v italském Seregnu, o rok později Chopinovu mezinárodní klavírní soutěž ve Varšavě. Poté studoval u slavného Artura Benedettiho Michelangeliho. Později mimo jiné proslul svojí spoluprací s dirigentem Claudiem Abbadem, se kterým usiloval o zpřístupnění vážné hudby široké veřejnosti; pořádali například koncerty pro dělníky. Na Salcburském festivalu v roce 1995 poprvé představil svůj projekt Progetto Pollini, sérii koncertů, ve kterých uváděl stará a nová díla vedle sebe. Vedle klavírní hry se občas věnuje i dirigování, a to jak oper, tak orchestrální hudby.
Loni v červnu měl Pollini, který je také držitelem ceny Grammy v kategorii nejlepší instrumentální sólový výkon bez orchestru, vystoupit v rámci festivalu Pražské jaro, svůj recitál však ze zdravotních důvodů zrušil. Na festival se měl vrátit po třiadvaceti letech, neboť jeho plánovaná účast v roce 2008 byla rovněž kvůli zdravotním důvodům zrušena. V roce 1992 ve Dvořákově síni Rudolfina přednesl nadšenému publiku sonáty Franze Schuberta a Albana Berga a Debussyho Etudy. Na Pražském jaru vystoupil již v letech 1989, 1982 a 1969.
