Maxim Vengerov a Prague Philharmonia na LVHF: Živý dialog sólisty s orchestrem

Svobodné zednářství symbolizuje mystiku, umění a vědu. Inspiračním zdrojem dramaturgie Lednicko-valtického hudebního festivalu se pro rok 2024 stala zednářská zahrada, přesněji její torzo v zámeckém parku v Lednici, jak v tiskové zprávě uvedl Jiří Partyka, ředitel festivalu.

Rozkvět zednářských lóží je zaznamenán ve druhé polovině 18. století, není proto divu, že zahajovací koncert byl věnován právě hudbě tohoto období. Zednář Friedrich Abel (1723–1787), dvorní hudebník britské královny Charlotty svou Sinfonii in G, objevenou v katalogu Valtického hudebního archivu a uvedenou ve světové premiéře, sobotní koncert zahájil. Zednářské ideje a inspirace se zrcadlí i v tvorbě Wolfganga Amadea Mozarta, jemuž byl prakticky celý večer věnován. Interpretace třech Mozartových koncertů se ujal světově proslulý houslový virtuos Maxim Vengerov za “doprovodu” Prague Philharmonia pod “taktovkou” Vojtěcha Spurného. Uvozovky nejsou náhoda, neboť Prague Philharmonia Maxima Vengerova nedoprovázela. Spíše se jednalo o živý dialog sólisty s orchestrem, nesený radostí ze hry – tím myslím nejen hry na nástroje, ale i hry s hudbou samotnou – jak o tom svědčily mimo jiné jednotlivé hudební kadence z pera Maxima Vengerova, které by svou invencí a až dalo by se říci drzostí ve smyslu stylového vybočení jistě potěšily i samotného Mozarta. Na koncertě kromě Mozartových Koncertů č. 1. B dur KV 207, č. 2 D dur KV 211 a č. 3 G dur KV 216 byla provedena ještě předehra k opeře Kouzelná flétna, jež je považována za jednu z nejzednářštějších oper vůbec. Houslové koncerty vznikly v letech 1773–1775, jsou tedy dílem sedmnáctiletého autora, jež je sám s velkým úspěchem prováděl, zatímco Kouzelná flétna je jedním z jeho posledních děl. Bylo tedy možné sledovat odkud a kam se Mozartova tvorba posunula, a právě v Kouzelné flétně lze slyšet náznaky budoucího dalšího stylového vývoje nejen v Mozartově tvorbě vůbec, ke kterým už bohužel vzhledem k předčasné skladatelově smrti nedošlo. Každý z virtuózních koncertů je psán v poněkud jiném stylu. První koncert B dur je inspirován italským virtuózním stylem, zatímco ve druhém D dur je už znát vliv francouzského elegantního, intelektuálnějšího stylu. Třetí věta Rondeau třetího koncertu G dur přináší na svou dobu novinku – a sice použití sordinky u smyčcových nástrojů, které v souvislosti s klasickou klasicistní hudbou má neobvyklý až magický efekt. V tomto koncertu je také orchestr v porovnání s předešlými dvěma více v dialogu se sólistou.

Maxim Vengerov účinkuje na koncertních pódiích už několik desítek let. Začal jako pětiletý a dnes, ve svých padesáti letech, říká, že už konečně může hrát, jak si sám přeje, tedy beze všech svazujících interpretačních tradičních kánonů a pravidel. Jeho umění v sobě spojuje technickou virtuozitu, slovanskou muzikalitu, inteligenci a mimořádné nadání. Mimo to je to velmi sympatický a skromný člověk, který stále v hudbě objevuje něco nového a stále se učí. Proto také stále stojí na špici interpretačního umění dnešní doby. „Mozart se nemá hrát, Mozart se má zpívat. Vše je opera.“ – uvedl Maxim Vengerov na setkání s tiskem. Tuto “jednoduchou” radu dostal od Riccarda Muttiho, když jako sedmnáctiletý hrál Mozartovy koncerty s Vídeňskými filharmoniky.

Prague Philharmonia založil v roce 1994 Jiří Bělohlávek jako soubor mladých, talentovaných umělců. Někteří z nich jsou dodnes členy orchestru. I přes sem tam šedivý vlas, jim ale zůstalo nadšení a mladost ducha, profesionalita a vynikající intepretace z dob založení tělesa. Tedy kvality, na kterých zakladatel orchestru stavěl. Lví podíl na tom má i pozitivní myšlení, pohoda a nadšení, optimismus a hravost dirigenta Vojtěcha Spurného. Maxim Vengerov se s orchestrem a dirigentem sešel až na páteční zkoušce a od začátku bylo jasné, že jsou na stejné vlně. Koncertní mistryně orchestru podotkla, že se v tomto případě jednalo až o jakousi hudební terapii, že vše šlo naprosto samo a stačilo se nechat uměním Maxima Vengerova vést.

Osobně mám ráda takzvanou autentickou provozovací praxi. Oproti tomu ale znalost dobové provozovací praxe a její aplikace na současné nástroje může současné orchestry jedině obohatit. Navíc nejsou svázáni pravidly hry na dobové nástroje a mají tak větší prostor pro vlastní umělecký vklad, nehledě na technické možnosti, které moderní nástroje poskytují. V Mozartově hudbě je slyšet každá nepřesnost či chyba. Je jakýmsi lakmusovým papírkem každého interpreta. Sobotní koncert byl špičkovým výkonem všech zúčastněných, nádherným a obohacujícím uměleckým zážitkem, završeným ještě přídavkem v podobě třetí věty z Mozartova Houslového koncertu č. 5 A dur, KV 219 s janičárskými motivy, které si Vojtěch Spurný a orchestr opravdu vychutnal.

Lednicko-valtický hudební festival je přímo napojen na tradice lichtenštejnského panství, kdy se sem na podzim sjížděla evropská šlechta nejen za honitbou, ale i za hudebními zážitky. Ředitel festivalu Jiří Partyka, rodák z Valtic, festival založil a na každém detailu je vidět (doprovodný program v podobě edukačních koncertů, workshopů a tematických přednášek, neustálé zlepšování akustických podmínek Jízdárny, květinová výzdoba, osvětlení, zútulnění foyer, příjemný personál, občerstvení atd.), že pro něj pořádání festivalu není jen profesionálně odvedenou prací, ale srdeční záležitostí. Osobně si na festivalu vážím právě tohoto nasazení, osobního přístupu, spojení potěšení duše, srdce i těla prostřednictvím pečlivě vybrané, s místem spojené dramaturgie, krás zdejšího kraje a všeho, co Lednicko-valtický hudební festival přináší včetně kulinářských požitků. Lednicko-valtický areál tak neslouží “jen” návštěvám zdejších zámků a zahrad, případně cykloturistice a ochutnávce vína, ale stal se díky tomuto festivalu i centrem setkávání duchovní kultury, jejího dědictví a dalšího rozvíjení, společenských setkání a inspirací pro mladou generaci, v publiku hojně na koncertech zastoupenou. Kultivovanost, vznešenost a přirozená noblesa jsou devizami této kulturní přehlídky.

Ještě doplním, že koncert ve vyprodané Jízdárně i následné setkání s novináři moderoval Jiří Vejvoda. S tímto programem vystoupí v následujících dnech Maxim Vengerov mimo jiné i v newyorské Carnegie Hall.

Lednicko-valtický hudební festival: Slavnostní zahájení
28. září 2024, 19:00 hodin
Zámecká jízdárna Valtice

Program
Carl Friedrich Abel: (1723–1787) Sinfonia in G dur, op. 7, č. 1, WKO 13
Wolfgang Amadeus Mozart: (1756–1791) Houslový koncert č. 1 B dur, KV 207
Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 2 D dur, KV 211
Wolfgang Amadeus Mozart: Ouvertura z Kouzelné flétny, KV 620
Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 3 G dur, „Štrasburský“, KV 216

Účinkující
Maxim Vengerov – housle
Prague Philharmonia
Vojtěch Spurný – dirigent