Technická přesnost klavíristy Michaela Tsalky neztrácela na muzikálnosti ani v nejrychlejších pasážích

Vaňhalova hudba v moderní světové premiéře

Jan Křtitel Vaňhal prožil většinu svého dospělého života ve Vídni. Jeho popularita byla za jeho života větší než dnes, ale v posledních desetiletích se stále více muzikologů i interpretů snaží, aby se jeho skladatelská tvorba znovu dostala do veřejného povědomí a byla patřičně doceněna.

Na koncertě s názvem Maestro Jan Křtitel Vaňhal aneb Haydn diriguje Vaňhala zazněly tři pozdní skladby z Vaňhalovy tvorby, a to v jejich moderní světové premiéře.

Samému koncertu předcházely dva krátké proslovy, které zasadily Vaňhalovu tvorbu do dobového kontextu a zároveň poukázaly na to, jak se daří jeho hudbu v dnešní době prosazovat. Nejprve se slova ujal umělecký vedoucí souboru Musica Florea, Marek Štryncl. Ten prozradil publiku, že ačkoliv se v programní pozvánce ke koncertu píše, že Vaňhalovy symfonie svého času dirigoval sám Joseph Haydn, nejednalo se o dirigování v takové formě, na jakou jsme zvyklí dnes. V 18. století, kdy se symfonie veřejně uváděly, je Haydn dirigoval od houslového pultu. Ostatně, dochovala se dokonce zpráva o tom, že Haydn coby houslista hrával ve smyčcovém kvartetu společně s druhým houslistou, baronem Dittersdorfem, violistou W. A. Mozartem a violoncellistou Janem Křtitelem Vaňhalem – a právě od violoncellového pultu se smyčcem namísto taktovky koncert následně mistrně oddirigoval i sám Marek Štryncl.

Druhého proslovu se ujal Pavel Svačinka, který je komorníkem Společnosti Jana Křtitele Vaňhala (založené před patnácti lety). Představil skladby večera a zasadil je do kontextu doby. Dvě symfonie, které Musica Florea představila, prý byly revidovány na základě notového materiálu, který byl nalezen v Haydnově archivu. Uvedené symfonie i klavírní koncert složil Vaňhal ve svém pozdním tvůrčím období. V koncertním programu, který sepsal muzikolog Marc Niubò, bylo řečeno, že klavírní koncert byl napsán o deset let dříve než symfonie. Pavel Svačinka však tuto informaci opravil. Klavírní koncert byl naopak složený později než symfonie. Marc Niubò byl na koncertě přítomen a bylo vidět, že se u této poznámky lehce zarděl. Pavel Svačinka také mimo jiné promluvil o novodobých nahrávkách Vaňhalovy hudby. Vybídl například posluchače, aby si poslechli nové album Večer ve Vídni 1784 Bennewitzova kvarteta, které bylo natočeno na podzim minulého roku pro Supraphon. Z Vaňhalovy tvorby je na desce jedna skladba, Smyčcový kvartet č. 2 A dur, op. 33.

Mistrovské podání Michaela Tsalky

Vaňhal za svůj život složil asi sedmdesát symfonií. Na koncertě nejprve zazněla jeho čtyřvětá Symfonie Es dur (Allegro moderato – Andante – Menuetto: Tempo moderato, Trio – Allegro molto). Zpočátku orchestr trochu tápal po intonační stránce, zvláště dechové nástroje. To se však brzy srovnalo. První věta, která byla založena na střídajících se pomalých a rychlých pasáží, byla dobře kontrastně vystavěna. Pomalé pasáže se zbytečně nenatahovaly, rychlé nebyly uspěchané. Artikulace, zvláště ve smyčcích, byla jasná, pestrá a živá.

Následoval třívětý Koncert pro kladívkový klavír A dur, op. 45 (Allegro, Adagio, Rondo alla Boema). Sólového partu se v něm ujal nizozemsko-izraelský klavírista Michael Tsalka, se kterým před nedávnem vyšel na Opeře PLUS rozhovor. Jeho projev byl až neuvěřitelně přirozený a uvolněný. Hrál výrazně a přesvědčivě, jeho pohyby přitom byly velmi úsporné. Jen ve třetí, závěrečné větě se nechal unést živostí hudby. Nadskakoval na klavírní židli, snad mi čtenáři prominou takové přirovnání, jako řidič autobusu na odpružené sedačce. Zvuk kladívkového klavíru byl velmi barvitý, zvláště vynikal v basovém rejstříku. Technika pravé ruky byla neuvěřitelně dobře artikulovaná. I v těch nejrychlejších technických pasážích Tsalkova až mechanická přesnost však neztrácela na muzikálnosti. Tsalka jako by na kladívkovém klavíru rozehrál druhý orchestr. Musica Florea doprovodila Tsalku citlivě. Jen škoda, že na samém konci koncertu žestě vypustily příliš mnoho kanárků.

Klavírista Michael Tsalka nebyl ke koncertu přizván náhodou. Vaňhalově hudbě věnuje velkou pozornost. Nahrál mnoho jeho skladeb i na CD. Jako koncertní přídavek si zvolil jedno z Vaňhalových Capriccií, op. 31, která je plná překvapivých rytmických proměn a krásných ozdobných melodických pasáží.

Koncert uzavřela Vaňhalova Symfonie D dur (Allegro spiritoso – Cantabile – Menuetto un poco allegretto, Trio – Presto). Na rozdíl od zahajovací Symfonie Es dur působila velkolepým zvukem již od prvních tónů. Orchestr byl navíc od začátku skvěle naladěný. V druhé větě smyčce nádherně rozehrály pomalé melodické plochy. V taneční hudbě byly slyšet prvky lidové hudby, pravděpodobně té české, kterou Vaňhal tak dobře znal a se kterou se setkával prvních dvacet let svého života, dokud působil jako hudebník v Čechách.

Účast na koncertě byla poměrně dobrá, ačkoliv pořadatelé poznamenali, že by bylo hezké, kdyby přišlo více posluchačů. Alespoň to publikum, které si Vaňhalovu hudbu přišlo poslechnout, však působilo velmi spokojeně. Orchestr Musica Florea i Michael Tsalka sklidili velký potlesk.

Musica Florea: Maestro Jan Křtitel Vaňhal aneb Haydn diriguje Vaňhala
6. února 2025, 19:30 hodin
Lichtenštejnský palác, sál Bohuslava Martinů, Praha

Program
Jan Křtitel Vaňhal: Symfonie Es dur
Jan Křtitel Vaňhal: Koncert pro kladívkový klavír a orchestr A dur, op. 45
Jan Křtitel Vaňhal: Symfonie D dur

Účinkující
Michael Tsalka – kladívkový klavír
Musica Florea
Marek Štryncl – dirigent