Trio Bohémo mělo původně jiné představy o své budoucnosti
Český hudební život má štěstí na vynikající komorní soubory napříč generacemi, mezi nimiž vynikají nejen kvarteta, ale i klavírní tria (například Guarneri Trio, Eben Trio, Dvořákovo trio, Lobkowicz Trio, The Trio a další). K výrazným zástupcům mladší generace, ovšem již zkušeným a ověnčeným mnoha soutěžními úspěchy, patří Trio Bohémo.
Původně měli houslista Matouš Pěruška, violoncellistka Kristina Vocetková a klavírista Jan Vojtek jiné představy o své hudební budoucnosti. Na festivalu v Portugalsku v roce 2018 Matouš zaznamenal radostnou spolupráci Kristiny a Jana, tehdy spolužáků na Akademii Franze Liszta v Budapešti. Všichni tři si zde společně zahráli a vzájemná spokojenost byla natolik velká, že se rozhodli pokračovat ve spolupráci. V roce 2019 založili Trio Bohémo, jež záhy opanovalo mnoho evropských soutěží a uspělo i v daleké Austrálii. Zakrátko koncertovalo v londýnské Wigmore Hall, vídeňském Musikvereinu, na Pražském jaru, Gent Festival van Vlaanderen v Belgii a jinde. Ostatně velkou část loňského podzimu strávil soubor na turné v USA a Kanadě, představil se i v Honolulu a v březnu ho čekají koncerty ve Velké Británii.
To, co se zdá jako pohádka, si však museli členové souboru tvrdě vydřít. Za jejich komorními kvalitami – lehkostí, dokonalou souhrou a bezchybnou intonací – stojí roky práce, která se vyplatila. Dnes je Trio Bohémo zárukou špičkové interpretace a objevné dramaturgie.
Melodický Rejcha a temperamentní folklor
To platí i o koncertě v Sále Martinů, na němž zazněly skladby Antonína Rejchy, Jana Vičara a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Své vystoupení v Sále Martinů zahájilo trio Rejchovým Klavírním triem č. 4 F dur, op. 101. K Rejchovi mají hráči obzvlášť blízko, komplet jeho šesti klavírních trií nahráli loni pro Supraphon, 2CD vyjde letos v dubnu, mimochodem přesně patnáct let od vydání nahrávky prvních tří Rejchových trií Guarneri Triem.
Obecenstvo se velmi rychle nechalo vtáhnout příjemnými invenčními melodiemi a suverénní interpretací (přitom Rejcha hráče nijak nešetří, klade na ně vysoké nároky), dotvořenou vyvážeností hlasů nástrojů a citem pro stylovost. Za šest let společného hraní se ze tří skvěle interpretačně vybavených osobností stalo celistvé jednotné seskupení, což je vzhledem k době trvání souboru pozoruhodné. Sluchovým potěšením, nejen v Rejchovi, je frázování tria, místy rozklenuté do širšího oblouku, jinde vystavěné s přesnými úsečnými důrazy. Adagio třetí věty je hudební půvab sám. Skladatel ho obdařil tolika krásnými melodiemi, které se proplétají mezi jednotlivými nástroji, až se člověk nemůže doposlouchat, třeba jiskřivé souhry violoncella a houslí nebo jistého, v případě potřeby důrazného výkonu klavíristy. Finální Allegretto Scherzando hráči dovedli k vrcholu s energií, která se přelila do celého sálu.
Všestrannost a ohnivý temperament předvedli Matouš, Kristina a Jan i v cyklu Jana Vičara Z Moravy, sledu moravských lidových písní, upravených a dotvořených pro zpěv a trio. Z klasických interpretů se stali folklórní muzikanti, kteří s chutí, radostí a rozkoší zpívají a hrají nelehké, ale krásné moravské písničky. Nádherný, intonačně čistý zpěv Kristiny Vocetkové a mužné hlasy jejích kolegů doplněné neméně energickou hrou zvedají posluchače ze sedadel na celém světě. Cyklus byl sice původně zamýšlen jako součást programu pro posluchače v zahraničí, trio ale zjistilo, že velký úspěch má tahle „vypalovačka“ i doma. Jan Vičar prý žádal hráče, aby před každým vystoupením zdůraznili, že to je cyklus pro housle, violoncello, klavír a tři netrénované hlasy, ale tato proklamace působí spíše žertovně vzhledem k tomu, co se vzápětí spustí.
Jiskření jako koření hry
Veškerou svou brilantnost, přesnou souhru, bezchybnou intonaci, citlivou dynamiku, variabilitu výrazu a emocionální hloubku vnesli hráči do interpretace Klavírního tria č. 1 d moll, op. 49 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, vrcholného komorního díla skladatele, v němž se mísí virtuozita s melodickým šarmem. Hráči si vychutnávali své hudební party, housle Matouše Pěrušky „si povídaly“ s vášnivým violoncellem Kristiny Vocetkové, klavír Jana Vojtka byl důležitou součástí této trojjedinosti. Všichni tři ovládají umění být tím druhým či třetím vzadu ve prospěch vůdčí linky jiného hráče. Ze hry Tria Bohémo doslova čiší zvuková kompaktnost a názorová jednotnost, vnitřní tah, čitelnost vedení hlasů, pečlivě promyšlené detaily. Hrají s nakažlivou chutí a nasazením, jiskření mezi houslistou a violoncellistkou je kořením jejich výkonů. Očividné je vzájemné podněcování, poslouchání a fandění si, každý z členů dokáže v mžiku přepnout z něžné cituplné polohy do ohnivé vášně. Zřetelným důkazem těchto aspektů byla závěrečná věta Mendelssohnova tria, v níž se tichá dynamika obratem mění v silnou energii. Závěrečné tempo na samé hranici hratelnosti hráči suverénně zvládli s čistotou, a srozumitelnou artikulací.
Jako přídavek zazněla první z Dvořákových Dumek, která posluchače strhla vnitřním nábojem, suverenitou a elegancí hry.
Sál Martinů byl po celý večer zaplněn tak silnou energií a emocemi, které proudily mezi pódiem a hledištěm, až jsem si vybavila slova Matouše Pěrušky z jednoho rozhovoru: „Myslím, že když člověk dostal určitý dar, měl by ho využívat a vracet, aby bylo vše v rovnováze.“
Festival EuroArt Praha: Trio Bohémo
13. ledna 2026 v 19:30 hodin
Lichtenštejnský palác, Sál Martinů
Program
Antonín Rejcha: Klavírní trio č. 4 F dur, op. 101
Jan Vičar: Z Moravy
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49
Účinkující
Trio Bohémo
Matouš Pěruška – housle
Kristina Vocetková – violoncello
Jan Vojtek – klavír
