Mezi minarety: Filharmonie Brno v Ománu

Přelom února a března zavál brněnské filharmoniky do Orientu, konkrétně do Maskatu, metropole sultanátu Omán. Linka katarských aerolinií z Vídně se obloukem vyhýbá syrskému území, na němž probíhají bojové operace včetně leteckých, vede však i přes území ovládané Islámským státem (irácký Tikrít). Představa, že dole pod vámi může někoho svrbět prst na spoušti nějaké rakety, není moc příjemná…

Samotný Omán, alespoň jeho pobřežní oblasti, je jakýmsi arabským Švýcarskem: svou malebností, čistotou či absencí mrakodrapů, takže Maskat si nelze – na rozdíl od Dauhá, hlavního města Kataru, nebo Dubaje – splést s Manhattanem.Omán není tak bohatý jako Emiráty; podíl ománského vývozu ropy a zemního plynu tvoří asi desetinu jejich produkce, ale přesto je znát, že země zažívá velký ekonomický vzestup. Pracují tu hlavně Indové, Bangladéšané a Pákistánci, Ománci jsou jasně v menšině. To se vládnoucí monarcha sultán Kabús bin Said snaží změnit zákony a nařízeními podporujícími zaměstnanost místních. V jeho vlastním symfonickém orchestru například smějí hrát pouze Ománci. Cizinci tu mohou hudbu pouze vyučovat nebo účinkovat jako hostující umělci.

Omán je zemí muslimskou, byť velmi tolerantní. Návštěvník je tu povinen dodržovat řadu zvyků a nařízení stran oblečení a chování na veřejnosti. Holá ramena a kolena nejsou žádoucí, ženy mohou navštívit mešitu pouze s pokrývkou hlavy.Zákaz pití alkoholu se vztahuje i na běžné pivo, opilost se trestá, alkohol v obchodě nekoupíte a barů je zde jako šafránu (další významné ománské komodity). Pro hudebníka navyklého dát si po koncertě sklenku či panáčka věc vskutku krušná… Další problémy jsou třeba s fotografováním. Nemůžete jen tak vyfotit místního, aniž byste se ho zeptal na povolení, a ženu už vůbec ne. Během zkoušek a představení bylo fotografování zakázáno úplně.Jeho Veličenstvo je velkým obdivovatelem evropské hudby a velkoryse financovalo stavbu Královské opery v Maskatu, otevřené v červenci 2011. Nádherné interiéry budovy vycházejí z tradiční islámské architektury, charakteristické propracovanou ornamentální výzdobou a citem pro detail. Celý komplex je pojat velmi velkoryse; divadelní prostor lze pomocí hydrauliky přeměnit v koncertní sál s překrásnými varhanami. Akustika je velmi dobrá. Provoz operního domu se řeší hostováním významných evropských hudebních těles, což vyžaduje velké finanční zdroje. Ostrahu objektu tvoří sultánova osobní garda; od filharmoniků okamžitě obdržela přezdívku „janičáři“. Při průchodu bezpečnostním rámem filharmonikové s nástroji permanentně pípali, takže janičáři brzy rezignovali a omezili se na kontrolu visaček se jménem. Operní a baletní představení v Muscat Royal Opera House výrazně převládají nad koncerty symfonickými. Není divu, neboť arabské obecenstvo vstřebává evropskou hudbu na rozdíl od Asijců jen váhavě a pomalu, přičemž spojení hudby s jevištní akcí je určitě přístupnější. Tady stále platí, že hudebníci jsou zároveň vyslanci evropské kultury; v případě Ománu to rozhodně není fráze.Filharmonie Brno vycestovala do Ománu v rámci společného projektu s Hamburským baletem s představením Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského. Orchestr se přestěhoval z pódia do „díry“ (orchestřiště), což pro něj byla svým způsobem nová úloha – i když se pravidelně zúčastňuje wagnerovských inscenací na festivalech ve Welsu a v Mnichově a Čajkovského balet loni kompletně nahrál na CD. Výrazná hudba Louskáčka byla obohacena včleněním několika čísel z jiného Čajkovského baletu, Spící krasavice (včetně virtuózního houslového sóla, jež si náročností nezadá s Čajkovského houslovým koncertem, v němž se zaskvěl koncertní mistr Pavel Wallinger). Hamburgský balet je špičkovým mezinárodním ansámblem, stmeleným vůdčí osobností ředitele a světově proslulého choreografa Johna Neumeiera. V ansámblu účinkoval jako sólista významný český tanečník Otto Bubeníček, který se tímto představením loučil s aktivní činností. Inscenace musela být přizpůsobena muslimskému kodexu z hlediska scény i kostýmů, což vtipně a naprosto přirozeně vyřešil Jürgen Rose. Obě představení v Maskatu dirigoval zkušený Michael Schmittsdorff.

Obecenstvo tvořili dílem Evropané žijící a působící v hlavním městě Ománu, dílem místní (často celé rodiny s dětmi). Příliš spontánní projevy nadšení při závěrečném aplausu byly pomocí výmluvných gest okamžitě korigovány přítomnými dohlížiteli – uvaděči v tradičních oděvech. Inu jiný kraj, jiný mrav.

A nejsilnější zážitek ze zájezdu? Zcela nepochybně súk Matrah, pravý nefalšovaný orientální trh. Záplava vůní, šperků, užitečných i zbytečných věcí, tradičních i importovaných výrobků. Arabové jsou velmi zdatní obchodníci a mistři ve smlouvání o cenu, ale ujišťuji čtenáře, že někteří filharmonikové se jim v tomto umění záhy téměř vyrovnali…

Autor je členem orchestru Filharmonie Brno
Foto autor, archiv

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na