Rekonstrukce nebo reinterpretace?
Koncert trvající bez pauzy 130 minut byl jakousi scénickou adaptací Monteverdiho díla z roku 1610 a akusticky využíval postranních balkónů a obou schodišť v hledišti.
Francouzský vokálně-instrumentální soubor La Tempête existuje na scéně tzv. historicky poučené interpretace od roku 2015 a patří k těm experimentujícím. Simon-Pierre Bestion se provedením Monteverdiho nešpor pokouší „dostat posluchače přímo do srdce skladatelova silného díla věnovaného Panně Marii.“ Inspiraci pro výběr nástrojů a ornamentiku nachází v bohaté historii Benátek. Nešpory – v originále Vespro della Beata Vergine SV 206 – byly prokládány gregoriánskými antifonami, žalmy ve fauxbourdonu převzatými z anonymního rukopisu Antiphonaire Des Invalides ze 17. století uloženého v jihofrancouzském Carpentrasu. Zajímavý koncept či hudební koláž pokoušející se rekonstruovat dobovou hudební praxi skrze monodický duchovní zpěv, improvizovanou polyfonní praxi a koncertní skladatelskou tvorbu jako jakousi duchovní operu je jistě zajímavý nápad.
Vespro della Beata Vergine patří k nejkrásnějším skladbám Claudia Monteverdiho. Dílo vzniklé roku 1610 v rodné Cremoně a věnované papeži Pavlu V. kombinuje tehdejší kompoziční styly „seconda prattica“ – tedy sólové hlasy s doprovodem generálbasu s „prima prattica“ v polyfonním zhudebnění žalmů a v Magnificat. Dílo tedy stojí na rozhraní dvou hudebních epoch, které se v něm mistrovsky sloučily. Jednotlivé části jsou určeny pro jeden až deset hlasů s bohatým instrumentálním doprovodem zahrnujícím cinky, flétny, pifary, trombóny, housle, violy da braccio, basové violy da gamba a basso continuo. Tento aparát rozšířil Simon-Pierre Bestion o trojřadé barokní harfy, dulcian a serpent.
Kolem padesátky hudebníků bylo rozděleno do dvou proti sobě na jevišti sedících instrumentálních těles za nimiž stál rovněž na dvě části rozdělený sbor, který se ale pohyboval jak v hledišti, tak na jevišti – a to v sólech i ansámblech.
Tam, kde chybí klenba
Pauza během produkce by její průběh určitě narušila a „vyhodila“ posluchače z kontextu Monteverdiho hluboké, novátorské hudby. Pozitivně bych též hodnotila snahu či pokus o rekonstrukci dobové interpretační praxe, ovšem v takovém případě měl tento projekt zaznít v chrámovém prostoru – hlavně kvůli akustice, která v Janáčkově divadle byla vůči hudebníkům nemilosrdná a také kvůli celkové atmosféře duchovního prostoru. Přeci jenom – moderní divadlo a kostel je rozdíl.
Snad právě to byl důvod, proč mě interpretace souboru La Tempête nepřesvědčila. Těžko se vžívat do tak duchovních textů a hudby v tak světském prostředí, jakým je divadlo. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že pěvci jaksi netuší, o čem zpívají, mnohdy jim bylo špatně rozumět, intonace také občas klouzala, v jejich projevu mi především chyběla vroucnost, prožitek, zvnitřnění, klid a v neposlední řadě i noblesa Monteverdiho hudby. „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají jeho stavitelé.“ Tento citát ze 126 Žalmu z nešpor možná vysvětluje, co mám na mysli.
Osobně se mi orchestr líbil podstatně víc než sbor. Dirigent Simon-Pierre Bestion řídil celou produkci zpaměti – což je obdivuhodný výkon, vzhledem také k délce provedení, nicméně se mi zdálo, že hudba plyne jaksi monotónně, bez pro baroko typických emocí, kontrastů, radosti, vznešenosti a jasu spojeného s postavou Panny Marie. Popravdě jsem nepochopila, jak souvisí dění na scéně s hudbou či textem, zejména blikající reflektory, které rozbíjely koncentraci a světélkující disco polokoule na podlaze. Vizuální efekty alespoň pro mě osobně rušily křehkost a jemnost vycizelované Monteverdiho hudby, ovšem chápu, že právě vizuální složka může ke klasice přitáhnout další posluchače, neboť dnešní svět je prakticky založen na vizualitě.
Je jistě dobře hledat nové koncertní formáty v nových prostorách. Myslím ale, že je třeba zvážit, kde je co vhodné a zda tak velký soubor dokáže přes dvě hodiny udržet nejen svou koncentraci, ale i publika.
Publikum odměnilo tento fyzicky mimořádný výkon potleskem vestoje a vznešená Monteverdiho hudba důstojně ukončila letošní vskutku po všech stránkách mimořádný a vycizelovaný festival věnovaný Siru Charlesi Mackerrasovi a krásné hudbě, kterou maestro miloval a propagoval.
Před koncertem se ve foyer Janáčkova divadla konala beseda s muzikologem a skladatelem, vynikajícím znalcem Monteverdiho díla a života univerzitním profesorem Milošem Štědroňem a ředitelkou brněnské filharmonie paní Marií Kučerovou.
Moravský podzim: La Tempête – Monteverdiho Nešpory
26. října 2025, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo Brno
Program
Claudio Monteverdi: Vespro della Beata Vergine, SV 206
Účinkující
Amélie Raison – soprán
Brenda Poupard – alt
Hélène Richaud – alt
Eugénie de Mey – alt
François Joron – tenor
Edouard Monjanel – tenor
René Ramos Premier – basbaryton
Florent Martin – bas
Sbor a orchestr La Tempête
Simon-Pierre Bestion – dirigent, koncepce a aranžmá
