Mezzosopranistka Jana Kurucová: Čeština má z mého pohledu jazzovější rytmus než slovenština

Jaké jsou vaše pocity z angažmá v opeře Tajemství, která bude mít premiéru 24. května 2024 v Národním divadle v Praze?
Jsem skutečně nadšená tím, že mohu být součástí výborného týmu, který se sešel v Národním divadle u této nové inscenace opery Tajemství. Ať už se jedná o skvělé kolegy, zkušeného režiséra, asistenci režie, hudební nastudování, kostýmy, scénu a choreografii, sešla se tu vynikající skupina profesionálů, která má chuť vytvořit něco nového a krásného. Vládne tu výborná tvůrčí nálada, atmosféra plná smíchu. Premiéra se už nezadržitelně blíží a doufám, že diváci budou mít z naší práce velké potěšení stejně jako my!

Můžete popsat proces přípravy na vaši roli Panny Rózy v této opeře? Je to vaše první nastudování této role nebo jste se s ní už ve své kariéře potkala dříve?
Je to pro mě skvělá příležitost se poprvé setkat ve své kariéře s touto rolí Bedřicha Smetany – a je až magické, že se tak děje v roce, kdy tento velikán české hudby slaví 200 let od narození. Zároveň to s sebou nese velkou zodpovědnost přiblížit se co nejvíce jeho stylu, řeči a interpretaci. I když jsem Slovenka a váš jazyk je mi blízký, je čeština přece jen pro mě výzva, má jiný, z mého pohledu takový jakoby jazzovější rytmus, což jí dodává to osobité kouzlo. Snažím se tedy nejen zlepšovat svou češtinu ve zpívání, ale i v komunikaci s kolegy.

Jaké výzvy přináší ztvárnění vaší postavy v opeře Tajemství? Jak se vaše předchozí zkušenosti z jiných rolí odrážejí ve vašem přístupu k této roli?
Velkou výzvou kromě speciální stylizace je pro mne hlasová poloha Panny Rózy, která je nižší, spíše altová, což je pro mě jako mezzosopranistku náročnější. A taky i emocionální hloubka a komplexnost postavy. Musím se zaměřit na vyjádření jejích niterných pocitů a konfliktů. Situace, ve které se Panna Róza nachází, je přesným opakem mého privátního života. Panna Róza je už více než dvacet let nešťastně zamilovaná do své první velké lásky a musela snést, že se oženil s jinou ženou, s níž má syna. Panna Róza žádné děti nemá… Já jsem naopak šťastně vdaná a mám úžasnou holčičku a synáčka.

Ale právě ta zranitelnost a bolest, kterou Panna Róza musí potlačit pokaždé, když ho vidí, mne k ní přitahují nejvíc. Pochopitelně čerpám i z vlastních radostných i bolestných vzpomínek na mou první lásku, která má a bude mít v mém srdci navždy své nezastupitelné místo. Každou výzvou se člověk učí a já jsem připravená dát té roli to nejvíc, co dokážu.

Existuje nějaký konkrétní hudební nebo dramatický moment v opeře Tajemství, na který se obzvlášť těšíte? Je tam nějaká árie, která je pro vás výjimečná?
Určitě! Nejdřív je to několik vtipných rychlých ansámblových scén, které nabízejí zábavné interakce mezi postavami a samozřejmě ta nejznámější „Ó, klamné domnění“. Při ní mi neustále naskakuje husí kůže. Zároveň se ale nejvíce těším na árii Panny Rózy, která je velmi intimní a představuje hluboké vyznání její duše. Jako by právě v tenhle moment byla znovu tou až po uši zamilovanou mladou dívkou.

Už jste někdy dříve spolupracovala s dirigentem Robertem Jindrou nebo s režisérem Ondřejem Havelkou?
S dirigentem Robertem Jindrou se známe už opravdu léta a já se pokaždé moc těším na naši spolupráci. Nejvíce na něm miluji jeho muzikalitu, energii a inovativní prvky, které pokaždé přinese, aby to na jevišti žilo, ale taky i ty momenty, kdy se jakoby zastaví čas a on s orchestrem ztvární to jemné chvění srdce, jako teď při Rózině árii. S Ondřejem Havelkou jsme se potkali poprvé, ale musím říci, že už teď ve mně vzbuzuje pocit, jako bychom se znali nesmírně dlouho. Je to moc hezká spolupráce. Mně se moc líbí, že po nás vyžaduje, abychom i na zkouškách pořádně hráli, chce vidět všechny emoce, všechny vztahy, abychom ze sebe dávali sto procent a nejlépe i víc (úsměv), což je sice náročné, ale i oživující. 

Během vánočních svátků budu mít možnost vstoupit tady v Národním divadle do jeho inscenace Příhody lišky Bystroušky, už teď se na to moc těším!

Jaké je podle vás poselství opery Tajemství a jak myslíte, že se vám podaří toto poselství předat divákům?
Podle mě je hlavním poselstvím opery Tajemství zvýraznění lidských vztahů a poukázáni na sílu velké lásky. Každý z nás se už ocitl v různých situacích, buď jsou to konflikty v rodině nebo byl šťastně či nešťastně zamilovaný. Dle mého názoru, už jen to, že můžeme cítit takovéto emoce, nás dělá lidmi. Často máme řešení problémů více ve vlastních rukou, než si myslíme.

Máte nějaké rituály nebo zvyky, které provádíte před vystoupením?
Ne. Každý den je něčím nový a výjimečný. Já mám ráda změnu! (smích)

Máte nějaké oblíbené místo v Praze, kde se můžete připravovat na vaše vystoupení nebo relaxovat po nich?
Ráda běhám po ránu, kdy je venku ještě málo lidí. Ten moment, kdy se den probouzí, ranní čerstvý vzduch. Vybírám si různé trasy, pokaždé objevím něco nového a pak jsem nadšená jako malá holka a všecko fotografuju. Nejlépe si odpočinu v přírodě, proto mám moc ráda procházky v parcích, ale také i návštěvy muzeí. Obohacuje mě, když vidím, jaká kreativita v nás lidech sídlí. Inspiraci čerpám taky z četby a moc ráda maluji. Praha má jako město pro mne obzvlášť velké osobité „čaro“, její duch, její architektura, cítím se tady doopravdy jako doma. 

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste ráda, aby vám někdo nabídl? Případně vysněnou destinaci, kde byste si chtěla zazpívat?
Musím předeslat, že ve své kariéře jsem už zpívala mnohem více nádherných rolí, než jsem si vůbec dokázala vysnít. Není to tak dávno, co jsem si ale obzvlášť přála věnovat se v budoucnosti speciálně více české hudbě – a už se mi to plní. To mě nesmírně těší a jsem za to vděčná. A chci věřit a doufám, že to bude pokračovat dál. Právě teď jsem začala spolupráci s novou agenturou, která má mimo jiné významné kontakty ve Francii, což je velmi lákavé, neboť tuhle zemi doposud dobře neznám. Záměr to co nejdříve napravit teď manifestuji tím, že už se pilně učím francouzsky, protože co kdyby náhodou… (úsměv)

Rok 2024 je Rokem české hudby – jak se to projevilo či ještě projeví ve vaší kariéře?
Dost zřetelně. Jako první jsem tenhle rok začala nádhernou produkcí Rusalky v belgickém Liège. Pak to byla Dvořákova Stabat Mater ve Slovenské filharmonii, teď Smetanovo Tajemství, na podzim nová produkce Janáčkovy opery Příhody Lišky Bystroušky v Bratislavě, debut v roli Varvary v Kátě Kabanové opět v Liège a ke konci roku je naplánováno už dříve uvedené účinkování tady v Národním divadle v Příhodách lišky Bystroušky v inscenaci Ondřeje Havelky. Před pár dny jsem byla v Brně v domě Leoše Janáčka, jehož díla nesmírně miluji. Byl to pro mne nádherný hluboký zážitek. Takže se dá říci, že s velkým nadšením, ale rovněž s obrovskou pokorou, oslavuji po cely rok.

Jaké projekty vás výhledově čekají do budoucna? 
Vedle té spousty již zmíněných projektů se těším na návrat do Musik Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce) do kalhotkové role Prince Alexeje Orlovského ve Straussově Netopýrovi, taktéž na Káťu Kabanovou v Madridu a na mnoho titulů na mé domovské scéně v Hamburku. 

Děkuji vám za rozhovor a přeji úspěšnou premiéru!

Slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová začala svou uměleckou činnost na jevišti v rámci programu Young Artists Program Bayerische Staatsoper v Mnichově, poté byla členkou souboru v Heidelbergu, kde debutovala významnými rolemi jako Rosina v Lazebníkovi sevillském a Sesto v La clemenza di Tito. Od roku 2009 do roku 2018 byla členkou souboru Deutsche Oper Berlin, kde měla příležitost rozšířit svůj repertoár a debutovat v mnoha hlavních rolích, než v roce 2019 přešla do souboru Staatsoper Hamburg. (Přečtěte si více…)