Lahodná hra brněnských filharmoniků
Název koncertu V očekávání světla odkazuje k době adventu, času očekávání. Petr Slouka v textu programu zdůraznil symboliku čísla pět. Pátá bílá svíce kdysi umísťovaná doprostřed adventního věnce a zapálená na Štědrý den po setmění byla poslem světla a naděje. Tyto skryté souvislosti se vyjevily ve sledu uváděných skladeb, které všechny nesly opusové číslo 5. Klasicismus předznamenávající Sinfonia č. 5 G dur Jiřího Antonína Bendy, dílo vrcholného klasicismu – Houslový koncert č. 5 A dur, KV 219 Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonie č. 5 h moll, op. 106 Jana Křtitele Václava Kalivody, nesoucí již znaky nastupujícího romantismu.
Kratší, zhruba desetiminutová Bendova Sinfonia č. 5 G dur upoutala svou energičností, melodičností a náhlými dynamickými proměnami, jak se na autora proslulých melodramů Ariadna na Naxu a Medea sluší. Zvuk velkého symfonického orchestru se pochopitelně mohl jen přiblížit barokní komorní kapele, přesto hra brněnských filharmoniků vyzněla lahodně, s jemnými nástupy a citlivými ritardandy. Zvláště půvabně vyzněla druhá věta, ve třetí zaujala výborná flétnistka. Jako posluchačka jsem vnímala místy silné hluboké smyčce, ovšem nedokážu posoudit, zda na vině nebyla akustika sálu.
Milan Al-Ashhab: virtuozita puštěná ze řetězu
Magnetem večera bylo provedení Mozartova Houslového koncertu č. 5 A dur, KV 219 Milanem Al-Ashhabem. Vítěz Mezinárodní houslové soutěže Fritze Kreislera v roce 2018, soutěže New York Concert Artists and Associates, laureát Čajkovského houslové soutěže a mnoha dalších, patří k hráčům, jejichž technika je považována za fenomenální. Jeho všestranný repertoár zahrnuje díla od Bacha, Paganiniho, Mozarta, Dvořáka, Debussyho po Milsteina či Vášu Příhodu, jehož Houslový koncert c moll v září premiérově uvedl v Příhodově rodišti Vodňanech u příležitosti virtuosova 125. výročí narození s Jihočeskou filharmonií a Robertem Kružíkem. Milan Al-Ashhab je rovněž členem Barenboimova West-Eastern Divan Orchestra.
Mozarta zvládl houslista bravurně, jeho hru zdobily dokonale vyhrané fráze, jistá intonace, samozřejmá virtuozita a dynamická citlivost. Vysoké tóny zněly na jeho houslích, vyrobené v roce 1770 v Benátkách v dílně Domenica Busana, příjemně neostře, lehce, jejich kvality se projevily zejména v Adagiu, které Milan Al-Ashhab ztvárnil s něžnou vroucností, podmanivostí, ale ne s prázdnou líbivostí. Svou muzikalitu potvrdil i v kadenci Ernsta Hesse. Rozpětí jeho výrazu bylo široké – od křehkosti a niternosti po důraznost v mezích stylu. Zejména ve třetí větě Rondeau: Tempo di Menuetto působil velmi uvolněně, lehce si pohrával s hlavním tématem, v závěru jako by svou virtuozitu pustil ze řetězu. Nadšenému obecenstvu zahrál jako přídavek Sarabandu z Bachovy Partity č. 2 d moll. Pochvala rovněž náleží Filharmonii Brno a Robertu Kružíkovi. Jejich provedení respektovalo sólistu, orchestrální zvuk nevyčníval ani ve velkých plochách symfonických partů, zněl však bohatě a stylově.
Objev večera: Pátá symfonie Jana Křtitele Václava Kalivody
Asi málokdo z posluchačů se setkal se Symfonií č. 5 h moll, op. 106 Jana Křtitele Václava Kalivody, která předvánoční koncert uzavírala. Skladba polozapomenutého pražského rodáka, houslisty a skladatele, kapelníka na dvoře knížete Fürstenberga, svou nápaditostí obecenstvo velmi zaujala. V páté ze svých sedmi symfonií autor nešetří melodickými nápady a bohatou instrumentací, lehounké až lázeňsky vtíravé melodie přirozeně vplynou do symfonických ploch, které si sóly jednotlivých nástrojů a instrumentací nezadají s dalšími klasickými symfoniemi. Předností Kalivodovy symfonie je její mnohotvárnost – tematická, instrumentační, rytmická, výrazově ostře členěná. Velký prostor dostávají dechy, členové Filharmonie Brno doslova excelovali. Zaujal mě jistě a lahodně znějící lesní roh, ovšem nebylo by správné nezmínit intonační jistotu a proměnlivost výrazu ostatních dechových hráčů. Vskutku podali excelentní výkon! Podobně jako smyčce, které nestály před snadným úkolem. Hráči skvěle vystihli rychlé střídání dynamiky, s přehledem přecházeli od hravých odpočinkových melodií lehčího rázu do zamyšlené či dramatické roviny, zvuk smyčcových skupin byl barevně plný, sametově uměřený i dramaticky vyostřený. V závěrečném Rondu, jehož sekvence se valily jako rozvodněná řeka, se všechny skupiny vypjaly k energickému bezchybnému výkonu, který obecenstvo ocenilo vřelým potleskem.
Vekou zásluhu na vysoké interpretační kvalitě všech skladeb měl dirigent Robert Kružík. Až hmatatelné bylo jeho propojení s orchestrem, vzájemná důvěra a respekt. Znovu jsem si uvědomila, jak důležitý pro těleso je inspirativní dirigent. Robert Kružík, stálý hostující dirigent Filharmonie Brno, šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a letošní laureát Ceny sira Charlese Mackerrase, takovým spolehlivým partnerem je. Jeho gesta nejen lahodí oku diváka, ale jsou především dobře čitelná a srozumitelná pro hráče. Dokáže je podnítit, přivést k dynamickému vzepětí i tlumené hře, jeho předností je schopnost dodat orchestrálnímu projevu barvy. A hráči Filharmonie Brno všechny tyto nároky umějí ztvárnit.
Filharmonie Brno: V očekávání světla
18. prosince 2025, 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program
Jiří Antonín Benda: Sinfonia č. 5 G dur
Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 5 A dur, KV 219
Jan Křtitel Václav Kalivoda: Symfonie č. 5 h moll, op. 106
Účinkující
Milan Al-Ashhab – housle
Filharmonie Brno
Robert Kružík – dirigent
