Miloslav Podskalský má sedmdesát

  1. 1
  2. 2

Čerstvý, stále svěží a velmi vitální sedmdesátník Miloslav Podskalský nepatří v žádném případě k populárním mediálním hvězdám. Je ale osobností mnohem větší. Bez něj si jen stěží dovedeme představit poslední čtvrtstoletí Opery Národního divadla.Ačkoli se Miloslav Podskalský narodil dne 14. června 1944 v Praze a vyrůstal v hudebním prostředí, jeho cesta mezi pilíře naší první operní scény nebyla v žádném směru přímočará. Vyučil se poctivému řemeslu mechanika, což si doplnil o večerní maturitu na průmyslovce. V té době sice už muzicíroval, za doprovodu kytary zpíval písně a melodie v té době populární, jako byly songy Elvise Presleyho či písně Suchého a Šlitra. A zpíval si je nejen pro své potěšení, ale i při nejrůznějších veřejných vystoupeních. Časem se ovšem jeho koníček proměnil v opravdový zájem o zpěv. Začal jej soukromě studovat a na radu svých učitelů se pokusil o angažmá do sboru Národního divadla.

Pokus vyšel a Miloslav Podskalský mohl večer co večer stát po boku našich nejlepších zpěváků. A protože mezi jeho základní vlastnosti patří píle a pevná vůle, snažil se od nich mnohé naučit. A měl štěstí. Mladého sboristy si všimli pánové Teodor Šrubař a Karel Berman a Miloslav Podskalský pod jejich vedením začal externě studovat zpěv na HAMU. Dostalo se mu nejlepšího možného školení, protože Teodor Šrubař a Karel Berman byli nejen znamenití zpěváci, ale také výteční pedagogové, jimž za svou kariéru vděčí jejich mnozí pozdější kolegové a následníci jak v Národním, tak v jiných divadlech.

Se jménem člena sboru Miloslava Podskalského se setkáváme v listopadu 1970 na divadelním programu, když v Ansimovově inscenaci Prokofjevovy Vojny a míru, kterou dirigoval Rudolf Vašata, účinkoval v drobné úložce Pobočníka knížete Bolkonského. Ještě před absolutoriem byl přijat jako sólista do svazku operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Liberec ale po roce opouští a tehdejší plzeňský šéf opery, bratr dirigenta Rudolfa Vašaty Karel, jej angažuje do Plzně. Bylo to šťastné rozhodnutí pro plzeňskou operu a hlavně pro Podskalského osobně. Plzeňská opera v té době měla velmi kvalitní soubor. Vedle šéfa Vašaty zde působili výborní dirigenti Josef Chaloupka a Ivan Pařík. Dramaturg a režisér Oldřich Kříž se snažil o maximální vyváženost repertoáru, jak směrem k divákům, tak směrem ke zpěvákům. Plzeňským operním fanouškům a návštěvníkům stránek Opery Plus se omlouvám při této příležitosti za to, že jsem ve svém článku o opeře Otakara Ostrčila Honzovo království (zde) nedopatřením opominul plzeňskou inscenaci této opery z podzimu 1979, jež byla právě dílem režiséra Oldřicha Kříže a dirigenta Josefa Chaloupky. Trojici hlavních protagonistů ztvárnili Lenka Kolářová (Princezna), Miloš Ježil (Honza) a Karel Křemenák (Čert). Režisérka Inge Švandová-Koutecká byla známá svým náročným přístupem k zpěvákům v herecké oblasti. Miloslav Podskalský si zde zahrál a zazpíval řadu sólových rolí, patřících k základnímu repertoáru sólisty basového oboru jako například Kecala či Vodníka, který se později stal jednou z jeho nejmilejších a také nejlepších postav. Svou pěveckou a hereckou všestrannost prokázal znamenitě v čtyřroli zlosynů v Offenbachových Hoffmannových povídkách. Velký úspěch sklidil v roli dona Alfonsa v Mozartově opeře Così fan tutte stejně jako v Revírníkovi z Janáčkovy Lišky Bystroušky.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na