Ministerstvo kultury založilo Národní institut pro kulturu, který pohltí NIPOS a IDU

Dvě instituce, dvě tradice

Obě organizace mají dlouhou historii a specifické poslání. NIPOS, sídlící na Fügnerově náměstí v Praze 2, navazuje na tradici lidovýchovných ústavů a věnuje se především podpoře neprofesionální kultury – organizuje celostátní přehlídky souborů a sborů, vede kulturní statistiky a poskytuje konzultace obcím i spolkům. Naproti tomu IDU, umístěný v Manhartovském paláci v Celetné ulici, je výzkumným a dokumentačním centrem především pro oblast profesionálního divadla. Zajišťuje odborné publikace, archivuje divadelní inscenace a slouží i jako český zástupce v programu Kreativní Evropa.

Ministerstvo kultury se zavázalo, že sloučením žádná činnost nezanikne. Tisková zpráva uvádí, že nová instituce bude vycházet z činností obou těchto organizací a zachová jejich specifika. Zachovány mají být i archivní, dokumentační a výzkumná činnost obou organizací. Počet pracovních míst se podle resortu nemá snižovat, stejně tak zůstane zachováno zaměření na podporu jak profesionálních, tak amatérských tvůrců.

Odborníci: Časová tíseň a nutná konkretizace koncepce

Hned po oznámení sloučení reagovali zaměstnanci a odborníci s ostražitostí a připomínkami. Pracovníci IDU i NIPOSu adresovali ministrovi otevřené dopisy, v nichž upozorňují na absenci veřejné diskuse i relativně krátký časový rámec. Opakovaně zaznívá, že jde o překotný krok bez dostatku analýzy. Kritici poukazují i na riziko ztráty identity obou institucí – zatímco NIPOS se historicky věnuje regionální a komunitní kultuře, IDU je vnímán jako špičkové pracoviště s mezinárodními vazbami.

Následně vznikla i veřejná petice k tématu, kterou podepsalo několik stovek profesionálů z kulturní sféry (teatrologů, historiků a další), a některá odborná periodika upozornila na podobu předchozího neúspěšného pokusu o slučování v roce 2007. Sloučení tehdy ministerstvo zastavilo právě kvůli odporu veřejnosti a nedůvěře v argumentaci o úsporách.

Zaměstnanci obou institucí vyslovili domněnku, že sloučení nepovede k posílení, ale k rozmělnění specializovaných činností. Redakce Divadelních novin označila krok ministerstva za „déjà vu“ – připomíná totiž neúspěšný pokus o obdobné sloučení z roku 2007, který byl nakonec zastaven kvůli silnému nesouhlasu odborné veřejnosti.

V médiích vystoupili také představitelé slučovaných institucí: pověřená ředitelka NIPOS Barbora Hanslianová v rozhovoru uvedla, že sama na proces pohlíží „pozitivně“ a spíše jako na formální záležitost – podle ní žádná instituce nevyjde ze změny ve výhodnější pozici, protože obě musejí absolvovat stejné administrativní úkony. Generální ředitelka IDU Pavla Petrová zdůraznila potřebu nezávislé analýzy; oceňuje příslib „posílení obou institucí“, nicméně konstatuje, že bez důkladné odborné studie nelze zhodnotit, zda slučování opravdu přinese deklarované přínosy.

Kam s pamětí kultury

Ministerstvo slibuje lepší koordinaci kulturní podpory, úspory v provozu a vytvoření silné servisní organizace pro umělce a kulturní organizace napříč republikou. Nový institut bude mít přes 100 zaměstnanců a rozpočet přesahující 100 milionů korun. Mimo jiné vznikne jednotné informační centrum. Otázkou ale zůstává, zda bude mít nový ústav odpovídající zázemí – zejména pro archivní a výzkumné činnosti, které vyžadují specifické prostory a technologie.