Se zájmem jsem si přečetl vyjádření Daniela Dvořáka: Proč se neúčastním výběrového řízení na místo ředitele ND (najdete zde). Jako člověk, který řadu let stál v čele velkých divadelních organismů a sám kdysi úspěšně absolvoval výběrové řízení na místo ředitele Státní opery, konstatuji jediné. S každým slovem, s každou větou Dvořákova vyjádření plně souhlasím. Materiál nazvaný Koncept transformace státních příspěvkových organizací Státní opery Praha a Národního divadla s následně vypsané výběrové řízení na funkci ředitele této instituce jsem chtěl nazvat amatérský. Ustupuji od toho, protože slovo amatérský je odvozeno od slovesa amo (miluji) a amatéři vesměs objekt svých aktivit skutečně milují, což se rozhodně nedá říci o těch, kdo zplichtili tzv. transformaci Státní opery Praha a Národního divadla Praha, o jejímž smyslu a účelu v dané podobě se lze jen dohadovat.
Někdejší koncepce vypracovaná na žádost Ministerstva kultury Josefem Hermanem, od níž se posléze ministerstvo halasně distancovalo, byla sice také ušitá hodně horkou jehlou, ale byla podepřena nějakým, byť velmi diskutabilním názorem. Sloučení, které provedl Zdeněk Nejedlý v roce 1948 bylo ve svém výsledku kulturním barbarstvím, ale autora k němu vedly jeho tehdejší názory, které byly směsi zastydlého obrozeneckého vlastenectví a stejně zastydlého pojetí marxistické ideologie dle tehdejších sovětských příruček. Co stojí za nynější „transformací“, ví snad Bůh a její autoři. Proč se ale ministerstvo zdráhá sdělit urbi et orbi skutečné důvody a cíle tohoto podivného aktu? Velmi úsměvně zní v této souvislosti nedávný výrok jinak sympatické paní ministryně o tom, že ministerstvo kultury nelze zrušit, protože kulturu musí řídit štáb odborníků. Quod erat demonstrandum!
Pominu-li fakt, že Národní divadlo Praha je ve své podstatě sice útvar přežilý, ale v dané chvíli pro svou tradici a význam, který mělo pro vznik a upevnění českého národního vědomí a emancipace českého národa, nezrušitelný, nemohu se zbavit dojmu, který ve včerejších Lidových novinách vyjádřila Jana Machalická (najdete zde), že se ani tak nehledá ředitel Národního divadla Praha jako ředitel spojených oper.
Národní divadlo Praha nepochybně potřebuje restrukturalizaci, ale rozhodně ne v předložené podobě. Ředitel by se měl hledat s dlouhodobým předstihem a ne formou konkursu, kam se může přihlásit každý, kdo jde kolem, ale oslovením možných adeptů a zjištěním jejich názorů na problematiku tak, jak je tomu zvykem v civilizovaných zemích. Příliš mnoho jich u nás není. Sám vím o čtyřech osobnostech, jejichž jména uvádím v abecedním pořádku. Každý z nich má schopnosti, zkušenosti, erudici, praxi a věk na to, aby funkci ředitele ND Praha mohl zastávat. Jsou to Jan Burian, Daniel Dvořák, Stanislav Moša a Jiří Srstka. Pochybuji že některý by do podniku, který se chystá, šel. Pokud je mi známo, žádný z nich není ani šílenec ani programový sebevrah.
A tak bych na závěr vyslovil doporučení. Nechť ministerstvo kultury projedná s Památkovým úřadem, aby ve všech čtyřech provozních budovách koncernového podniku Národní divadlo byl vytesán nápis Ministerstvo sobě!
Autor je bývalým ředitelem Národního divadla v Brně a Divadla J.K.Tyla v Plzni
Aktuální zprávu o zrušení výběrového řízení na místo ředitele ND najdete zde
