Ministerstvo sobě

Se zájmem jsem si přečetl vyjádření Daniela Dvořáka: Proč se neúčastním výběrového řízení na místo ředitele ND (najdete zde). Jako člověk, který řadu let stál v čele velkých divadelních organismů a sám kdysi úspěšně absolvoval výběrové řízení na místo ředitele Státní opery, konstatuji jediné. S každým slovem, s každou větou Dvořákova vyjádření  plně souhlasím. Materiál nazvaný Koncept transformace státních příspěvkových organizací Státní opery Praha a Národního divadla s následně vypsané výběrové řízení na funkci ředitele této instituce jsem chtěl nazvat amatérský. Ustupuji od toho, protože slovo amatérský je odvozeno od slovesa amo (miluji) a amatéři vesměs objekt svých aktivit skutečně milují, což  se rozhodně nedá říci o těch, kdo zplichtili tzv. transformaci Státní opery Praha a Národního divadla Praha, o jejímž smyslu a účelu v dané podobě se lze jen dohadovat.

Někdejší koncepce vypracovaná na žádost Ministerstva kultury Josefem Hermanem, od níž se posléze ministerstvo halasně distancovalo, byla sice také ušitá hodně horkou jehlou, ale byla podepřena nějakým, byť velmi diskutabilním názorem. Sloučení, které provedl Zdeněk Nejedlý v roce 1948 bylo ve svém výsledku kulturním barbarstvím, ale  autora k němu vedly jeho tehdejší názory, které byly směsi zastydlého obrozeneckého vlastenectví a stejně zastydlého  pojetí marxistické ideologie dle tehdejších sovětských příruček. Co stojí za nynější „transformací“, ví snad Bůh a její autoři. Proč se ale ministerstvo zdráhá sdělit urbi et orbi skutečné důvody a cíle tohoto podivného aktu? Velmi úsměvně zní v této souvislosti nedávný výrok jinak sympatické paní ministryně o tom, že ministerstvo kultury nelze zrušit, protože kulturu musí řídit štáb odborníků. Quod erat demonstrandum!Pominu-li fakt, že Národní divadlo Praha je ve své podstatě sice útvar přežilý, ale v dané chvíli pro svou tradici a význam, který mělo pro vznik a upevnění českého národního vědomí a emancipace českého národa, nezrušitelný, nemohu se zbavit dojmu, který ve včerejších Lidových novinách vyjádřila Jana Machalická (najdete zde), že se ani tak nehledá ředitel Národního divadla Praha jako ředitel spojených oper.

Národní divadlo Praha nepochybně potřebuje restrukturalizaci, ale rozhodně ne v předložené podobě. Ředitel by se měl hledat s dlouhodobým předstihem a ne formou konkursu, kam se může přihlásit každý, kdo jde kolem, ale oslovením možných adeptů a zjištěním jejich názorů na problematiku tak, jak je tomu zvykem v civilizovaných zemích. Příliš mnoho jich u nás není. Sám vím o čtyřech osobnostech, jejichž jména uvádím v abecedním pořádku. Každý z nich má schopnosti, zkušenosti, erudici, praxi a věk na to, aby funkci ředitele ND Praha mohl zastávat. Jsou to Jan Burian, Daniel Dvořák, Stanislav Moša a Jiří Srstka. Pochybuji že některý by do podniku, který se chystá, šel. Pokud je mi známo, žádný z nich není ani šílenec ani programový sebevrah.

A tak bych na závěr vyslovil doporučení. Nechť ministerstvo kultury projedná s Památkovým úřadem, aby ve všech čtyřech provozních budovách koncernového podniku Národní divadlo byl vytesán nápis Ministerstvo sobě!

Autor je bývalým ředitelem Národního divadla v Brně a Divadla J.K.Tyla v Plzni
Aktuální zprávu o zrušení výběrového řízení na místo ředitele ND najdete zde 

 

Související články


Reakcí (56) “Ministerstvo sobě

  1. Milý Mojmíre,
    nezdá se ti, že situace se nějak podivuhodně opakuje? Nevzpomínáš si, komu prospělo tě tehdy diskreditovat a znemožnit ti nástup do funkce ředitele SOP? Myslím, že by nebylo od věci se k tomu vrátit.
    Potěšil bys mě také, kdybys nějak konkretizoval, co jsem na „Koncepčním modelu“ ušil horkou jehlou, konkrétně, aby konečně začala diskuse nikoli od toho, kdo bude v SOP (ND) vládnout, ale od toho, jak se opera v Praze má organizovat a financovat – nikdy nic takového neproběhlo.
    Zdravím. Josef.

  2. Pane Hermane,

    diskutovali jsme se o tom už tehdy, když vaše „koncepce“ unikla do médií. Proč opakovaně píšete o tom, že byste se rád bavil o tom, jak se opera má v Praze organizovat a financovat? Ad první: v koncepci jste ani náhodou nepopisoval žádný nezávislý funkční organizační model, spíše jste protlačoval některé své kamarády a spřízněné duše (viz. Mozartovská staggiona, apod.), ad B: O tom jste v koncepci neměl relevantně ani čárku. Nevyšel jste ani z žádných aktuálních čísel, ani jste žádné ekonomické rozbory založené na platných číslech v koncepci neuvedl. Bylo to jen takové jednotabulkové shrnutí, které by stvořil žák gymnázia, kdyby mu řekli, že má napsat, jak ušetřit.

    Osobně, při vší úctě k vám, si navíc nemyslím, že máte o provozu a financování velkých vícesouborových divadel ponětí, resp. puvoir na to o tom fundovaně psát jakékoliv rozbory. V té koncepci nebylo ani zbla rozvahy a výsledovky opřené o konkrétní čísla a rozpoložkované a vyjádřené jednotlivými nákladovými středisky. Zmiňoval jste jen jakési pofidérní nacenění inscenací a cenu umělců a hráčů orchestru. Celý provozně-administrativní aparát a jeho náklady jste úplně pominul a nebral v úvahu – i když tvoří zcela zásadní položky v rozpočtu. Divadlo není jen o honorářích pěvců a účinkujících. Bohužel.

    A znovu podotýkám, že jako recenzenta vás mám docela rád, ale jak člověka, který se zaplétá do politikaření a tvoří placené koncepce, se diskreditujete. Raději to nechte u ledu a piště do DN o povedených a nepovedených inscenacích.

  3. Pane Hermane, že Vám není stydno se ještě ozývat.
    Jako člen ministerské komise a ten, který byl od začátku „u toho“, nesete na zpackané pseudotransformaci značný podíl viny.
    Diskusí, jak se opera v Praze má organizovat a financovat, se samozřejmě začít mělo, ale byl jste to také právě Vy, kdo se zasloužil o to, že byly nejdříve, bez kalkulací, rozvah a ekonomických dat, předkládány koncepce a až nyní se hledá ospravedlnění pro již vykonané nesystémové a nesmyslné kroky.

  4. Aha, věcná diskuse nebude. Nu dobře.
    Jen pro pořádek a jen protentokrát: pro žádné kamarády jsem nic nepodnikal, ani nemohl, neb žádné takové nemám, tahle obvinění jsou absurdní a vykonstruovaná zdejšími diskusemi a těmi, jimž jsem šlápl na jejich operní vejvary.
    Stran ministerstva: byl jsem toliko na dvou zasedáních ministerské komise, neboť jsem nesouhlasil se způsobem, jakým se postupovalo. Kdybyste svá obvinění chtěli opravdu doložit, zjistili byste to, i tady se o tom psalo.
    O koncepčním modelu se tu nediskutovalo, jen se křičelo o číslech. která dodnes nejsou k dispozici!! Proč asi? Jestli se tak dobře orientujete v řízení divadel, jak z vaší suverenity vyplývá, měli byste to sami vědět. To píšu jen pro pořádek, věru nemám proč se tu obhajovat a proč tu ztrácet čas. Přeji vám vše dobré.

    1. Pane Hermane, jako člen komise jste byl uváděn relativně dlouhou dobu. Nikdy jste z ní neodstoupil, nikdy jste se veřejně nedistancoval od jejích výstupů.

      Jiří Srstka: „No a pak došlo na naši poslední schůzku na ministerstvu, na které byl náměstek Radek Zdráhal, jeho poradkyně a koordinátorka celého projektu transformace Daniela Gadasová, byl tam i JOSEF HERMAN, Aleš Březina (zřejmě najmenovaný dodatečně) a já. CELOU DOBU MĚ VYJMA ALEŠE BŘEZINY VŠICHNI přesvědčovali, abych ze svého stanoviska couvnul a na spojení Národního divadla a Státní opery Praha přece jen kývnul.“

      Věcně se diskutovat mělo. Minimálně 1,5 roku dozadu, před započetím pseudotransformačních kroků a s odborníky. Bohužel, ministerská komise (jejíž jste byl členem) názor opravdového odborníka ignorovala.

    2. Dobrý den. Medializaci tzv. slučování, transformace jste započal vy v ČT24 spolu s panem Černým. Jak jste dnes s tímto, dalo by se říci Vaším dítětem, spokojen? Tenkrát jste vše prezentoval jako nejsmysluplnější směr. Nebyly Vaše myšlenky zneužity, nebo potlačeny? Jestli budete reagovat, děkuji za odpověď, která může být klidně rozsáhlejší. Všichni bychom rádi znali smysl všeho dění okolo ND, SOP, který se jeví jako nesmysl.

      1. Dobrý den Ares: To, co jsme s úpanem Černým říkali tehdy v ČT, považuji za úplně první zveřejnění možného řešení, a medializace je v tomto případě podkladem k diskusi a o tu mi jde. Nevidím v tom nic špatného. Pokud máte konkrétní dotaz, a budu ho umět zodpovědět, rád tak učiním. Nemám nic proti medializaci, naopak, ale mám všechno proti medializaci jako prostředku mocenského boje a dehonestace protivníků. To přece nebyl tento případ. Přeji vše dobré.

        1. Nedělám pane Hermane, ale neberu zakázky, které nemohu profesionálně zpracovat. Je zbytečné se pak vymlouvat, že jsem neměl podklady. Odvedu-li jen polovičatou práci, hledám problém u sebe a nesvaluji vinu na okolnosti. V případě tomto jste se profiloval jako odborník, takže buď jste si měl podklady vyžádat a trvat na jejich dodání. V případě jejich nedobytnosti zakázku vrátit. Opravdu se vám divím, proč se do obhajování své nedobře odvedené práce pouštíte stále a dokola.

          Pracuji pro peníze, ale peníze dostávám jen za bezvadnou a precizně odvedenou práci. Vy zřejmě tohle máte jinak. Prachy a státní nesmrdí, když dávají tak beru, jedno co za to odevzdám.

          Škodíte si pane Hermane hlavně tím, že na ten paskvil , co jste vytvořil a na vaše působení v oné komisi stále bezdůvodu a sám upozorňujete. A znovu předesílám, že vás mám jako divadelního teoretická rád a je mi líto, že se takhle zbytečně ostrakizujete a ztrácíte renomé. Škoda.

          1. Problém je v tom, že já psal ideovou studii, tedy porovnal jsem modely zdejšího organizovaní opery se zahraničními, odvodil jsem současnou situaci z historie, tedy vysvětlil jsem, jak se k současnému stavu dospělo, a navrhl určité modely řešení se znalostí právě modelů zahraničních. Za tou prací si stojím, nikdo takovou úvahu nikdy neudělal. A pak jsem zmínil, že pro nějaké propočty nebyly podklady, vězte ale, že kdyby byly, ekonomickou analýzu bych nedělal já, ale někdo, kdo zase umí tohle. Problém je, že vy od té studie chcete rovnou ekonomicky zpracovaný návrh, nebo alespoň jakýsi „audit“, ale to je opravdu jiný materiál. Mimochodem, něco takového si od významné poradenské firmy nechal zpracovat pražský magistrát. Možná se budete divit, ale jsou dokonce významní zdejší divadelní manažeři, kterým se ta úvaha líbí a berou ji jako podklad k zásadním rozhodnutím. Jiným, než k jakým dospělo mkčr. Když jsme u toho: znáte nějakou analýzu, s čísly, která by vás uspokojila? Kdyby ano, dejte vědět, protože já bych jí moc uvítal. Předesílám rovnou, že za to nepovažuji úvahy pana Dolanského. Problém je ale také v tom, že takovou rozvahu lze do budoucna zpracovat jen na základě konkrétního provozního modelu, nejen modelu jaksi právně-institucionálního, ten na to nestačí. Proto jsem na mkčr vždycky radil, aby se nesestavovaly komise, které vyřeší konkrétní transformaci, a aby se nedělaly audity, ale aby se zpracovalo rozhodnutí, jakou operu (opery( v Praze chceme, s jen základním ekonomickým rámcem, a tohle jako podklady použít pro výběrové řízení (neveřejné!) na realizace takového plánu. To je opravdu úkol pro manažery a ekonomy, a těm se do řemesla rozhodně plést nehodlám.
            A děkuji za slova uznání coby teoretika, já také psal studii ze svého oboru.

  5. Pane Pepíku, na věcnou polemiku rád zareaguji i anonymovi: Odborných názorů může být víc, není to jen ten, který vám vyhovuje. A možná vám vyhovuje jen proto, že ho zřejmě nezáměrně zjednodušujete.
    S Jiřím Srstkou polemizujeme, v dobrém!!, o pražské opeře už léta. Shodujeme se v tom, že současné postavení dvou konkurenčních oper je nešťastné a nevýhodné, ve světě nemá obdobu, pakliže jedna není „státní“ a druhá „lidová“ („národní“ apod.), tedy pokud se neliší svým základním zaměřením. Ale máme odlišné představy, jak to v Praze řešit: On už léta navrhuje budovu SOP převést na staggionu, bez souboru, kam by se mohly dostat mezinárodní produkce a tedy by se rychle zvýšilo povědomí o kvalitě operního divadla. Já už léta navrhuji udržet v budově stálý „první“ státní soubor a jestli některou z operních budov opustit, pak spíš budovu Národního divadla než SOP, která je podle mého lepším prostorem pro operní a baletní divadlo. A to považuji za jednu z klíčových věcí: hrát příslušné divadlo se má v nejvhodnější budově, kterou máme k dispozici. Jiří Srstka by preferoval budovu ND s jejím ideovým zázemím, s jejím významem pro tuto společnost, já naopak ono „národní“ spíš oslabuji a „národní“ operu bych rád viděl v budově SOP. Balet taktéž.
    Souhlasil jsem v dané chvíli se spojením souborů jen jako se způsobem řešení existenčního problému SOP s tím, že jinak je to opatření velmi nevhodné, jenže v dané chvíli nejméně likvidační. A s tím, že může jít jen o velmi přechodné opatření, neboť vzniklý organismus je víceméně neuřiditelný, v tom se s Jiřím Srstkou shodujeme.
    Tedy, pokud stát, potažmo stát s městem, zaplatí dva operní soubory, budu ten poslední, komu by se to nelíbilo, a nějme dva operní soubory – značka ideál! Jen jsem přesvědčený o tom, že by se soubory musely vymezit na „státní“ a „národní“, a ten státní by musel sídlit v SOP – to je cosi zatím u nás nepředstavitelného. Mohl bych v souvislostech a důsledcích pokračivat – viz Koncepční model.
    Ještě dodám, že jsem se v tomto problému začal angažovat ve chvíli, kdy jsem zjistil, že vzniká dohoda mezi mkčr a městem Prahou o převzetí budovy SOP, nikoli však souboru a operního provozu! Přesunout se tam měl trvalý karlínský soubor a budova HDK Karlín se měla pronajmout soukromému subjektu. To se mi nelíbilo, naštěstí se to také nelíbilo pražským zastupitelům. Nicméně představa, že město Praha chtělo financovat operu v SOP, je mylná, jinak možné částečné řešení by to jistě bylo.
    To, co teď píšu, je jedna částečka oné koncepční rozvahy, kterou jsem udělal, a snad je z řečeného zřejmé, že taková rozvaha je nutná! A pokud byste onen materiál opravdu četl, zjistíte, že už v něm žádám veřejnou diskusi, aby se došlo k většinovému konsensu, jak v Praze operu organizovat a financovat – není mou vinou, že takovou diskusi mkčr odmítlo.
    Jinak děkuji za konkrétní námitku, s tou se dá věcně polemizovat, a pokud nemám pravdu, pak mi věcně oponujte – já si totiž nemyslím, že má kdokoli patent na rozum, jedině tak zůstane člověk soudný. Možná se mělo postupovat podle Srstky, jeho názor považuji za velmi relevantní. Přeji vše dobré.

      1. Já si hlavně původně nepředstavoval žádné slučování! O tom také nic nepíšu, tedy o slučování tak, jak proběhlo.
        Na druhou stranu SOP není v dobrém stavu, opravy a investice jsou nutné, mám spíš dojem, že záměr zavřít budovu vznikl špatným odhadem úředníků ministerstva. Ale to odhaduji, to opravdu nevím. Já si hlavně myslím, že proces, který měl mít několikaletý logický průběh, se technicistně ukvapil, a tak došlo k tahanicím, kdo z koho. Víte, já bych na vašem místě váhal mluvit rovnou o lžích.
        Jasná odpověď na vaši otázku: bylo to z hlavy ministerstva, ale jestli pana Zdráhala, to neumím říct. Předmětem první schůzky byla jakási inventura toho, co se musí udělat, a ministerští dokonce byli překvapeni, že je toho tolik. U dalšího jsem nebyl. Ale o cílených lžích bych nemluvil, to je bohužel to, co znemožňuje komunikaci.

        1. Nevím jak nazvat lži, které vyslovil ministr Besser(Rock má cenu Thálie, SOP by se ze zákona musela zavřít z důvodu 2x po sobě jdoucím deficitu, musela by se zavřít, protože vznikla se závazkem úplné soběstačnosti, Dolanský, Havlíková jsou („diletanti“). Zda byly cílené, nebo z neznalosti. Obojí je špatně. Na laickou veřejnost měly určitě vliv ve prospěch pana ministra. Z mého pohledu – ať se spolu se Zdráhalem smaží v pekle.

          1. Já za lež považuji záměrnou nepravdu, poskytnutou kvůli nějakému prospěchu. Třeba prohlášení o tom, že ROCC má cenu Thálie, si tak vysvětlit neumím, to není lež, ale, řekněme slušně, hrubá neiformovanost, z níž sotva plyne „lháři“ nějaký profit. Věcně to ovšem vysokého úředníka a vůbec nikoho neomlouvá, jen lží bych to nenazval – tolik na vysvětlenou.

  6. Teď už by ovšem byl naprostý nesmysl v transformaci nepokračovat. SOP měla opravdu namále a její připojení k ND prostě bylo jediné možné východisko. Kecáním o tom co by kdyby tělesu nikdo nepomůže. Je zajímavé, že fanatičtí odpůrci sloučení mají či měli na původním (a dost hrozném, dodejme) stavu opery nějaký ekonomický zájem, že, pane Koláři?

    1. Byl jsem tázán, ale otázka nemá smysl: neměl jsem nikdy ŽÁDNÝ ekonomický zájem na stavu (Státní) opery – už jsem o tom psal jinde, v reakci na článek Josefa Hermana v červenci m.r. (link uvést nemohu, bylo by to proti pravidlům diskuze – každý si může najít můj blog na iDnes)

    1. Protože to nikdo jiný nedokáže zaplatit,ale protože je žádoucí,aby a)vysoká kultura zůstala dostupná většině b) aby reprezentovala c)aby dokumentovala kulturní vyspělost národa/státu ,protože věci jako vážná hudba(a kvalitní výtvarné,dramatické a jiné) umění jsou obecnou hodnotou civilizace a naším vkladem budoucím generacím.
      To myslím bez ironie.
      A malá poznámka: kulturu vždy někdo dotoval-církev,šlechta,panovník…Kdyby to nedělala,neměli bychom Beethovena,Mozarta ani Dvořáka.

      1. Souhlasím s panem Cibulkou, s dovětkem:
        1. důležité je uvědomit si, že skutečně už v historii se náklady na umělecký provoz nedaly pokrýt ze vstupného, dnes by bylo astronomické – bez donátorů by nebyla největší umělecká díla a to je hlavní argument, proč umění dotovat.
        2. Jenže až do poloviny 20. století (obecně, je to velmi různé) bylo donátorství spíš soukromé, nikoli státní. A v tom vidím hlavní problém: zvykli jsme si na dostupnost i nákladného umění, stát to za nás zaplatí, ale jen z veřejných rozpočtů, které nyní obecně procházejí krizí, ne jen u nás a v EU, se to do budoucna, obávám se, nezapraví. Mimochodem: zřizování divadla politickými a správními orgány vymysleli v 18. století osvícenci, kteří divadlo považovali za společensky tak důležité, že se o něj musí společnost postarat. Ad absurdum se do dovedlo po roce 1948: stát platí všechno, ale všechno kontroluje.
        3. Evropské „vysoké“ dotované umění se tedy musí vhodně otevřít soukromému sektoru, existují na to různé metody, stojí na nich MET, ovšem v jiném kontextu, než je evropský. U nás dokonce přežívá socialismus, o to složitější to všechno je. Není to ale otázka tzv. sponzorů, jak se tomu u nás rozumí, v této podobě jde o zlomečky potřebných částek.
        4. Proto jsem v Koncepčním modelu navrhoval strukturální změny, a to zatím jen ty základní, které by umožnily změny další. Bez toho po mém soudu nedokážeme do budoucna nic víc než sotva udržet minimalistický umělecký program, SOP a ND v podobě nejvýznamnějších regionálních divadel…

        1. Ještě dovětek: Proto je tak důležitá kulturní politika, která by v demokratické společnosti měla řešit především způsob a výši cílených dotací. U nás si stále politikové osobují právo o nich natvrdo rozhodovat podle momentální konstelace, dohod, koalic, lobování, ať už na úrovni státu, krajů nebo měst. V Británii vymysleli „nárazník“ mezi politikou a uměním: princip British Council, tedy na vládě (politicích) nezávislou agenturu zřízenou k rozdělení příslušné částky státního (městského atc.) rozpočtu, který by ideálně měl být určený podílem na tomto rozpočtu. V Německu či Francii zase staví na tzv. vícezdrojovém financování, tedy na dohodě, z jakých rozpočtů jakým podílem se bude dotovat to společensky významné. Důležité ale je, že se řeší obecná situace, realita, kdežto my vlastně jen pokračujeme v socialistickém placení institucí a v současné džungli se jim stále ubírá.

  7. Podle mne je problém v odpovědi na věčnou otázku:
    „Kvalita nebo kvantita?“ Kvalitní kulturní počiny si své donátory i diváky najdou, tady nemusí státní moc nic spravovat. Ale jelikož je mnoho povolaných ale málo vyvolených, vytváří se nátlak na stát, aby se v zájmu politiky (kulturní), postaral.

    1. Ano, na kvalitní věci se lépe shánějí prostředky než na nekvalitní. A kvalita je to, co se v našich operních domech stále snižuje, dokonce hodně povážlivě, tedy až na výjimky. Jenže i kvalitní opera potřebuje donátory, neuživí se sama svou produkcí, a těm se musí upravit podmínky, aby peníze dávat chtěli a mohli. Tedy mimo jiné transformovat neřiditelné velepodniky typu ND. Tlak na stát jako za socialismu, souhlas, ale právě to se musí změnit. To se musí spravit.

  8. Díky za reakce, schválně jsem se ptal na názor, zda má státní moc divadla „provozovat“, nikoliv „spolufinancovat“ – je jasné, že spolufinancování je nezbytné. Zdá se ale, že většina divadelníků i akademiků (čest ojedinělým výjimkám) tak považuje za nezbytný také výkon moci státu nad divadly (vykonávané bezejmennými politickými komparzisty).

    V takovéto situaci je pro soukromé subjekty dlouhodobý finanční závazek podpory divadel přísliš velkým reputačním rizikem.

    1. Právě, přesně to jsem měl na mysli, když jsem psal o zdejším pojetí sponzoringu – nejsou pro něj podmínky, tudíž vynáší sotva zlomeček potřebných peněz, to nelze považovat za otevření uměleckých institucí soukromým subjektům. To, co popisuje níže Richard Kolář, je systémově zcela odlišné, obávám se, že do prostředí střední, zvláště postsocialistické Evropy zatím nepřenositelné. Jenže bez nějakého podobného otevření velkých divadel soukromému sektoru se prostě neobejdeme, veřejné rozpočty samy je podle mého odhadu prostě neufinancují, a politikové je nebudou chtít ufinancovat.

  9. Je to spor o privatizaci kultury a podobá se tomu, zda první slepice nebo vejce. Naše otázka stojí, zda na prvním místě je kultura společnosti, k jejímuž nezávislému rozvoji mají privátní subjekty přispívat, nebo zda naopak kultuře pomůžeme, když ji zprivatizujeme k podnikání (jak se zřejmě domnívá Ivo). Příkladem prvního řešení je londýnská Královská opera Covent Garden:

    V dnešní podobě vznikla jako společenství více či méně movitých soukromých subjektů, které přes dvacet let sbíralo prostředky ze soukromých zdrojů, aby zachránilo torzo bývalé Královské opery a přivedlo slavný operní dům zpět k bývalé slávě (když se na to nezmohl stát). Podpora státu sahala od mediální podpory k přízni dotčených státních institucí až po legislativní úpravy, nezahrnovala však podporu finanční. Stát vyšel vstříc tím, že umožnil společnosti koupit za peníze pocházející ze soukromé sbírky pozemky a domy, které se nacházely kolem torza někdejší Královské opery. Po jejich scelení a vykoupení – teprve když společnost beze vší pochybnosti prokázala, že je s to dovést proklamovaný záměr do úspěšného konce – stát společnosti prodal za symbolickou cenu i samotné historické torzo. Záměr vzřísit Královskou operu v někdejší skvělosti pak společnost dokončila výstavbou moderního zázemí, které vybudovala kolem torza Královské opery za své vlastní prostředky. Nově postavené budovy opery i s historickým torzem jsou majetkem společnosti, stát na jejich údržbu nepřispívá. Královská opera je společností veřejně prospěšnou: soukromým osobám, jež do ní vložily svůj mnohdy nemalý majetek, negeneruje zisk. Jen prestiž a zadostiučinění.

    Stát dnes podporuje Královskou operu pouhými 28% jejích provozních nákladů. Pro srovnání: u nás se stát podílí na provozu Národního divadla nejméně ze 65%, investice nepočítaje.

    Shodneme se, že příliv soukromého kapitálu do kultury je nezbytný.

    Neshodneme se, jakou roli mohou hrát tzv. sponzoři. V Královské opeře třeba každý zkušební sál nese nějaké jméno – ne jméno umělce, nýbrž sponzora. Usednete na židli – a ta nese štítek se jménem toho, kdo její koupi svým malým darem umožnil. Jdete si v zákulisí pohladit oslíka, který účinkuje na jevišti v Carmen – a na jeho ohrádce visí tabulka se jménem sponzora. Ne že to nefunguje, naopak.

    Zastávám první řešení: Stát NESMÍ dopustit, aby si soukromé subjekty mastily kapsy čerpáním zdrojů státního rozpočtu pro vlastní podnikání v kultuře (nebo kdekoli) ani aby si soukromé subjekty mastily kapsy díky vlastnímu podnikání v objektech kulturních (nebo jakýchkoli) zrekonstruovaných a zvelebených ze zdrojů státního rozpočtu. O čerpání evropských kulturních fondů to platí stejně.

    Proto jsem proti privatizaci Národního, resp. Stavovského divadla cestou vstupu soukromého subjektu Pražské komorní filharmonie, o nějž usiluje takzvaná „transformace Národního divadla“.

      1. Anonyme, pro názor, že obchodní partneři Národního divadla – prodejci vstupenek by měli za prodané vstupenky obdržet nulovou provizi, horoval veřejně už před rokem jistý Juraj Gerbery, tehdy PR opery ND. Je to řešení neotřelé a v souvislostech snah o privatizaci ND a penězotoků evropských fondů se vyjímá jaksi nepatřičně, skoro až socialisticky. Není však nemožné: Národní by platilo pouze za copyright a služby spojené s provozem a údržbou vstupenkového software a obchodní partneři by kromě cti být partnerem ND inkasovali pouze přirážku, o jejíž maximální výši by rozhodovalo ND. Byla by to taková svérázná forma podpory soukromého sektoru Národnímu. Musela by se ale vztahovat na všechny partnery ND v prodeji vstupenek. Obávám se, že někteří obchodní partneři by se s ní vypořádávali dosti obtížně. Tito však nemusejí mít obavu – není na pořadu dne. Od 20.12.2010, kdy přesvědčili k rezignaci Olivera Dohnányiho, je na pořadu dne naopak privatizace Národního.

  10. Už toho nechte, těch blábolů. Nebo opravdu chcete, abych tady nechal zveřejnit, jak firma, ve které máte majetkový podíl realizuje svůj vstupenkový business? Zcela rozkrytě a bez nutnosti si vymýšlet, jako to děláte vy? Pokud si hrajete na lobbistu a šedou eminenci pražského zápasu o to, co z opery urvete ve svůj prospěch, je to vaše věc a věc těch, proti kterým lobbujete. Pokud ale lžete a obviňujete druhé bez důkazů a věrejně na svém blogu, pak už je to na pováženou. Lepší je být zticha, nemám-li čisté svědomí, než si hrát na spasitele opery v Praze a tvářit se jako čestný a spravedlivý odborník, co rozkrývá nešvary okolo ND. Hlavní je ale co z toho bude pro vás.

        1. Pane Hermane, vážím si toho, že jste na mé dotazy vždy odpověděl. Nikdo nepopsal podivné penězotoky SOP. Udělejte to a dám sem info prvního plýtvání v rámci transformace.
          Vím, že se tady vyčítalo angažování např. kostymérské firmy (Kaška). Pane Hermane, spočítal jste, na kolik přijde financování vlastních dílen a na kolik přijde angažování podivného penězotoku soukromé firmy? Odváděli profesionální práci. Osobně jsem se byl přesvědčit o názorech zaměstnanců dílen ND na Flóře. Přejí si, aby ke slučování nedošlo. Budou muset zaměstnat další zaměstnance? Kapacita budovy je dostačující? Bude se muset vybudovat jiné zázemí? Kde a za kolik? Je vůle vlády dát na to peníze? Pokud ne, zbude tady tento sloučený paskvil, který nezaručuje panem Zdráhalem avizovanou evropskou kvalitu projektů? Idea je jedna věc a podpora je druhá. Myslím, že jste idealista a politická realita věc druhá, která sleduje jiné cíle.

          1. Také si vážím věcné otevřené diskuse. A od počátku neříkám nic jiného, než že idea je jedna věc a její uskutečnění, realita, věc druhá. Profesí jsem od toho nabízet ideální modely, a jestli jsou u nás použitelné, a jak je použít, musí být věcí praktiků – nikdy jsem nechtěl nic jiného! Proto také nevěřím na audity a na komisionální koncepce, proto od začátku radím zvážit možnosti, vybrat si a zadat (konkursem) realizaci.
            Ptám se na penězotoky upřímně, vůbec ne provokativně. Přece vždycky se najdou ti, kteří z jakéhokoli stavu chtějí profitovat, a nakonec je to přirozené, jde jen o to dovolit jen to užitečné a přípustné.
            Jeden z nejpodivuhodnějších penězotoků SOP přece evidentně je exkluzívní prodej vstupenek soukromou firmou, na který SOP nemá nejmenší vliv a teprve od soukromého subjektu se státem zřizovaná a dotovaná instituce dozví, jaké byly ten který měsíc tržby – to je přece systém, v němž nemůžete vyloučit machinace a v němž je zcela podvázaný marketing. Na druhé straně pan Plecháč dokázal, a dokáže SOP prodat až obdivuhodně a svým způsobem on ji drží nad vodou. Ale znám také případ, kdy SOP měla zapůjčit orchestr soukromé firmě, ta měla zaplatit hráčům diety, plat jim ale šel erární. Nebo řekněme podivný systém blokování a případného vracení hracích termínů soukromé produkce Kudykamu, když se dost neprodalo. Dalo by se pokračovat, ale jste na řadě.
            Stran výroby na Floře s vámi souhlasím. Proto se od počátku na MKČR mluvilo o nezbytném rozšíření zázemí. A hlavně, SOP výrobu inscenací řešila soukromými firmami podle mého odhadu nikoli lacino, ale bylo by třeba analyzovat, co je výhodnější, ovšem ne jen finančně, ale i kvalitou práce, zkušeností pracovníků atd. Pokud vím, připravovalo se rozšíření dílen ND ještě před sloučením.
            Že zaměstnanci jakéhokoli podniku nebudou rádi, když se věci takto mění, je přirozené a pochopitelné, ale jinak to asi nepůjde.
            Já jsem ten „idealistický“ model samozřejmě v základních datech měl, proto jsem od počátku tvrdil, že to bude stát víc peněz, než MKČR dávalo, ale jsem přesvědčený o tom, že cílový stav bude nikoli levnější, ale efektivnější (to převzal ministr Besser do svých projevů, ani jsem si neuvědomil, jak hezké je to politické heslo). Jinak řečeno, já nemluvil o šetření, a MKČR také ne, ale naopak o nápravě podfinancovaných operních domů. A o nezbytnosti proměnit jejich právní statut, což má mnohé souvislosti, například jiné chování vůči donátorům. A tak dál.
            Já si myslím, že k dobrému se musejí idealisté s praktiky dohodnout.

    1. Anonyme, pomluvy k ničemu nevedou. Odhal svou totožnost a sejděme se – můj e-mail znáš (je na iDnes). Možná bychom si dovedli navzájem objasnit, proč ti ležím v žaludku a zda je k tomu důvod, když naše názory na operu a dění kolem ní nebývaly příliš vzdálené. Na anonymní osobní útoky už nebudu reagovat.

      1. Koláři, pomluvy opravdu k ničemu nevedou. Když už si chceš hrát na spravedlivého obhájce operního dění v Praze, musíš mít svědomí čisté a chovat se, jak sám hlásáš, aby se chovali jiní. A ne tak, jak se chováš. Jsi jen lobbista a nic víc, co se ti hodí a je pro tvou kapsu dobré to hlásáš. Ono je třeba Koláři počítat vždycky s tím, že svinstvo vyplave.

        Nemám důvod se scházet s prolhaný lobbistou, který veřejně špiní druhé ani s tebou nesdílím a nikdy jsem nesdílel žádné názory na operu a dění okolo ní. V životě jsem se k nm nehlásil. Sdílím jen potřebu ostatním objasnit, co se ve skutečnosti skrývá za tvým lobbingem a tvým obviňováním druhých.

        Pro redakci MF Dnes a České pozice materiály o tvých praktikách v Národním připravuji a budou co nevidět na světle světa.

        1. S kým „sdílíš potřebu ostatním objasnit, co se ve skutečnosti skrývá za mým lobbingem a mým obviňováním druhých“, anonyme z Národního, jinak seriózní osobo milující operu a duchovní hudbu znalá divadelního provozu?

          Než se necháš zneužít k nečemu horšímu než doteď, věz, že:

          a) ND deklaruje 6 obchodních partnerů. Spolupráce všech s ND započala se zahájením internetového prodeje vstupenek 2001. Se všemi byla stávající smlouva znovu uzavřena za ředitele ad interim Mrzeny 2006 a se všemi uzavřelo stávající vedení ND dodatek ke smlouvě ještě v listopadu 2011 – ještě před 4 měsíci. Všichni partneři ND měli rovné podmínky (kromě velikosti a charakteru kontigentů). Na základě smlouvy o prodeji vstupenek s ND uzavřené 2006 s dodatky do 2011 není co napadat.

          b) Pokud by to někdo i zkusil, napadl by hned několik obchodních partnerů najednou; totiž všechny ty, u nichž lze najít mezi modely prodeje průnik, shodné konání. Všichni se shodně obhájí.

          c) Pokud stávající vedení ND uzavřelo od uvedené doby nějaké další dodatky nebo nějaké nové smlouvy, které by rovnost partnerů narušovaly, nebylo to se společností, v níž mám majetkový podíl.

          d) Při svém postavení ve struktuře ND, milý anonyme, nemáš k žádné obchodní smlouvě ND s jeho partnery v prodeji vstupenek legální přístup.

          Konečně, tvá konstrukce o motivaci mého jednání vůči ND postrádá logiku, by přímo logice odporuje. Vysvětlil jsem už veřejně v polemice s Josefem Hermanem v létě, že moje veřejná kritika současného vedení ND nejen s mými obchodními zájmy nesouvisí, ale je s nimi v přímém protikladu. Že mohu ohrozit své obchodní zájmy mi předhazoval už Radek Zdráhal, rovnou při veřejném slyšení v Senátu PČR (jinak se pravda nevídáme). Kdybych držel hubu, neohrožoval bych obchodní zájmy své a partnerů. Lobbying, milý anonyme, je něco úplně jiného, při poslechu opery se nenaučíš. Já však mám zájem na vyčištění Augiášova chlíva, jímž se stalo Národní divadlo, a mám zájem na rozkvětu opery, potažmo baletu (v tom se shodneme i s Josefem Hermanem, jen na to nahlížíme odlišnou perspektivou). Proto píšu o nepravostech, když jsou mi známy; holt je za ně někdo obviněn, to ať si každý své konání obhájí.

          Ty se vrať ke svému kopytu a zase piš o tom, co umíš.

          1. To je pane strachu, že se lidé dozvědí, jak ten, který si hraje na etického ochránce poměrů pražskoperních klame tělem. Sám za sebe sdílím tuto potřebu. A ve jménu všech, které jsi věrejně pošpinil, znactiutrhal a falěsně obvinil. Každý, kdo kritizuje druhé a ještě o nich lže si musí být vědom toho, že se dotčený také budou bránit. Vytahuji-li kvelíky špíny a přikrašluji-li je polopravdami a smyšlenkami, musím myslet na to, co dělám neeticky sám. Lidé mají právo vědět, kdože je ten, kdo kritizuje poměry v ND a co jsou jeho zájmy. To sis měl uvědomovat, když jsi spisoval své polopravdy o druhých. Teď už ti opravdu zbývá se jenom bát.

            Nic na tom nezmění ani tvé snahy o vyhrožování ani to, zme už jsi toho na sebe vyzradil celou spoustu sám :-)

            A opravdu, ale opravdu nepracuji ani jsem nikdy nepracoval v ND ani pro ND. Vím, že ti to vrtá v hlavě, ale za to si můžeš sám. :-) velkohybateli pražského operního dění.

  11. Podivný penězotok prodaných vstupenek SOP soukromou firmou, díky níž je SOP nad vodou? Tak to bych přál každému divadlu. :-) A to vadí komu? Zástupce distribuční firmy na těchto stránkách systém distribuce osvětlil a zároveň dodal, že se dá zařídit přímější kontrola ze strany SOP. Takže v tom bych problém neviděl.
    Spíše mne zaráží jiná věc. Pořád se tady mluví o SOP skoro jako o zločinecké organizaci, ale proč SOP? Vždyť je to jen budova, do které volí své zástupce MK a MK je také kontrolním orgánem. Nemělo by MK vzít na sebe zodpovědnost a pojmenovat vše pravými jmény a to jmény osob, které do divadelních domů vybrali konkurzem? Kdo a kdy něco podepsal nevýhodně. Co je, není střet zájmů, nebo se neslučuje s dobrými mravy. To snad není pro úředníky MK takový problém rozeznat. Např. D.Dvořák se v SOP rozhodl nahradit Štrosovu Kouzelnou flétnu svou vlastní těsně před zájezdem do Japonska. Japonci po zhlédnutí usoudili, že novou verzi nechtějí. Odehrálo se pár představení, poté opět nahrazena Štrosovou. To je penězotok. :-) Ale nad tím se nikdo nepodivuje.
    V současné době přebralo ND veškeré pracovněprávní závazky SOP pod svá křídla včetně smluv zaměstnanců. Proto mne udivuje, že všichni zaměstnanci musí projít zdravotní prohlídkou u soukromé společnosti Santé. Budou hrazeny z rozpočtu ND. Podotýkám, že všichni zaměstnanci těmito prohlídkami prošli, někteří např. na podzim.

    1. No ty vstupenky nejsou nevinné, můžete jimi ovlivňovat vnitřní chod divadla a je ze státní instituce nějaký soukromý vejvar. Ale jinak souhlas, takových rozhodnutí, jaká uvádíte, byla řada. Mohl bych také ještě přihodit. A že je za to zodpovědné MKČR? No o tom žádná, je to samozřejmě otázka kontroly. Jo, zbytečná povinná prohlídka, možná. Ale psal jste o unikajících milionech, a to nebude asi tento případ – tak kam?

      1. 400 prohlídek na soukromé klinice rozhodně nebude za hubičku. A byl to právě pan Dvořák, co smlouvu se Santé podepsal. Zajímavé je, že smlouva je napsaná tak „chytře“, že se v podstatě nedá vypovědět. Jasný penězotok. V ND.
        Ale proč se nad tím pozastavovat. Vždyť transformací se zefektivní vynakládání s fin. prostředky, že?

      2. Pokud tak zaníceně píšete o soukromých subjektech v SOP a Santé v ND nechává klidným, pak nemá smysl debatovat. Zřejmě jste přesvědčen, že v ND je vše křišťálově čisté a vzor efektivity, který povýšil rozporuplné vynakládání prostředků na umění. Je to opravdu kumšt být např. ve ztrátě několik 10mil. a obstát před úředníky MK jako vzorný podnik, protože zplundruji rezervní fond. Takto efektivně mohou hospodařit jenom vyvolení.

      3. Že periodické pracovní prohlídky v Santé nejsou unikající miliony? Ale jděte.
        V ND je 1000+ zaměstnanců, když k nim připočítám zaměstnance SOP tak je to +- 1500 zaměstnanců. Za 1 prohlídku, která mimochodem trvá několik minut, Santé účtuje ND cca 2000Kč. 2000*1500 = 3 miliony.
        Hm, a SOP bylo potřeba „zachránit“, protože se v ní vynakládaly prostředky neefektivně.

  12. Pane Hermane. Snažím se zde vystupovat čestně a spravedlivě. Klidně se vyjádřím o problematických záležitostech SOP viz Dvořák a Kouzelná flétna. Vaše invektivy jsou většinou směřovány proti instituci SOP. Co Vám brání hovořit otevřeně o neplechách všech divadel, všech zainteresovaných osob? Jste zbabělec? Proč neokomentujete nepravosti ze strany MK v rámci transformace. Proč čekáte, až s tím přijde nekdo jiný? Proč neokomentujete např. výlevy Dana vůči panu Kolářovi. Proč se nepostavíte za, nebo proti špinění pana Dolanského? Jakýž je Váš názor na výrok pana Černého, že hospodářský výsledek v loňském roce je jeho dílem a Dolanský na tom nemá podíl?
    Promiňte, ale toto je špatně a Váš postoj k tomu je alibistický. Čeho se bojíte? Proč se nesnažíte být nestranný a spravedkivý? mám dojem, že jste jen lokajem. Narovnejte páteř a klidně se vyjadřujte ke všemu. Toto zde chybí. Zasvěcená, nezaujatá kritika, která pročistí kalné vody zaprděné, české opery. Ujmete se toho, nebo budete vše sledovat z povzdálí?
    Dozvěděl jsem se, že paní Padmore žádala o přijetí u paní ministryně kultury. Nebyla přijata. Pokud měla paní ministryně volný termín, tak je to pro mne ostuda a v rámci transformace záležitost urážlivá. Prosím, pište o všem. Ne jen o tom, co se někomu hodí.

  13. Josef Herman dne 20.4.2012 v 01:04
    Poslyšte, zůstaňme ve věcné rovině, neosočujte mě ze zbabělosti a podobných věcí. Jste vedle jak ta jedle. A takových debat se neúčastním.
    Nepíšu žádné invektivy, ale jen to, co vím. Nevyhýbám se Národnímu divadlu – jen do jeho útrob nevidím, kdežto do útrob SOP jsem nahlédl. Stačilo to, O ND si ovšem nedělám iluze.
    Když to vezmu popořadě:
    Dvořák a Kouzelná flétna je řekněme nepravost, za podobnou považuji Tři Pinty. Nevím, jestli jste zaznamenal, ale byl jsem první, kdo začal psát o nepravostech Dvořáka v ND – tam za největší považuji Aidu a Montezumu.
    Stran MKČR: já jsem zaznamenal jediné podrazy, a to když pan Dolanský, paní Kaňková a další donášeli na Olivera Dohnányiho ministrovi Besserovi a ten místo aby je vyhodil, naslouchal jim a vyhodil Dohnányiho. Říct panu ministrovi do očí, co si o tom myslím, jsem neměl příležitost, panu Zdráhalovi jsem to řekl. Pak jsem přestal spolupracovat na konkrétní transformaci – to jsem tu psal.
    Jste obeznámen se zdejšími diskusemi, tak snad pochopíte, že do debat pana Koláře a kolem něho se nezapojím. Dan slíbil, že cosi zveřejní, to se pak komentovat možná dá.
    Kritizoval jsem Černého i ROCCa za konkrétní postupy, přesto se shodneme na potřebě transformace pražských oper.
    Pana Dolanského jsem bohužel poznal z hodně zlé stránky, nemám důvod se jím nadále zabývat. O tom, co se v SOP ekonomicky podaří a co ne podle mého nerozhoduje ani tak Černý, ani tak Dolanský, jako hlavně Plecháč.
    Nevím nic o tom, jestli ministryně nepřijala paní Padmore, tudíž zase nemám co komentovat. To není alibismus, ale já opravdu nesbírám dnes a denně informace tohoto kalibru ani v divadlech, ani na MKČR!! A hlavně proti nikomu a za nikoho nebojuji.
    Pokud se o nepravostech dozvím, píšu o nich pravidelně do Divadelních novin. Je mi jedno, komu padne.
    Chcete-li vědět, co si myslím o ND: je přezaměstnané v úřednících a obsluze, je přeorganizované, tudíž drahé a těžkopádné, mimo jiné proto navrhuji velkovýrobnu ND rozdělit na logické rozumné celky: operu, balet, činohru, pokud možno jim dát jejich působiště, i když zrovna to nejde důsledně. Asi to nazvete idealistické… Jenže jinde ve světě to funguje.

    1. Přijměte tedy mou omluvu. Myslel jsem, že jste obeznámen o vnitřních záležitostech ND, ale prezentujete pouze konkrétní nedostatky SOP.
      Tým MK kritizoval v médiích pouze problémy SOP. Hrál proti jedné straně, ačkoliv bych předpokládal, že se bude snažit pročistit také ND.
      Pan Besser v přímém přenosu prohlásil, že SOP byla 2x po sobě v červených číslech, proto ji zachraňuje sloučením. Na otázku deficitů ND odpověděl, že tam je vše vpořádku. Paní Havlíkovou knokautoval do pozice diletanta na ekonomii, která nemá právo číst tabulky z výročních zpráv SOP a ND. Jako poslední důvod pro zrušení SOP byl závazek samostatné SOP při vzniku, že bude úplně nezávislá na státním rozpočtu. osobně si myslím, že to byla vyjádření buldoka, který chce s pomocí demagogických pravd upoutat neznalou veřejnost.
      Průběh příprav transformace byl velmi amatérský. Popište své pocity z něj a na různá prohlášení (vyberte si třeba i jiná), či kroky MK.
      Zbabělec byl s?. Další Vaše (pocitové) pozice bez a ještě jednou se za ně omlouvám. Byl jste iniciátorem ideí, ale realizace byla dle mne falešnou fraškou s bolestným porodem.
      Přeji Vám i lidem okolo divadel klidnou a tvůrčí práci bez pocitu, že jde někomu hlavně o peníze.

      1. Já jsem z uvedení Mignon hrozně rozpačitý. Jestli se mělo připomenout výročí vzniku SOP, tak se to mělo udělat nějakým pořádným činem, protože prvních deset let SOP považuji za hodně dobré, je co oslavovat. Mignon tehdy patřila k návratům ke kdysi oblíbeným titulům, které jsme pár desetiletí zapomněli hrát. Dnes myslím ani dramaturgicky nejde o něco výjimečného, a když už, tak se měla nastudovat pořádná inscenace – jenže je otázkou, jestli na takovou současná SOP vůbec má. Pochybuji – viz Tři Pintové.
        Ani úroveň nastudování nepovažuji za příliš vysokou, spíš takovou provozní v orchestru a hlavně od dirigenta, víc se mi líbil sbor. A pak vlastně všichni sólisté, včetně Jany Sýkorové, o které se tu myslím diskutuje zbytečně zaujatě a zle. Jana Sibera je také opravdovou osobností.
        Jen Octavio Arévalo se tu měl objevit před patnácti dvaceti lety, jako mnohé akvizice SOP za posledních deset let, a vždycky se ptám, jakými cestami a proč se takoví lidé k nám angažují. Co je za tím, a můžeme se domýšlet všelijak. Celá záležitost mi silně připomíná „provozní“ jednání SOP v posledním desetiletí, a jestli na něco takového přistoupil ROCC, nebo jestli vlastně v tomto smyslu SOP nešéfuje a trvají staré pořádky, nevím, ale je to špatně.

  14. Nechápu, proč bývalý s. pan Herman stále útočí na Dolanského. Všichni v SOP Hermanovi nemohou přijít na jméno, neboť v okamžiku, kdy mu byla zadána analýza transformace dvou oper v Praze, neměl do čeho píchnout a další s. tehdejší ministr R., mu ji zadal. Pak 6 dní před volbami byl jmenován další bývalý soudruh Dohnanyi bez konkurzu ředitelem SOP.
    A pak nastalo to pravé – ředitel se obklopil placenými poradci: Golat se synem, Herman s přítelkyní,ing.Mařík atd. Radili mu tak dobře, že nebyli schopni vypracovat rozpočet na r. 2011, že i na MK!! pochopili, že asi toto vedení není to pravé a rušení úspěšných inscenací a jejich náhrada z Rigy, které bylo na spadnutí,by bylo finančně nevýhodná, byli všichni odejiti.
    A to bez udávání, či a tolik oblíbené lži o mydlení schodů ze strany zaměstnanců SOP. A v tomto okamžiku je MK pověřen vedením pan Dolanský, protože nikdo příčetný nebyl k dispozici. MK se však krutě zmýlilo, nebyl to poslušný úředníček, který by souhlasil se sloučením s ND a tím i antagonista paně Hermanovy koncepce. Za necelé 3 měsíce však Dolanský nastavil finanční úspory spolu s ekonomkou tak, že SOP končila s 51% soběstačnosti a Černý se mohl pochlubit svým úspěchem – v ND ale takový výsledek nemají.
    Dolanský se vzepřel sloučení a byl odejit, dehonestován neschopným zubařem a pan Herman, který rozpoutal celou transformaci nyní dělá, jakoby se ho to netýkalo a místo aby někam už konečně zalezl, protože škody už nadělal dost, ještě stále plive na Dolanského, za kterým stáli všichni zaměstnanci SOP, protože věděli, že svojí koncepci se snažil zachránit samostatnost SOP a tím i jejich pracovní místa a že riskoval svoje místo a také na to doplatil vyhazovem.
    Z SOP bylo odejito mnoho desítek lidí, na jejich místa nastoupila přebujelá administrativa ND, zaniká skvělý balet SOP atd. A arogance moci i tentokrát vítězí.

  15. Nerozumím tomu také. Pokud chce pan Herman vyjádřit nějaké své názory, jistě má prostor v Divadelních novinách nebo může požádat pana Dvořáka t.č. majitele a provozovatele tohoto serveru, aby mu dal prostor v článku. Tisíc a jeden sáhodlouhý komentář je k ničemu a znepřehledňuje diskusi.
    Osobně mám podobný názor, jako předchozí účastník diskuze a tím, že so myslím, že tímto obrovským množství sáhodlouhých komentářů si pan Herman dělá jakési alibi sám před sebou.
    Co se týče Jany Sýkorové na tu jsem svůj názor vyjádřil: za hvězdu ji nepovažuji, je provozní zpěvačkou , navíc herecky špatnou, takže v operních inscenacích často vyniká její herecká topornost nad zpěvem. Je to jen můj názor nikomu ho nevnucuji. Přišlo mi jen nanejvýš trapné, pokud ji chválí její manžel-manažer a myslí si, že nikdo neví, že s ní žije. To je jakoby pan Herman tady věrejně chválil svoji přítelkyni, jak dobře organizuje třeba festival Opera. Nǎstěstí to nedělá, ale pokud to dělá R. Kolář vůči své ženě považuji to ta vrchol trapnosti.

    1. Paní Sýkorovou jsem osobně slyšel dvakrát. Jako Carmen byla hlasově dost nevýrazná, často jsem ji přes orchestr ani neslyšel, jednou ji vypadl text, ale to se může stát každému. Bylo to poprvé, kdy jsem chtěl z divadla odejít o přestávce a to nebylo jen kvůli paní Sýkové. Podruhé jsem ji slyšel v Litomyšli jako panu Rózu ve smetanově Tajemství a to už jsem vůbec nechápal. Herecky mi neseděla zřejmě proto, že 30leté děvče sotva může předstírat starou pannu , která se nikdy nevdala, protože čekala celý život na toho,jenž tajně milovala. Pěvecky mi též neseděla, protože panna Róza je role altová. Hluboké tóny nebyly vůbec slyšet a měla s nimi zjevné potíže.Mám pocit, že altistky typu Márová, Soukupová zcela vymizely. Altový obor už se zřejmě nestuduje. Zpívají ho mezzosoprány a není to ono. Podobné problémy má i paní Pecková, která taktéž dost dle mého názoru experimentuje se svým hlasem.

  16. Pane Hermane mám ještě jeden tip k zamyšlení a potom tady asi končím.
    Verdiho festival, nebo festival italských oper měl kdysi smysl. Byly sem tam zvány polohvězdy, nebo vyhaslé a měl potenciál se zlepšovat. Postupným ubíráním financí nemá festival nic zvláštního. Uvádí se opery ve stejném obsazení, ve kterém se uvádí v sezóně.
    Nemáte nějaké informace, co chce v tomto případě dělat nové vedení?

    1. Souhlasím s Vaším názorem na festival, ale jak to s ním má být dál, tedy co plánuje ROCC opravdu nevím. Je to otázka na něj. Oliver Dohnányi chtěl festival převést na letní pěveckou akademii včetně nějakého nastudovaného představení, které by se odehrálo pro veřejnost, koncerty a tak, ale zůstalo to jen v prvotních úvahách. Díky za debatu.

Napsat komentář

Reklama