Místo Erdoğana Selim paša

Orient opět v kurzu
V osmnáctém století vděčily takzvané turecké opery svému exotickému námětu a koloritu za značnou popularitu u publika. O jeho přízeň se vedle skladatelů jako Rameau, Gluck, Haydn nebo Grétry rozhodl ucházet i Wolfgang Amadeus Mozart, autor zpěvohry Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail) KV 384 (1780-1781) na libreto Gottlieba Stephanie mladšího podle námětu Christopha Friedricha Bretznera. Turci jsou opět v kurzu, a to nejen v katalozích cestovních kanceláří. Pohříchu v posledních týdnech i na předních stranách světových deníků a v jejich politických komentářích. Ovšem i v dramaturgických plánech evropských operních domů a nahrávacích společností. Jen tak, nebo i proto, mohly být v krátkém časovém rozpětí několika málo měsíců hudebními vydavatelstvími Deutsche Grammophon, Harmonia Mundi a Alpha Classics zveřejněny hned tři hodnotné souborné nahrávky Mozartovy tříaktové komické německé zpěvohry.

Jako první byla v červenci 2015 uvedena na trh pěveckými hvězdami ověnčená nahrávka Evropského komorního orchestru s Yannickem Nézet-Séguinem (1975) za dirigentským pultem a Dianou Damrau (Konstanze), Rolandem Villazónem (Belmonte), Annou Prohaska (Blonde), Paulem Schweinesterem (Pedrillo), Franzem-Josefem Seligem (Osmin) a Thomasem Quasthoffem (Selim paša) v sólových úlohách (Deutsche Grammophon 2 CD 000289 479 4064 7).

V polovině října 2015 byla zveřejněna nahrávka René Jacobse, jíž je věnována i tato recenze, a naposledy spatřil světlo světa začátkem června 2016 živý záznam talentovaného francouzského dirigenta a dnes již etablovaného mozartovského odborníka jménem Jérémie Rhorer (1973) s Jane Archibald (Konstanze), Normanem Reinhardtem (Belmonte), Davidem Portillem (Pedrillo), Rachele Gilmore (Blonde), Mischou Schelomianskim (Osmin), Christophem Qustem (paša Selim), Ensemble Vocal Aedes a souborem dobových nástrojů Le Cercle de l’Harmonie (21. září 2015, Théatre des Champs-Élysées). Vydala jej společnost specializovaná na nahrávky staré hudby Alpha Classics (Alpha 2 CD 242), v jejímž katalogu figurují aktuální snímky souborů Wiener Akademie Martina Haselböcka (projekt RESOUND Beethoven), Il Giardino Armonico Giovanniho Antoniniho (projekt Haydn2032) nebo Café Zimmermann (Bach).

Finále Jacobsova mozartovského projektu
Když jsem při vybírání jednoho z trojice nových snímků váhal mezi „sázkou na jistotu“ (Nézet-Séguin s abbadovsko-harnoncourtovsko-haitinkovským Evropským komorním orchestrem a etablovaným sólovým ansámblem) s několika otazníky (Villazón) a „krokem do neznáma“ (Rhorer) s jediným mně blíže známým pěvcovým jménem (Schelomianski), sáhl jsem nakonec po snímku Jacobsově, a to především proto, že je završením dlouholetého projektu umělcových nahrávek vrcholných Mozartových oper počínaje Únosem ze serailu a konče Titem, odmyslím-li si snímek dobou vzniku starší italské opery La finta giardiniera. Jacobsův projekt započal v roce 1998 nahrávkou opery Così fan tutte s dámami Gens, Fink a Oddone a mužskou trojicí Güra, Boone a Spagnoli (3 CD HM 901 633.35). Solidní nahrávka v těžké konkurenci obstála a následovat mohl snímek Figarovy svatby s pěveckým týmem složeným z Véronique Gens, Patrizie Ciofi, Angeliky Kirchschlager, Lorenza Regazza, Simona Keenlyside, Mignon McLaughlin, Kobie van Rensburg, Nurii Rial a Antonia Abete (3 CD HM 901 818.20), ověnčený cenou Grammy Awards 2004. O dva roky později byla pořízena studiová nahrávka Dona Giovanniho s Johannesem Weiserem, Lorenzem Regazzo, Alexandrinou Pendatchanskou, Olgou Pasychnik, Kennethem Tarverem, Sunhae Im, Nikolayem Borchevem a Alessandrem Guerzonim (3 CD HMC 901 964.66), v níž ansámbl Concerto Köln, který účinkoval v prvních dvou nahrávacích projektech, vystřídal Freiburský barokní orchestr.

Již v roce 2005 byl pořízen snímek Mozartova operního epilogu La clemenza di Tito, a to ve hvězdném obsazení Mark Padmore, Bernarda Fink, Alexandrina Pendatchanska, Marie-Claude Chappuis, Sunhae Im a Sergio Foresti za doprovodu Freiburského barokního orchestru a Komorního sboru RIAS (2 CD HMC 901 923.24). V mozartovském roce 2006 nahrávka zapůsobila jako zjevení, k Mozartově korunovační opeře znovu obrátila zaslouženou pozornost dramaturgů a nahrávacích společností a z Jacobse udělala definitivně mozartovského operního specialistu par excellence. O tři roky později byla v roce 2008 vyprodukována vysoce kvalitní nahrávka Mozartovy lyrické tragédie Idomeneo, jejíž sólový ansámbl tvořili vedle tradičních Jacobsových pěveckých partnerek Bernardy Fink, Sunhae Im a Alexandriny Pendatchanské pánové Richard Croft, Kenneth Tarver, Nicolas Rivenq a Luca Tittoto, opět za účasti berlínského rozhlasového sboru a Freiburských (3 CD + DVD HMC 902 036.38).