Mladí a úspěšní

Zápisník Jindřicha Bálka (103)

Když jsem minulý týden psal o mladých a nadějných v sezoně České filharmonie, dá se tento týden hned pokračovat. Českou filharmonii řídil letos pětatřicetiletý Jakub Hrůša a doprovázel šestadvacetiletého původem uzbeckého klavíristu Bezhoda Abduraimova. Vlastně nejsou tak daleko časy, kdy Jakub Hrůša dirigoval FOK a byl mladší než všichni hráči v orchestru. Dnes je šéfem Bamberských symfoniků a pomalu se mu otvírá hostování u řady opravdu slavných orchestrů – Cleveland, Concertgebouw, Gewandhaus, Philharmonia Orchestra, Filarmonica della Scala, v neposlední řadě i Vídeňská státní opera. Jeho dalším domovským orchestrem je Tokijský metropolitní orchestr, se kterým už natočil živé snímky právě Straussovy Alpské symfonie, Sukova Asraela i Berliozovy Fantastické. Strmější kariéru má v jeho generaci už jen pár dirigentů v čele s Dudamelem…

Jakub Hrůša & Česká filharmonie - duben 2016 (foto Petra Hajská)
Jakub Hrůša & Česká filharmonie – duben 2016 (foto Petra Hajská)

Hrůša vždycky působil dojmem dirigenta, který přesně ví, co chce, a umí si za tím jít. A dnešní hudebně marketingový svět je právě tomu nejvíce nekloněn. Snad bude mít dost času myslet na to, že úspěšná hostování nejsou všechno a že dnešní hudební svět talenty spíše spotřebovává než rozvíjí.

Alpské symfonie se zhostil s naprostým přehledem a orchestr hrál velmi soustředěně. Trochu dirigenta podezírám ze záliby v dílech tohoto velkého symfonického efektu. V malém Rudolfinu, kdy je na pódiu tolik hráčů, že dirigent musí vcházet bočními dveřmi, ovšem dokázal dynamiku velmi zkrotit. Je dobře, že našel prostor i pro komornější pasáže Straussovy opulentní partitury. Celkově na mě provedení působilo jako sebevědomé gesto právem sebevědomého muže. Na druhou stranu, kulatý zvuk České filharmonie zůstal takový, jaký ho známe – těžko ho za pár dnů proměnit v onen kovově opalizující zvuk velkých straussovských orchestrů se všemi přesnými rytmickými finesami. Teprve pak je Alpská symfonie skutečně strhujícím dílem.

Jakub Hrůša & Česká filharmonie - duben 2016 (foto Petra Hajská)
Jakub Hrůša & Česká filharmonie – duben 2016 (foto Petra Hajská)

Daleko více intimity a jemné muzikálnosti však našel v partu Klavírního koncertu b moll Petra Iljiče Čajkovského Bezhod Abduraimov. To je velmi efektní dílo, ovšem kromě fanfárového úvodu je zde také mnoho lyriky – a je sympatické, kolik ji mladý pianista našel, zejména v druhé větě. K tomu můžeme připočíst znělý a měkký úhoz v široké barevné škále i přirozenou muzikalitu. A potvrdil to i přídavkem, Campanellou Ference Liszta.

Bezhod Abduraimov & Jakub Hrůša a Česká filharmonie - duben 2016 (foto Petra Hajská)
Bezhod Abduraimov & Jakub Hrůša a Česká filharmonie – duben 2016 (foto Petra Hajská)

Při svém mládí mají oba interpreti také velký kus zralosti a sympatické je, že nechtějí být originální za každou cenu. A snad i v dnešním marketingově poblázněném světě najdou dost inspirací k cestě do hlubin hudební interpretace.

Bezhod Abduraimov & Jakub Hrůša a Česká filharmonie - duben 2016 (foto Petra Hajská)
Bezhod Abduraimov & Jakub Hrůša a Česká filharmonie – duben 2016 (foto Petra Hajská)

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na