Monument Akrama Khana

Britský tanečník a choreograf Akram Khan patří v posledních letech k nejžádanějším veličinám na poli současného tance. Proslul svými neobvyklými sólovými výstupy, v nichž se mísila skvělá technická úroveň indického stylu kathak a současných tanečních trendů. Autorsky silná osobnost, která se máločemu může podřizovat a zároveň těžko k někomu přirovnávat. Akram Khan je za každých okolností svůj.

Žije v Londýně, kde si vybudoval silnou pozici. Je dost dobře podporován a mimo své hlavní autorské projekty byl pozván k uvítací ceremonii Olympijských her v Londýně 2012, kde zatančilo přes padesát výborných tanečníků jako hold této světové sportovní události. Před několika lety vytvořil taneční soubor Akram Khan Company, který se také prezentoval představením Vertical Roads v Praze, na festivalu Tanec Praha před dvěma lety, ovšem bez jeho přítomnosti. O to cennější je tedy, že letos pozvání přijal a v závěru letošního 25. ročníku exceloval ve dvou představeních DESH.Opět se jedná o sólové vystoupení, avšak tentokrát není jeho taneční virtuozita tím nejdůležitějším. Vypráví autobiografický příběh o své vlasti a domovině (Desh znamená domovina) v Bangladéši. Představení chce obsáhnout mnoho rovin tamější problematiky, se kterou se země potýká. Přes problémy sociální, politické, ekonomické, které řeší spíše v náznacích a dialozích, probíhajících s jeho rodinou na dálku, se dostává k problematice hlavní – a to je jeho vztah k otci. Zřejmě téma velmi žhavé, citlivé a asi bolestné. Chvílemi jakoby s námi umělec nekomunikuje, nepředává nám divákům přímo a přímočaře nedořešený vztah. Jakoby si to chvílemi řeší sám v sobě ve svém nitru, znovu a zas. Pronásledované svědomí, nevyřčená konfese. Proto se Akram k nám otáčí zády a posílá informace na všechny strany, tedy zády k nám, pryč ze scény, kterou ale absolutně naplňuje svou energií, se kterou umí zacházet velmi hospodárně, aby vydržel neskutečných 80 minut dlouhého, bez pauzy odehraného představení. Odehraného, protože Akram je zároveň herec, mim a tanečník zároveň. Jeho neuvěřitelná pohybová rychlost se tentokrát skvěle a více promítala do gest prstů, rukou a paží, které Khan nade vše preferuje. Samozřejmě i v technice otáček a krokových variací, i když, jak jsem se zmínila, nejsou v inscenaci prioritní.

Podstata bytí

Na počátku Khan hledá stopu, přichází k hromadě písku nebo země, do které buší obrovským kladivem. Jako by hledal v zemi svědectví o svém původu, anebo našel podstatu svého bytí. Komunikuje s imaginárními osobami, nejdříve s malým chlapcem jako reflexí svého dětského světa plného otázek a objevování.

V jiné fázi se mění tato neexistující osoba v animovanou figurku na plátně. Použité filmové záběry nás vedou do světa jakési džungle, kde jsou zvířata a rostliny. Lijány, po kterých tato figurka chlapce šplhá a které pak mizí v přeměněnou clonu obrovských světlých lamel. Lamely z lehké textilie jsou řazeny v těsných oponách za sebou a vyvěšeny na tazích. Vytváříí monumentální kulisu lesa, pralesa nebo snad rajského prostoru, do kterého chce Akram Khan ve svých snech uniknout. Vidíme ho zavěšeného hlavou dolů jako možná marný pokus o návrat a pochopení. Nádherné svícení a prosvětlený prostor této scény je skutečným vrcholem představení.Na představení nechali zásadní stopu light designer Michael Hullst, scénograf a vizuální režisér, Oscarem ověnčený Tim Yip, autorkou hudby byla Jocelyn Pook. Hudba byla chvílemi velmi sugestivní, hypnotická, avšak nezbavila se přespříliš filmového charakteru, což trochu ublížilo intimnímu sdělení.

Tanec Praha ve svém 25. výročí předvedl celou řadu zajímavých hostů, představení, workshopů. Podstatná část představení se odehrávala v regionech, letos dokonce v jedenácti českých a moravských městech.

Zajímavou tradicí je také uvádění Evropské taneční laboratoře, která v jednom večeru předvádí ještě málo známé a začínající umělce. Tentokrát festival pozval francouzskou skupinu ENTORSE s kompozicí Samuela Lefeuvra, španělské choreografy Olgu Clavelovou a Santi de la Fuenteho se skupinou La Coja Danse. Švýcarsko zastupoval Tabea Martin.

Významnými hosty jsou vždy izraelští umělci Niv Sheinfeld a Oren Laor. Tentokrát se vrátili k původnímu dílu Two Room Apartement, které vzniklo před dvaceti lety. Ve stejném večeru zatančila trojice mužů The Hill, své svědectví o válečném pekle. Typické pro izraelský tanec je vždy vtip a strhující energie.

Tanec Praha 2013
DESH
Akram Khan Company
Režie, choreografie, interpretace: Akram Khan
Vizuální design: Tim Yip
Skladatel hudby: Jocelyn Pook
Světelný design: Michael Hulls
Autoři příběhů: Karthika Naïr, Akram Khan
Zapsáno: Karthika Naïr, PolarBear, Akram Khan
Dramaturg: Ruth Little
Kreativní herecký režisér: Zoë Nathenson
Hlas Eshity: Sreya Andrisha Gazi
Hlas Juia: Eesha Desai
Autor obrazové animace: Yeast Culture
Konstrukce scény: Sander Loonen (Arp Theatre)
Supervizor kostýmů: Kimie Nakano
Technický režisér: Fabiana Piccioli
Zvukový designer: Nicolas Faure
Koordinátor techniky: Sander Loonen
Inženýr zvuku: Marcus Hyde
Technici: Stephane Dejours, John Valente
Režisér zkoušek: Jose Agudo
Manažer turné: Mashitah Omar
Produkce: Farooq Chaudhry
Světová premiéra 15. září 2011 Curve Theatre Leicester
3. a 4. 7. 2013 Státní opera Praha

www.tanecpraha.cz
www.akramkhancompany.net

Foto Vojtěch Brtnický, Richard Haughton