Koncert byl věnován památce nedávno zemřelého dirigenta Jiřího Bělohlávka. Z jeho iniciativy a díky jeho nesčetným zásluhám vznikla v roce 1994 PKF – Prague Philharmonia (PKF). Dnes tento orchestr patří mezi nejrespektovanější tělesa nejen v Čechách, ale i v zahraničí, což potvrzuje pravidelná spolupráce se světovými hudebními vydavatelstvími (Deutsche Grammophon, Warner Classics) a mnohá zahraniční turné, naposledy s hvězdnou Dianou Damrau. K přítomnému publiku v souvislosti s věnováním koncertu památce Jiřího Bělohlávka krátce pohovořil ředitel PKF – Prague Philharmonia Radim Otépka. Členové orchestru budou podle jeho slov na maestra Bělohlávka vzpomínat s láskou, úctou a pokorou. Všichni ve Smetanově síni Obecního domu jeho památku uctili minutou ticha.
Německé requiem Johannese Brahmse v podání PKF – Prague Philharmonia bylo dramaturgicky vhodně zvolenou skladbou nejen v kontextu smutné zprávy o Bělohlávkově úmrtí, ale i jako nástroj pro ztišení a rozjímání nad tajemstvím života a smrti. To byl konec konců Brahmsův původní úmysl. Celou skladbu prostupují vedle vědomí o pomíjivosti všeho materiálního hlavně hluboké emoce vedoucí k zamyšlení nad hodnotami života a věčnými ideami. Brahms své dílo nenapsal jako tradiční latinskou mši za zemřelé tak jako Mozart nebo Verdi. Jeho kompozice je od katolické liturgické tradice ve vícero rovinách vzdálená.
Nejpříznačnější je charakter textu díla, který Brahms svobodně vybíral z biblických textů blízkých tradici protestantismu. Skladba tak má od pojetí latinské mše za zemřelé opravdu daleko. Svým charakterem a formou by mohla patřit spíše k oratoriím či duchovním kantátám. Nejde tedy o modlitbu za zesnulé, ale o koncertní dílo s hlubokým duchovním obsahem. Skladatel v něm zpracoval otázky života a smrti, víry a naděje, vykoupení a spasení. Svým odkazem se v neposlední řadě obrací k celému lidstvu, přednostně k živým, nikoli k mrtvým.
Orchestr PKF – Prague Philharmonia byl během celého večera maximálně vnímavý vůči gestům dirigenta. Emmanuel Villaume odvedl s tělesem promyšlenou a poctivou práci. Dokázal vhodně vyzvednout melodické linie jednotlivých částí do popředí, ale taky podřídit zvučnost orchestru ve prospěch sboru. V jednotlivých částech tak vytvářel skvělé dynamické kontrasty mezi jednotlivými motivy a frázemi. Famózní výkon odvedl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy. Sbor od začátku svou hudební energií nešetřil, přesto si uchoval dostatek pěveckého výrazu až do posledního tónu. Villaume jako by dýchal spolu se sborem, čímž dokázal vnímat všechny melodické fráze, někdy opravdu technicky náročné. Výsledkem byla rytmická přesnost a koordinovanost s celým orchestrem.
Sólistkou večera byla sopranistka Kateřina Kněžíková, která předvedla hluboce procítěnou práci s textem. V části Ihr habt nun Traurigkeit svým světlým, technicky výborným hlasem vybudovala výrazově krásné fráze. Po jejím boku se představil barytonista Lucas Meachem, čerstvý držitel ceny Grammy, jehož hlas byl plný mužné síly a artikulační znělosti. U varhan usedl František Šťastný, který svůj part zahrál po všech stránkách velmi dobře.
Uvedení Brahmsova Requiem na závěr koncertní sezony PKF – Prague Philharmonia bylo silným uměleckým zážitkem. V jejich provedení pod taktovkou Emmanuela Villauma a ve spolupráci se skvělými sólisty dílo splnilo svůj účel – šířit víru, naději a lásku.
Hodnocení autora glosy: 95%
Monument na konec
Dirigent: Emmanuel Villaume
Kateřina Kněžíková (soprán)
Lucas Meachem (baryton)
František Šťastný (varhany)
Sbormistr: Petr Fiala
PKF – Prague Philharmonia
Český filharmonický sbor Brno
11. června 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Johannes Brahms: Německé requiem pro sóla, sbor, varhany a orchestr, op. 45
