Křehký zvuk v monumentálním prostoru
Vnitřní prostora chrámu je vznosně monumentální a hudba alžbětinské renesance volá spíše po intimnosti, a pokud jde o akustiku, pak consort pěti viol da gamba produkuje velice křehký zvuk, o renesanční loutně už vůbec nemluvě, který by potřeboval podporu, aby pronikl alespoň do prvních lavic, a ne aby se ztrácel do boků chrámové lodi. Mnoho jemných fines a detailu smyčcové techniky i loutny se ne snad zcela vytrácelo, ale nemohlo zapůsobit naplno svou primární emocionalitou. Na celkovém úspěchu večera tento slabý povzdech však nemohl naštěstí nic změnit, a i tímto vydařeným koncertem festival Lípa Musica prokázal svou stále rostoucí úroveň a prestiž.
Filigránská technika hráčů všech gamb
Jordiho Savalla (1941), katalánského dirigenta, skladatele, muzikologa a hráče na violu da gamba tu jistě netřeba představovat. Od sedmdesátých let dvacátého století patří k nejvýznamnějším osobnostem v oblasti západní staré hudby především z doby středověku a renesance, ale jeho zájem sahá až do období romantismu. Dokonce v řadě svých vystoupení rozšiřuje svůj záběr i o produkci hudby mimoevropských kultur. S přizvanými hudebníky z Afriky a Levanty, mimo jiné na albu nazvaném Orient – Occident, provozuje tradiční etnickou hudbu křesťanskou, muslimskou či sefardskou z oblasti Andalusie, Sýrie, Turecka a Maroka. Pokud jde o instrumentář, Savall se významně zasloužil zejména o popularizaci nástrojů z rodiny viol da gamba.
Na festivalu Lípa Musica Jordi Savall vystoupil se svým souborem Hespèrion XXI, který založil spolu se svou ženou, sopranistkou Montserrat Figueras, Lorenzem Alpertem a Hopkinsonem Smithem v Basileji v roce 1974 (tehdy ještě jako Hespèrion XX). Jejich základní zaměření je spojeno s erudovaným, historicky poučeným provozováním staré hudby 16. a 17. století ve Španělsku. Vysoce ceněn je zejména improvizační přístup k obměňování melodických linií i rytmických struktur. Pro své liberecké vystoupení si však Savall a jeho soubor připravili program nazvaný The Tears & the Fire of the Muses, uvádějící konsortní hudbu období 1533–1603 z Alžbětinské Anglie. Střídaly se taneční kousky, galliardy, se zpěvními čísly, canzonettami, od mistrů anglické renesance, i dobových anonymů. Chrámem zněla jak hudba duchovní – pavana Alfonsa Ferrabosca Hear me, O God, či kontemplativní modlitba O Lord, turn not away thy face (anonym) a Born is the Babe (anonym) – tak světské písně milostné, často rozverně koketní, jako Joan, quoth John od Richarda Nicholsona, nebo opěvující krásy přírody, jako La virginella od Williama Byrda. Vše v zasvěcené i posvěcené interpretaci, která i přes zmíněný handicap dokázala plně zaujmout auditorium zaplněného kostela. Obdivovali jsme filigránskou techniku hráčů všech gamb, od sopránové, přes tenorovou až po basovou, ušlechtilou křehkost jejich tónu i jemnost loutnové hry, která svou jemnou perlivostí pointovala zvuk consortu.
Dokonale sezpívaní vokalisté
V canzonettách vystoupila dvojice výborně sezpívaných vokalistů, kontratenoristy Daniela Folqué a sopranistky Elionor Martínez Lara. Jejich kultivovaný projev, dokonale kontrolovaný, a přesto živý a bezprostřední, vytříbená výslovnost, naprosto precizní intonace a na vhodných místech i náznak herecké akce, vyvolal nadšený ohlas publika, které si vynutilo i jeden přídavek od Henryho Purcella a opakování Dowlandovy písně Now, O now, I needs must part. Přispěly k tomu svým dílem jistě i texty písní, otištěné v programu i ve kvalitním českém překladu, bohužel bez uvedení jmen překladatelů.
Lípa Musica: The Tears & the Fire of the Muses
26. září 2025, 19:00 hodin
Kostel sv. Antonína Velikého, Liberec
Program
Innocentio Alberti (cca 1535-1615): Pavin of Albarti – Gallyard
Anonym: How can the Tree (The Paradise of Dainty Devices)
Christopher Tye (cca 1505-1573): In Nomine XII Crye
Anonym: The dark is my delight (Canzonetta)
William Byrd (cca 1540-1623) In Nomine à 5 Ye sacred Muses (Elegy for Thomas Tallis, †1585) Browning a 5 La Virginella (Canzonetta)
Alfonso Ferrabosco (cca 1575-1628): Hear me, O God (The Four Note Pavan)
Anthony Holborne (1545-1602): [Galliard:] The Teares of the Muses
Anonym: O Lord, turn not away thy face (In Nomine)
Anthony Holborne: [Galliard:] Lullabie
Anonym: Born is the Babe (Consort Song 46)
John Dowland (1563-1626): Pavan Semper Dowland semper dolens The King of Denmark’s Galliard Now, O now, I needs must part (a 4)
Orlando Gibbons (1583-1625): In Nomine a 5
Richard Nicholson (1563-1639): Joan, quoth John (Canzonetta)
Účinkující
Hespèrion XXI
Jordi Savall – umělecký vedoucí, sopránová viola da gamba
Elionor Martínez Lara – soprán
Daniel Folqué – kontratenor
Natalia Timofeeva – tenorová viola da gamba
Philippe Pierlot – basová viola da gamba
Juan Manuel Quintana – basová viola da gamba
Xavier Puertas – kontrabas
Xavier Díaz-Latorre – loutna a kytara
