Moravská filharmonie Olomouc to neměla jednoduché

Abonentní koncert Moravské filharmonie, který zněl v sále Reduty 28. listopadu 2019, měl název „Jednoduchost v hudbě“. Obecně platí, že je-li něco navenek jednoduché, je to vykoupeno velkým úsilím a mistrovstvím, a v hudbě to platí dvojnásob. Dramaturgie postavila proti sobě jednoduchost klasicismu, jeho čistotu a vytříbenost, oproti hudebnímu minimalismu a opravdu se dostala k netušeným paralelám.
Moravská filharmonie Olomouc (foto Šimona Kadula)

Před orchestr Moravské filharmonie Olomouc se postavil její nový šéf, dirigent Jakub Klecker, a od počátku bylo zřejmé, že dá do provedení skladeb plnou energii a totéž bude vyžadovat od orchestru. Antonio Salieri, neprávem označovaný jako nesmiřitelný Mozartův rival, byl představen Simfonií D dur „La Veneziana“. Třívětá skladba oplývá průzračnou čistotou i melodičností. Jde o kompilaci dvou operních předeher, kterou vytvořil italský editor Renzo Sabatini z nalezených orchestrálních partů. Interpretace komorního obsazení orchestru vyznívala nejprve poněkud silově, postupně však získávala na lehkosti a zpěvnosti. Následoval Koncert pro saxofonové kvarteto a orchestr soudobého skladatele Philipa Glasse z roku 1995. Ve čtyřech větách dostávají postupně sólovou příležitost jednotlivé saxofonové nástroje, což činí skladbu posluchačsky velmi atraktivní.

O+

Pozornost na sebe upoutal Bohemia Saxophone Quartet, ve složení Pavel Fiedler (soprán), David Marišler (alt), Pavel Škrna (tenor) a Kateřina Pavlíková (baryton). Půvabná mladá dáma s těžkým nástrojem na krku poutala pozornost nejen mužů. Ve druhé větě, kde má barytonový saxofon sólové příležitosti, předvedla medový, poněkud zastřený, uklidňující tón a výsostnou muzikalitu. Nejinak na tom byli i její spoluhráči. Poslední věta, kde se potkávají všechny čtyři nástroje, byla obtížná souhrou, ale vděčná posluchačsky. Glassův minimalismus, kdy se opakují krátké úseky rytmické i melodické, se potkává s čistotou a opakujícími se motivy klasicistní hudby. Soubor strhl posluchače i Filharmonii a vytvořili společně dílo, které bylo přijato s nadšením. Následoval logicky přídavek, první část z cyklu Songs for Tony Michaela Nymana pro saxofonové kvarteto.

Po přestávce se Moravská filharmonie opět vrátila ke klasicismu, a to Symfonií č. 36 C dur Linecká“ (KV 425) Wolfganga Amadea Mozarta. Nutno přiznat, že poté, co se hráči orchestru plně uvolnili a hráli s chutí hudbu Philipa Glasse, najednou se u Mozarta dostali do napětí. Po energickém zahájení působily zejména smyčce v pianech těžkopádně a barevně nejednotně, zvukově byly málo kompaktní. Ve forte se hráči opět našli a celkové vyznění díla přesvědčilo posluchače o kvalitách orchestru. Je zřejmé, že orchestr Moravské filharmonie má ještě své rezervy, ale že je v dobrých rukou a že chce tyto rezervy bezezbytku využít.

(foto Šimona Kadula)

O+

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat