Moravská filharmonie Olomouc zaujala moderní dramaturgií

Sezónu 2020/2021 uzavřela Moravská filharmonie Olomouc koncertem ze skladeb českých autorů, který se uskutečnil ve čtvrtek 29. dubna 2021 v Redutě, stále bez obecenstva, sledovatelný online.

Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021 (foto Moravská filharmonie Olomouc)
Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021 (foto Moravská filharmonie Olomouc)

Skladby Pavla Blatného, Zdeňka Merty a Bohuslava Martinů nastudoval s orchestrem jeho šéfdirigent Jakub Klecker, sólistou v Mertově Koncertu pro hoboj a orchestr byl Vilém Veverka. Podle této skladby se jmenoval i celý večer – Hudbou přes horizonty, přestože Zdeněk Merta opatřil své dílo k názvu Over the Horizon ještě ad hoc titulem „Koncert pro devět prstů“, neboť sólista hrál se zafačovaným levým malíkem. Premiérovému vyznění skladby tento nezanedbatelný hendikep však neubral nic na lesku a působivosti.

Dramaturgii bych nenazvala odvážnou, ale rozhodně moderní, a lze z toho mít jen radost. Symfonie č. 5 od Bohuslava Martinů vznikla už v roce 1946, ale je vlastně otázkou, zda skutečně „už“. Jsme sice více než dvacet let v novém století, ale spousta hudby 20. století stále ještě čeká, zda s konečnou platností zdomácní na koncertních pódiích jako „klasika“ (o Martinů to snad lze už říci) nebo zda zmizí v propadlišti času. Aby se to prověřilo, je samozřejmě zapotřebí ji hrát. Z této perspektivy se symfonická věta Pavla Blatného Zvony (na koncertě uvedena s titulem Zvony za mého otce) z roku 1981 jeví být jako koncepčně promyšlená, s řemeslným nadhledem vytvořená kompozice, výrazově zakotvená v obrazivé představivosti. Mohla by – nebo přinejmenším některé její části by mohly – fungovat jako filmová hudba, což, doufám, není dnes už nálepka druhořadosti. Ostatně zkušenost autora scénických hudeb je slyšet i z Mertova Hobojového koncertu a skladbě to velmi prospívá. Je výborně instrumentovaná, vedle sólového nástroje má v partituře významnou roli klavír, za nímž při premiéře usedl sám autor a některé delší pasáže, které si zjevně psal „na tělo“, hrál zpaměti, možná i s malou mírou volnosti, kterou si na příslušných místech – například v sólovém závěru Prologu před nástupem části Bluesy – mohl dovolit nebo mu ji v partituře umožňuje čas či podmínky souhry.

Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Jakub Klecker (foto Moravská filharmonie Olomouc)
Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Jakub Klecker (foto Moravská filharmonie Olomouc)

Hoboj má v orchestru výraznější partnery ve skupině dechů, celek působí jako živý (hudební) organismus. Podstatnou měrou se o takový dojem samozřejmě zasloužil sólista. Vilém Veverka vznik skladby inicioval, s autorem v procesu jejího zrodu spolupracoval a plně se za ni staví. To je nesmírně důležité, protože Vilém Veverka je dnes v dobrém slova smyslu celebrita, za níž lidé na koncerty chodí, a vezme-li si hudbu za svou, vezme ji tak i jeho publikum. Navíc je to už nějaký čas, co Vilém Veverka nevtíravě, leč důsledně prosazuje svou vizi sblížení břehů hudby artificiální a nonartificiální, což je mně osobně velmi sympatické. Slovo „zábava“ má bohužel pejorativní konotaci, to ale nic nemění na tom, že bytostná potřeba hudby je se zábavností spojena – na dráhu hudebníka se člověk dá, protože ho kdesi v dětství či mládí bavilo hudbu provozovat, a hudbu posloucháme také jen nebo hlavně proto, že nás ji poslouchat baví. (Kdyby nás to nebavilo, vypneme ji, na koncert nejdeme nebo z něho odejdeme.) Mertův Hobojový koncert má osm navazujících částí – Prolog, čtyři věty a tři intermezza – a věřím, že v nabídce rapsodických impresí, zpěvné melodiky, akčních pasáží, pestré výrazové palety si většina posluchačů najde to „své“. Nechybí ani decentní kadence, příležitost pro sólistu předvést umění práce s tónem.

Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Zdeněk Merta a Natálie Tichánková (foto Moravská filharmonie Olomouc)
Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Zdeněk Merta a Natálie Tichánková (foto Moravská filharmonie Olomouc)

Streaming má Moravská filharmonie Olomouc dobře zorganizovaný, zvuk perfektní (natáčel Český rozhlas, který koncert v květnu odvysílá ze záznamu na stanici D-dur), obraz zkušeně režírovaný. Stínohra v přestavbě mezi první a druhou skladbou nerušila, naopak měla potenciál udržet mentální nastavení diváka u monitoru v módu „sleduji koncert“ (klavír byl od počátku postavený doprostřed pódia před dirigentský pult), nechyběly ani květiny pro Zdeňka Mertu a Viléma Veverku. Úvodní slovo roztomile dívčí Natálie Tichánkové patří, jak začínám chápat, k image prezentací, závěrem ředitel orchestru Jonáš Harman poděkoval abonentům a příznivcům (koncertem skončila jubilejní 75. sezóna orchestru) a vyslovil příslib naděje do – nepříliš vzdáleného – budoucna, který s ním jistě většina z nás ráda sdílí.

Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Vilém Veverka (foto Moravská filharmonie Olomouc)
Moravská filharmonie Olomouc, Hudbou přes horizonty 29. 4. 2021: Vilém Veverka (foto Moravská filharmonie Olomouc)

Hudbou přes horizonty
29. dubna 2021, 19:00 hodin
Závěrečný koncert sezony
Moravská filharmonie Olomouc

Program:
Pavel Blatný: Zvony za mého otce
Zdeněk Merta: Over the Horizon, koncert pro hoboj a orchestr (světová premiéra)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 5

Účinkovali:
Vilém Veverka – hoboj
Jakub Klecker – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments