MOVE Fest Ostrava 2024 (2): Objevování nepoznaných vod

Sobotní dopoledne opět potěšilo zejména děti, tentokrát prostřednictvím interaktivní inscenace Mikrosvěty uvedené v alternativní scéně Divadla Loutek. Performerky Jazmína Piktorová a Sabina Bočková společně s hudebníkem Václavem Kalinou hledali nejlepší možný způsob k vytvoření pohybového díla pro dětského diváka prostřednictvím zkoumání mikropohybů a mikrozvuků. Ještě před usednutím na malé obláčky hledali pomocí kukátka vytvořeného z dlaně malé předměty rozmístěné náhodně v prostoru. Zkoumali, jaké ony předměty jsou – měkké nebo tvrdé, jestli nějak voní nebo zapáchají, mají hladký nebo nerovný povrch? Pozornost dětského diváka udržovaly tvůrkyně neustálou akcí a vlastním zaujetím svých těl a možností vytvořit z nich proměňující se krajinu, po které mohou dvěma prsty dobrodružně kráčet. Cestování a proplétání těl nahradila kouzla s mizejícím kamínkem, postupně se přidávaly další malé předměty, ze kterých dětští diváci začali stavět své vlastní světy, až dokud nebyl čas hraní ukončit.

Kvůli zranění performerky Silvie Grachové bylo místo work in progress duetu Colliding Stories uvedeno sólo tanečníka a akrobata Yanna Szutera s názvem Something wants to collapse. Novocirkusová technika cyrwheel vyžaduje ovládání nejen vlastního těla, ale i železného kruhu ve velikosti člověka. Autor sám v diskuzi přiznal, že se při zkoušení jednou udeřil do hlavy a jednou si nechal přejet cyrwheel prsty, ale naštěstí to jsou chyby, které si člověk velice snadno zapamatuje. Performer v sóle zpochybňoval zákony gravitační síly, jeho tělo ladně plynulo prostorem divadla Stará Aréna, využíval své předcházející zkušenosti s breakdance, aby se pokusil splnit si svou dětskou touhu létat. Nahlas přemýšlel, jaké to je vidět svět vzhůru nohama, kde začíná nebe a jak udržet rovnováhu.

Předposlední večer zakončily tři krátké taneční filmy, které prokázaly, jak různorodé může být spojení tance a filmu. První z nich, Host/Guest, spojil pohyb a absurdní komedii o původně nevinném pozvání na návštěvu. Gestickým pohybem provedl diváky nově vybaveným bytem i rozpadající se stavbou. V experimentálním filmu …Or to Be se na plátně odehrávají dva různé pohledy na místnosti ve stejné budově i čase. Dva performeři se pohybují prostorem, aniž by na sebe vzájemně reagovali, dokud nedojde k nevyhnutelnému střetnutí. Poslední z filmů, Human Habitat, nás přenesl do nádherné krajiny Arktidy. Ve sněhem zavátých horách se autorka až rituálním tancem snažila poukázat na negativní vliv rozmáhajícího se průmyslu.

Poslední festivalový den byl nabitý od rána až do večera, protože kromě dvou večerních inscenací se mohli diváci zúčastnit také jedné přednášky, dvou workshopů a zhlédnout site-specific projekt.

Audiovizuální reperformance Vnorená přinesla do prostoru Barrák Music Club silný příběh nečekaného soužití, těžkostí stáří a nemoci, které mohou ze dne na den ovlivnit váš každodenní život. Hořkosladké vyprávění střídaly nebo doplňovaly pohybové části, na kterých pracovala performerka Lívia Mendéz Balážová několik dní před uvedením. Díky principu reperformance se pro každou reprízu vybírá jiný performer, v tomto případě se tanečnice k dílu opětovně vrátila. V první části sestoupila z věže pro plavčíky a ponořila se do pomyslného bazénu tvořeného diváky sedícími z dvou protilehlých stran. Po zádech proplouvala dnem, kroužila mezi symetricky rozmístěnými vanami napuštěnými vodou, dokud se nevynořila nad hladinu. Choreografie se postupně zrychlovala, performerka až extaticky skákala a kroužila hlavou i vrchní částí těla, přeskakovala okraje van a nechala prostupovat gradující hudbu celým tělem, dokud nezhasla všechna světla a místností několik následných chvil nerezonoval právě zhlédnutý zážitek.

Časová kolize naplánovaných představení měla za následek zběsilou cestu do ostravské městské části Poruba před Dům kultury Poklad a zhlédnutí závěrečné části site-specific projektu Suitcaseboarding z produkce souboru tYhle. Koláže obrazů každodenních situací při cestování vlakem nebo letadlem se mísily s představami, jak bychom si s našimi kufry mohli hrát a zkrátit tak nekonečné čekání. Čtyřkolé úschovny oblečení, v tomto případě prázdné vzhledem k lehkosti manipulace s nimi, létaly vzduchem, byly na sebe skládány a občas nekontrolovatelně padaly k betonové zemi.

Závěrečnou inscenaci Les vytvořila švédská skupina rightwaydown, jejíž členové však pocházejí z různých koutů světa. Spojuje je absolvování stockholmské univerzity tance a cirkusu (nyní Stockholm University of the Arts), ze kterého vyústila společná fascinace handbalancingem (balancování na rukou a jeho nejrůznější obměny a možnosti). Námětem a inspirací se jim stal les a vzájemné působení, respektive špatné zásahy člověka do přírody. Šestice akrobatů postupně ze svých těl vytvářela obrazy evokující pobyt v proměňující se přírodě, s lehkostí trénovaných těl se prostorem přesouvali většinou po horních končetinách, jako spojovací taneční pohyby využívali současný tanec a floorwork. Některé improvizované části doprovázely slovní instrukce, které divák v předních řadách mohl slyšet. Performeři na závěrečné diskuzi přiznali, že hlavou dolů toho člověk nevidí tolik, navíc s potemnělým světlem, které navozovalo tajemnou atmosféru klesající mlhy, zároveň se ne vždy udrží v pozici hlavou dolů s celou svou hmotností na rukách nebo jen na jedné ruce.

Více se o novocirkusových technikách návštěvníci mohli dozvědět na přednášce Veroniky Joštové Štefanové, která se mimo jiné zaměřuje na interdisciplinární formy umění. Nový cirkus, stejně jako současný tanec, má mnoho podob, které se neustále mění podle vkusu diváků a schopností akrobatů. Prolínání žánrů a překračování hranic vás tak může například zavést k fyzické grotesce, absurdnímu divadlu, performanci, pohybové instalaci nebo analýze pohybu.

Kromě teoretické přednášky byla možnost zapojit se i v těchto dnech do praktických tanečních workshopů: připravena byla Vnorená Masterclass s Lívií Mendez Balážovou, ve které se účastníci ponořili do práce s dynamikou pohybu a napětím v těle, a Rollerskate workshop se členkami slovenské skupiny AhojWrld (Natália Plesníková a Ester Faborová), na kterém jste si mohli vyzkoušet jízdu na dvouřadých bruslích a naučit se krátkou choreografii.

Po každé inscenaci slovenských tvůrců následovalo stejně tak jako v předchozích dnech prohlášení, ve kterém umělci vyslovili nesouhlas s destruktivním vedením Ministerstva kultury Slovenské republiky, které mimo jiné útočí na kulturní obec, provádí personální čistky, snižuje rozpočty kulturním institucím a ohrožuje práci pedagogů i studentů uměleckých škol. Kultúra má byť otvorená a žiadna iná.

Mikrosvěty
Koncept: Jazmína Piktorová
Choreografie: Jazmína Piktorová a Sabina Bočková
Hudba: Václav Kalivoda
Dramaturgie: Mária Danadová
Vizuální spolupráce: Simona Gottierová
Světelný design: Jiří Šmirk
Konzultace kouzelnických triků: Aleš Hrdlička
Konzultace a výzkum: Monika Kováčová, Mária Danadová, Alessandro Lumare a Simona Lobefaro – Segni mossi
Interpretace: Jazmína Piktorová a Sabina Bočková
Premiéra 30. 10. 2022

Something wants to collapse
Choreografie a interpretace: Yann Szuter

Večer tanečních filmů

GUEST, 2022, ČR, 10 min
Produkce a režie: Regina Hofmanova
Choreografie: Regina Hofmanova
Kostýmy, scéna, produkce: Renata Weidlichová
Produkce a make-up: Barbora Červenková
Střih: Šárka Sklenářová
DOP: Radek Loukota
Interpretace: Host/Guest – Ivona Szantová

…Or to Be
Scénář, střih, režie: Stéphanie N´Duhirahe
Námět: Markéta Stránská, Jean Gaudin, Stephanie N´Duhirahe
Choreografie, interpretace: Jean Gaudin, Markéta Stránská, Papír
Světelný design: Zuzana Režná
Hudba, zvuk: Matěj Kotouček
Technická spolupráce: Šimon Klimt

Human Habitat
Režie: Flavia Devonas Hoffman
Interpretace: Marthe Engdal
Produkce: Aleksander Olai Korsnes
Hudba: Tapani Rinne
Kamera a střih: Ken Are Bongo

Vnorená
Námet, koncept a réžia: Mária Danadová a Monika Kováčová
Hudba: Dávid Javorský, Lukáš Kubičina (Myši na poli)
Texty piesní: Jakub Mudrák (Myši na poli)
Choreografia: Lívia Mendéz Balážová
Zvuková kinetická inštalácia: Martin Bízik
Scénografia: Juraj Poliak
Audio prehovor: Zuzana Galková
Stážistka: Martina Chmelanová
Performerka: Lívia Mendéz Balážová
Výroba scény: Devonic, s.r.o.

Suitcaseboarding
Autoři, performeři: Felix Baumann, Sean Henderson, Lukáš Karásek, Johana Pocková/Eva Mora González
Dramaturgie: Sára Šimek Arnstein
Hudba: Lukáš Palán
Světelný design: Zuzana Režná
Pohybová spolupráce: Eva Stará
Výprava: Hynek Petrželka
Kostýmy: Barbara Horáková Fehérová, Hynek Petrželka

Les
Koncept a idea: Matthew Pasquet, Lisa Angberg, Sunniva Byvard, Isak Arvidsson, Imogen Huzel, Mikael Kristiansen
Performeři: Matthew Pasquet, Lisa Angberg, Sunniva Byvard, Isak Arvidsson, Imogen Huzel, Mikael Kristiansen
Hudba: Jonatan Krogh
Light design: Kenneth Danielsen
Konzultace: Tom Brand
Kostýmy: Stina Resting
Technika: Topher Dagg
Foro: Olof Grind