Mozart na prázdninách v Operním kukátku
Mozartovské produkce v Salcburku
Letošní festivalový program nabízí všechny tři opery da ponteovské trilogie. Ve všech třech případech jde o inscenace z minulých ročníků festivalu z režisérské dílny Svena-Erica Bechtolfa. Režisér, divadelní ředitel a také herec je pevně svázaný se salcburským festivalem, kde vystupoval i jako činoherec mimo jiné v roli Ďábla v každoroční tradiční inscenaci Hofmannsthalova Jedermanna. V roce 2011 se stal činoherním ředitelem salcburského festivalu, a to na výslovné přání tehdejšího intendanta Alexandera Pereiry. Když pak Pereira v roce 2014 ukončil svoji smlouvu s festivalem, aby přešel do milánské operní Mekky Teatro alla Scala, byl Bechtolf pověřen odpovědností za celý festival v ročnících 2015 a 2016 jako umělecký ředitel.
V Così fan tutte pod taktovkou Ottavia Dantoneho budou v sérii šesti představení (29. a 31. července, 2., 6., 10. a 12. srpna ve Felsenreitschule) vystupovat Julia Kleiter (Fiordilligi), Angela Brower (Dorabella), Mauro Peter (Ferrando), Allessio Arduini (Guglielmo) a Michale Volle (Don Alfonso). České pěvecké umění zastupuje Martina Janková jako služka a rádkyně obou dam Despina. Tady je trailer této inscenace, pořízený před dvěma lety.
V Donu Giovannim také se šesti představeními (4., 7., 9., 13., 18. a 21. srpna v Grosses Festspielhausu) jsou mimo jiné ohlášeni Ildebrando D’Arcangelo (Don Giovanni), Luca Pisaroni (Leporello), Paolo Fanale (Don Ottavio), v dámském souboru pak nacházíme Layle Claire (Donna Elvira), Valentinu Nafornitu (Zerlinu). Milovníci dramatických hlasů se mohou zase těšit na Carmelu Remigio v jejím vášnivém podání Donny Anny. Diriguje Alain Altinoglu.
V opakované produkci Figarovy svatby pod taktovkou Dana Ettingera, kterou měl možnost poznat i český divák díky přenosu v České televizi v loňském roce, opakuje svoji subtilní Hraběnku Anett Fritsch. Místo Martiny Jankové ale v roli Zuzanky vystupuje Anna Prohaska a Cherubínem bude Margarita Gritskova z Vídeňské státní opery. Adam Plachetka, náš druhý český zástupce v hlavních operních produkcích, opět ztvárňuje Figara a velmi pilný Luca Pisaroni bude Hrabětem Almavivou. V roli Marcelliny se budou střídat Liliana Nikiteanu a anglická operní „veteránka“, mezzosopranistka Ann Murray, která byla v různých rolích spjata s festivalem poslední tři dekády. Opět šest srpnových představení (16., 19., 22., 25., 28. a 30. srpna).
Bechtolfovy inteligentní režie se vyznačují velkým důrazem na postižení psychologie postav a jejich vztahů, budováním sítě psychologických impulsů a reakcí, čímž jsou blízké chápaní dnešního diváka. Bechtolfově vizi je cizí opulentní prázdná podívaná, ale zajímá ho pocitový svět operních postav s přesahem k dnešku. I proto volí důmyslnou, ale střízlivou výpravu a kostýmy s nadčasovými prvky. Přes dílčí výhrady kritiků je jeho inscenování da ponteovské operní trilogie velmi důstojným a pozoruhodným režisérským počinem. Po oceňované režisérské trilogii Clause Gutha z let 2006–2009, která přinesla zcela jiný pohled, je Bechtolfova trilogie naprosto odlišná, ale rovněž vrcholně působivá pro vnímavého diváka.
Součástí festivalového programu jsou i zkrácené verze uváděných oper – Don Giovanni a Figarova svatba – pro dětského diváka (v rozsahu cca jedné hodiny). To jistě vyžaduje dost velký režisérský nápad vysvětlit „právo první noci“, když uvedené věkové doporučení u těchto představení je od devíti let věku.
Festivalou produkci Così fan tutte nabízel také festival Aix-en-Provence. V osmi červencových představeních (7. – 19. července) pod taktovkou Louise Langréeho (dvakrát ho na konci série zastoupil Jérémie Rhorer) vystoupili také známí evropští sólisté. Dorabellu zpívala mezzosopranistka Kate Lindsey, známá z pražského koncertu v roce 2012 a z přenosů operních představení do kin. Lehký francouzský soprán Sandrine Piau byl obsazen do role Despiny a jako Don Alfonso vystupoval Don Gilfry.
Inscenace se vyznačovala velmi realistickou notou, což bylo dáno i zasazením do období alžírské války. Mimo to zde byl zdůrazněn multirasový kontext, který dnes nachází uplatnění spíše v inscenacích Únosu ze serailu.
Don Giovanni se objeví na jevišti historického zámeckého divadla v Drottningholmu, kde ho nastuduje Marc Minkowski jako druhý díl da ponteovské trilogie po loňském úspěchu Figarovy svatby, kterou vytvořil s totožným týmem (Ivan Alexander jako režisér, Antoine Fontaine jako tvůrce scény a kostýmů). Pro hlavní role si vybral nikoliv operní hvězdy, ale většinou mladší pěvce v čele s Jeanem-Sébastienem Bouem, který věčného hříšníka zpíval již v Bruselu a Kolíně nad Rýnem a také ho bude pod taktovkou Marca Minkowského ztvárňovat v přenesené produkci v královském divadle ve Versailles roku 2017. V duchu lokální tradice zde jediný pěvec (Krzysztof Baczyk) bude vstupovat v dvojroli Komtura a Masetta, tak jak tomu bylo při pražské světové premiéře. Po premiéře 13. srpna bude následovat až do 27. srpna dalších sedm repríz. Stejný operní titul bude k zhlédnutí jako studiové představení v rámci letního festivalu v Bregenzi, kde budou vystupovat sólisté Operního studia při tomto festivalu.
V programu prestižního anglického operního festivalu Glyndebourne nalézáme inscenaci Figarovy svatby, která se bude hrát takřka po celý červenec i srpen, celkem v sedmnácti představeních. Jde o znovu nastudovanou inscenaci z roku 2012, kterou režisérsky zajistil Michael Grandage. Známý anglický soubor Orchestra of Age of Enlightment, specializovaný na provozování staré hudby, řídí Jonathan Cohen. V inscenaci sklízí výborné recenze především obě sopranistky – Italka Rosa Feola (Zuzanka) a Jihoafričanka Golda Schultz jako Hraběnka, která zaujala několika kreacemi na mnichovské scéně a jako výborná Sophie ve Straussově Růžovém kavalírovi v loňském ročníku salcburského festivalu.
Tentýž operní Mozartův titul byl i součástí operní přehlídky na jiném, menším anglickém hudebním festivalu v Longborough (Gloucestershire), celkem ve čtyřech představeních na počátku července. Tento ambiciózní festival, jehož počátky datujeme rokem 1991, sází převážně na domácí interprety. Malá obec disponuje velmi pěkným soukromým zámeckým divadlem a k místní festivalové tradici patří i zařazení wagnerovských titulů na letní program.
I festivalová inscenace Dona Giovanniho v Savonlinně, největším operním hudebním festivalu ve Finsku, využívá z větší části domácí interprety.
Pět představení od 9. do 25. července bylo pod taktovkou Johna Storgårse a v režii Paula-Emila Fournyho s dvojím obsazením Dona Giovanniho a Leporella uvedeno v krásném prostoru hradu Olavinlinna (česky Olafově hradu), působivé středověké památce.
Mozartův současník Cimarosa v Innsbrucku
Il matrimonio segreto (Tajné manželství) je velmi vtipná komická opera, která se na repertoáru operních scén udržela celé devatenácté století až do dvacátých let dvacátého století. A to díky perlivé a lehké hudbě italského skladatele Domenica Cimarosy, o šest let staršího současníka Wolfganga Amadea Mozarta. Zábavný text Cimarosova a Galuppiho oblíbeného libretisty Giovanniho Bertatiho podle dobově úspěšné anglické divadelní předlohy se rozvíjí okolo tajného sňatku Caroliny, dcery bohatého obchodníka, s otcovým pomocníkem Paolinem. Mladý pár se raději rozhodne uprchnout před despotickým otcem. V zápletce ale hraje ale důležitou roli druhá dcera Lisetta a další nápadník Hrabě Robinson. Navíc olej do ohně sváru přilévá obchodníkova sestra, stará panna Fidalma. Opera nabízí řadu komických situací a zpěvních čísel, které charakterizují veselé situace a komické i lyrické operní typy.
Tato veleúspěšná opera buffa zažila vídeňskou premiéru roku 1792 (několik měsíců po Mozartově smrti; při premiéře byla nadšeně přijata císařem Leopoldem II.) a z Mozartových nejlepších komických oper si bere mnohou inspiraci. Současné festivalové nastudování, jež zajišťuje dirigent Alessandro de Marchi (se souborem Academia Montis Regalis), který dirigoval opakovaně i v Praze, bude uvedeno pouze třikrát (12., 14. a 16. srpna). Z ohlášeného souboru je nejznámější lyrická sopranistka ze Švédska Klara Ek (Lisetta), vynikající interpretka Mozarta a Haydna. Hlavní atrakcí a tváří inscenace v propagačních materiálech je ovšem mezzosopranistka Vesselina Kasarova, pro niž je to po Maddaleně v Rigolettovi v Paříži v dubnu a květnu tohoto roku další part, signalizující návrat na velké scény v roli, která poskytuje i značné herecké možnosti. Přál bych této skvělé a odpovědné umělkyni s jedním z nejkrásnějších hlasů, aby se jí vrátila její předchozí umělecká forma, která přinesla mnoho radosti operním fanouškům celé planety. Režijně operu připravil Renaud Doucet, který jako obvykle spolupracuje v tandemu se scénografem a výtvarníkem kostýmů André Barbem. Z představení bude pořízen záznam.
Výstava měsíce
Franz Xaver Wolfgang Mozart – Ein Komponist von „geringen Fähigkeiten“? (Franz Xaver Wolfgang Mozart – Skladatel „nepatrných schopností“?) Krátkodobá výstava v Mozart Wohnhaus (Markplatz 8, Salzburg). Výstava trvá do poloviny září 2016. Jako doplněk letošního festivalového dění v Salcburku je letos již od ledna instalována zajímavá komorní výstava v Mozartově salcburském domě, která se poprvé komplexněji zabývá osobností a skladatelským dílem Mozartova posledního syna, Franze Xavera Wolfganga, který je také znám jako Wolfgang Amadeus Mozart Junior (1791–1844). Tento syn se narodil jen několik měsíců před otcovou smrtí a byl také jedním ze dvou potomků ze šesti dětí manželů Mozartových, kteří se dožili dospělého věku. Také díky druhému sňatku jeho matky Constanze se mu dostalo velmi solidního hudebního vzdělání ve Vídni i Praze. Mezi jeho učitele patřili například i Antonio Salieri a Johann Nepomuk Hummel.
Záhy se etabloval jako koncertní pianista a také houslista, později i jako skladatel a dirigent. Stejně jako otec v mládí podnikl několik náročných koncertních turné jako pianista k zajištění živobytí, nejdelší z nich trvalo dokonce dva a půl roku. Po roce 1838 se vrátil do Vídně. Obdobně jako otec komponoval již od dětských let. Zanechal řadu skladeb komorních i orchestrálních. Většího ohlasu v posledních letech získaly především jeho dva klavírní koncerty. Z vokální tvorby existuje několik kantát a písně, nevytvářel však kompozice pro hudebně-dramatické jeviště. Věnoval se také pedagogické činnosti.
Salcburská výstava shromažďuje větší množství dokumentů z Biblioteky Mozartiany i salcburských muzeí dalších rakouských institucí. Kurátorům výstavy se také podařilo shromáždit několik portrétů v různých technikách. Název výstavy je odvozen z umělcova vlastního citátu, když skromně roku 1839 odmítl objednávku na slavnostní kantátu ze Salcburku k uctění památky svého otce. Právě díky tomuto Mozartovu synovi získaly salcburské instituce významný odkaz po jeho otci, když jim věnoval svou knihovnu a archiv. Zajímavá výstava zdařile dokumentuje neznámý příběh Mozartova syna. Mozartův syn má i další vztahy k českému prostředí – v roce 1844 se nepříliš úspěšně léčil na rakovinu žaludku v Karlových Varech a byl zde také pohřben na Ondřejovském hřbitově (později přejmenovaném na Mozartův park), i když jeho ostatky byly později exhumovány a přeneseny na hřbitov v Drahovicích. Od roku 1996 je jeho náhrobek znovu umístěn na původním místě v parku.
Nahrávka měsíce
Mozart Wolfgang Amadeus – La Nozze di Figaro (Figarova svatba). Chamber Orchestra of Europe, dirigent Yannick Nézet-Séguin. Deutsche Grammophon 2016 (3 CD). Nahrávací label DGG pokračuje v sérii nových záznamů nejznámějších Mozartových oper pod taktovkou Yannicka Nézeta-Séguina, nově jmenovaného hudebního ředitele Metropolitní opery v New Yorku. Čtvrtou nahrávkou z plánovaných sedmi oper je milovaná Figarova svatba. V tomto obsazení byla opera provedena i ve Festspielhausu v Baden-Badenu loňského roku.
Obsazení nabízí skvělé hlasy nejlepších zpěváků současnosti, kteří mají obsáhlé zkušenosti s mozartovským repertoárem. Hraběnku zpívá Sonya Yoncheva, jež bez problémů zvládá vrcholné tóny partie a dává vyniknout lyrickému základu svého hlasového fondu. Vrcholem stylového přístupu je nádherná kreace Christiane Karg (Zuzanka) v delikátní hlasové rovnováze. Anne Sophie von Otter vytváří Marcellinu jako zdatnou intrikánku a manipulátorku. Cherubina zpívá nám méně známá americká mezzosopranistka Angela Brower, jež je spjata se souborem první mnichovské operní scény, kde vytvořila již řadu hlavních i podpůrných rolí mezzosopránového oboru (Cherubín, Dorabella, Hänsel, Rosina, Annio i Sesto, Adalgisa, Octavian, a také 2. žínka v Dvořákově Rusalce). Neméně skvěle je zastoupen pánský pěvecký soubor. Zkušení zpěváci – barytonista Thomas Hampson a basbarytonista Luca Pisaroni – opakují své kreace Hraběte a Figara, které vytvořili v četných jiných produkcích. Protože ve Figarově svatbě chybí větší tenorová role, musel se Rolando Villazón spokojit pouze s partem učitele hudby Basilia, tedy úkolem, který bývá v mnoha jevištních provedeních částečně nebo úplně vyškrtnut. Pěvec ale vytváří na tomto malém prostoru jedinečnou charakterizační studii, která určitě posluchače pobaví. Dirigent Yannick Nézet-Séguin diriguje s přehledem a efektně, část kritiků mu ale vyčítá menší smysl pro vykreslení mozartovského hudebního detailu. Jde o uspokojivou nahrávku, která zachycuje kvality nové generace interpretů mozartovských partů zároveň vedle osvědčených představitelů. Velmi příjemný poslech, bez ambicí stát se milníkem v mozartovské interpretaci.
Operní úsměv
Temperamentní a světově proslulý dirigent Arturo Toscanini (1867–1957) se v roce 1949 pokoušel přemluvit italského barytonistu Paola Silveriho (1903–2001), aby s ním nastudoval titulní roli Dona Giovanniho, a to slovy: Silveri, musíme spolu dělat Dona Giovanniho. Už mám dost pořád toho stejného jména. Pořád Pinza, Pinza, Pinza! Je to part pro baryton a ne pro bas. Barytonisti, to jsou praví milovníci. Basisté jsou dobří tak pro dóžata a manžele paroháče!
Pozn. autora: Silveriho Don Giovanni je zaznamenán v představení Metropolitní opery z 6. ledna 1951 na labelu Arlecchino, nediriguje však Arturo Toscanini, ale Fritz Reiner. V roli Dona Giovanniho ostatně Paolo Silveri roku 1950 v Metropolitní opeře debutoval po předchozí velmi úspěšné evropské kariéře. Silveri tak tehdy narušil dosavadní dominantní postavení basisty Ezia Pinzy (1892–1957) na jevišti Met v této roli. Pinza ale již v roce 1948 ukončil svoje angažmá v Met, aby pak vystupoval v broadwayských muzikálech. V polovině třicátých let ale Ezio Pinza opakovaně jako Don Giovanni pod Toscaniniho taktovkou účinkoval, například na letním festivalu v Salcburku.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
