Mozartova Linecká a Martinů Ariadna: Zajímavé spojení dvou velikánů

Ačkoli totiž libreto opery vychází ze hry Georgese Neveuxe se surrealistickými rysy a hudební jazyk pozdního Martinů je svébytně moderní, využívá skladatel v hudební formě některé záměrně archaizující postupy: tři obrazy jsou odděleny sinfoniemi, závěrečná árie staví takřka na barokním půdorysu. Vyzrálý autorův hudební jazyk v sobě zahrnuje i neoklasicistní prvky.

V první části koncertu zazněla Mozartova Symfonie č. 36 C dur “Linecká”. Ani v patřičném menším obsazení nebylo na místě očekávat od orchestru České filharmonie výraznější příklon ke stylově poučené interpretaci. Přesto snad jediný moment, kdy se to projevilo jako určitý nedostatek, byl úplný začátek 1. věty: artikulace smyčců byla až příliš hladká a vázaná, takže tóny melodie se místy takřka slévaly. S nástupem rychlého tempa se již prosadila přesnost souhry a posluchač se mohl kochat zejména bravurně vypilovanými dynamickými kontrasty. Výrazně zaujala propracovanost úlohy dechové sekce: tam, kde bylo třeba, zněla nádherně homogenně, zatímco sólové vstupy dechů byly krásně zvýrazněné. Čím dál více bylo nejen slyšet, ale i vidět, jak si orchestr souznění s dirigentem doslova užívá. Druhá věta byla opět pečlivě propracovaná a přirozeně zpěvná. Třetí věta zaujala vysloveně zemitým zvukem ve forte, dynamické kontrasty tak získaly ještě větší výraznost. Ve střední části třetí věty zazářily sólové vstupy hoboje a fagotu. Finální větu pak nelze popsat jinak než brilantní ohňostroj čiré muzikantské radosti.

Po přestávce nastoupila Česká filharmonie v plné sestavě. Ačkoli je Ariadna Bohuslava Martinů jednoaktovou operou se skromnějším počtem rolí, má orchestr v její plné verzi bohaté obsazení. Dirigent Tomáš Netopil si přivedl vynikající sestavu sólistů. Peter Kellner jako Théseus zaujal od prvního tónu výrazným hlasem, který se spolehlivě nesl i nad hutnějším orchestrálním zvukem. Uhrančivě dramatickým výrazem oslnil mohutný bas Jozefa Benciho v roli Mínótaura. Další basové role Starce se s naprostou suverenitou a opravdovostí zhostil legendární Richard Novák. Ani tenorista Richard Samek (Burún, Strážce) nezůstal svým výkonem pozadu. Nejrozsáhlejší part – titulní postavu Ariadny – ztvárnila Simona Šaturová, která zaujala v prvé řadě jemností a kultivovaností svého pianissima. Zde ovšem mohla být spolupráce orchestru přeci jen ještě o trochu citlivější, aby místy sólistku nepřekrýval. Naplno se soprán Simony Šaturové rozzářil v závěrečné velké árii s náročnými koloraturami. Šestice členů Pražského filharmonického sboru v úloze jinochů z Athén splnila svou úlohu se ctí.

Ačkoli šlo o koncertní provedení opery, velmi dobrým nápadem byl náznak scénického ztvárnění prostřednictvím příchodů a odchodů jednotlivých účinkujících: vše probíhalo hladce, bez jediného rušivého momentu a v naprosté souhře i při zpěvu za pódiem. Pochválit je nutno také jednotu ve výslovnosti: všichni účinkující zvolili (pro zpěv naprosto legitimní) francouzštinu “sans rouler”, tedy bez hrdelního “r”. 

Kromě několika zmíněných okamžiků, kdy by bylo možno ještě potlačit dynamiku, podal orchestr pod vynikajícím Netopilovým vedením soustředěný a citlivý výkon. Zasloužené ovace patřily jak výkonu všech účinkujících, tak i skvělému dramaturgickému nápadu. Zajímavé spojení úchvatné hudby dvou velkých mistrů bylo krásným dárkem v předvečer výročí narození Bohuslava Martinů.

Česká filharmonie • Tomáš Netopil
7. prosince 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha

Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 36 C dur, K 425 „Linecká“ (26′)

— Přestávka —

Bohuslav Martinů: Ariadna, H 370, koncertní provedení opery (45′)

Účinkující:
Simona Šaturová – Ariadna
Peter Kellner – Theseus
Richard Samek – Burún, Strážce
Jozef Benci – Minotaurus
Richard Novák – Stařec
Pražský filharmonický sbor – 6 jinochů z Athén
Česká filharmonie
Šárka Csölle Knížetová – sbormistr
Tomáš Netopil – dirigent