Mozartovu mši věnují obětem terorismu. Začíná Janáčkův máj

Drážďanská filharmonie s téměř stopadesátiletou historií, houslový virtuos Ivan Ženatý, někdejší houslový mistr Berlínských filharmoniků Guy Braunstein nebo mezzosopranistka Dagmar Pecková – to je jen pár jmen z desítek umělců a souborů, které přivede na pódia severní Moravy a Slezska Janáčkův máj. Čtyřicátý první ročník mezinárodního festivalu proběhne od 20. května do 9. června.

Prim na Janáčkově máji hraje klasická hudba, festival se ale podle svého ředitele Jaromíra Javůrka chce vyslovit i k problémům současného světa. Motto si tak vypůjčil ze Schillerovy Ódy na radost: „Všichni lidé bratry jsou“…

Jsem pozitivně smýšlející člověk a je o mně známo, že jsem se vždycky snažil hledat cesty k souznění. Nešlo mi o kompromisy za každou cenu, ale o to, aby lidé našli společnou řeč. Jistě nejsem sám a jsem přesvědčen, že hudba se svou univerzální srozumitelností je jedním z prostředků, jak toho dosáhnout. Jistěže se najdou škarohlídové, kteří budou říkat, že tím, že budeme hrát Beethovenovu Devátou nebo Mozartovo Requiem, se nic nezlepší. Ale není to pravda. Podívejme se na geniálního Daniela Barenboima, jak postavil orchestr z Izraelitů a Palestinců – a funguje to. Můžeme vidět, že lidé různého náboženského vyznání, různých kořenů i národních tradic mohou komunikovat a společně vytvářet nádherná představení. A posluchače, kteří mají nejen rozum, ale i cit a vidí věci v obecnější rovině, to nemůže nechat chladnými. O tom jsem přesvědčen. A věřte mi, že mi byl vždycky vzdálený názor „bližší košile než kabát“ a není mi lhostejné, co se děje v Paříži, Bruselu a v celé Evropě, která je přece tak malá! Není problém, aby raketa středního doletu během pár desítek minut zlikvidovala jakékoli evropské město. Myslím, že o to víc bychom měli hledat společné cesty. Takže jedno z nejkrásnějších děl letos jubilujícího Wolfganga Amadea Mozarta, jeho Mši c moll, věnujeme obětem terorismu. A máme letos i koncertní řadu nazvanou Všichni lidé bratry jsou – protože tomu věřili nejen Beethoven a Schiller, ale i mnozí další umělci až do současnosti.

Můžete tedy rozvést, jak chcete tuto hlavní myšlenku festivalu naplnit?

Jde nám především o vytváření prostředí pro navazování přátelských mezinárodních kontaktů. Tady bych rád na prvním místě zmínil koncert Vogler kvartetu z Berlína a Benda kvartetu z Ostravy. Hosté dostanou větší prostor – bude to koneckonců jejich první účinkování na Janáčkově máji, a tento zkušený třicetiletý ansámbl bude mít za partnery mladé ostravské Bendovo kvarteto, společně provedou Mendelssohnův Smyčcový oktet. Myslím, že to je právě to, k čemu vyzývá i Barenboim – pojďme spolupracovat přímo na pódiu.

Do této řady určitě patří i koncert nazvaný docela poeticky „Německý polibek míru a francouzský Román o růži“.

Ano, jde o německý soubor Per Sonat, který se věnuje takzvané historicky poučené, chcete-li autentické, interpretaci. Tedy předkládá starou hudbu tak, jak se hrála v době svého vzniku – očištěnou od pozdějších romantizujících a dalších vlivů. A s použitím dobových nástrojů, jakými jsou v tomto konkrétním případě niněra nebo fidula. Koncert se bude konat v Kravařích – na takzvané Prajské, čili v regionu, který prošel dramatickým vývojem a byl za války přičleněn přímo k Hitlerově Třetí říši. Muži z těch rodin museli narukovat, tisíce jich padly na frontě, ta minulost je tam dodnes bolestně živá. Do tohoto kraje tedy přijede německý soubor, který bude hrát v kostele duchovní skladby originální středověké osobnosti – svaté Hildegardy von Bingen. A jako kontrast bude přítomen i ten světský prvek – láska, příroda a určitá nadčasovost v baladách a písních francouzského renesančního skladatele Guillauma de Machaut. V této kombinaci to bude mimořádný večer.

Janáčkův máj nabídne během tří týdnů devatenáct koncertů – kdo podle vás bude pro posluchače tím největším magnetem?

Jsem velmi rád, že přijede Drážďanská filharmonie se svým šéfem Michaelem Sanderlingem – a to rovnou na zahajovací koncert 20. května v Domě kultury města Ostravy. Doprovodí excelentního houslistu Ivana Ženatého, který dnes působí na Cleveland Institute ve Spojených státech. O devět dní později vystoupí se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK houslista Guy Braunstein. Velmi zajímavá osobnost – židovský umělec žijící v Německu, do roku 2012 koncertní mistr Berlínské filharmonie. U nás hostuje poprvé. Tedy – hudebník pocházející z Izraele a žijící v Německu bude hrát skladbu anglického představitele pozdního romantismu Edwarda Elgara na slovanském festivalu v moravské Ostravě. Tedy – zase ten akcent na prolínání kultur.

Samozřejmě mezi nejatraktivnějšími tituly musím zmínit Dagmar Peckovou a její dávno vyprodaný operní galakoncert Hříšnice. Tento projekt si vymyslela sama, všechny árie jsou propojeny osudy „hříšných žen“ – Salome, Máří Magdalény a dalších.

A rád bych na tomto místě připomněl, že jsme vstoupili do projektu Ostrava Shakespeare 2016. A myslím, že velmi šťastně – uvedením Berliozovy symfonie Romeo a Julie, která se hraje nesmírně zřídka, většinou totiž všichni sáhnou po Fantastické symfonii. Ale tato dramatická symfonie je překrásná, navíc v Ostravě se hrála naposledy před pětatřiceti lety. Tehdy ji provedl šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Otakar Trhlík, živě si na to vzpomínám a jsem rád, že se nám povedlo znovu toto dílo uvést na ostravské pódium. Mezi sólisty, kteří vystoupí s Filharmonií Brno v Gongu, bude i čerstvý držitel operní Thálie Jaroslav Březina a barytonista Gustáv Beláček, který byl v užší nominaci na tuto cenu. Koncert zároveň připomene sedmdesáté narozeniny Petra Vronského, který je dnes šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc, ale s Ostravou je svou dlouholetou spoluprací s Janáčkovou filharmonií úzce spjat.

Janáčkův máj také pravidelně zve k návratům renomované umělce, kteří pocházejí z tohoto kraje. To je letos případ klavíristy – kdysi zázračného dítěte z Opavy Lukáše Vondráčka. Proč jste se rozhodl právě pro něj?

Mým dlouholetým záměrem je představovat mladé talentované hudebníky, kteří často dělají úspěšnou mezinárodní kariéru a jsou už pro nás nedostupní. Lukáš Vondráček je jedním z nich. Žije ve Spojených státech a hraje víc v Americe než v Evropě, ale protože sleduji jeho dráhu a čtu recenze na jeho vystoupení, dovedu si představit, že jeho návrat do Ostravy po těch sedmi letech, kdy tady hrál naposled, mnohé velmi překvapí. Protože už to není zázračné dítě, jak si ho Ostrava pamatuje, dnes je to vynikající zralý umělec.

Festival vždy v jednom večeru spojuje hudbu s mluveným slovem. Kdo se letos této role zhostí – a jaké doprovodné programy ještě chystáte?

Janáčkův máj je trochu jiný než ostatní festivaly tím, že ho vždy doprovází výstava s hudebním tématem. Letos to bude fotografická výstava Jiřího Turka a Jany Jabůrkové v Domě kultury. Má podtitul Janáčkova města a ukáže, že skladatel je spojen nejen s Ostravou, Hukvaldy a Brnem, ale i s Benátkami nebo Vídní a dalšími evropskými hudebními centry. Součástí programu je i muzikologická konference Janáčkiána, která přežila určitou krizi devadesátých let a dnes je to zase velká mezinárodní hudební konference. Letošním hlavním tématem bude transkripce a uvádění Janáčkových děl.

A jako červená nit se Janáčkovým májem vine i mluvené slovo, které jste zmiňovala. V nejrůznějších podobách – od klasického melodramatu až po komponované večery, vzpomněli jsme tak například výročí Karla Hynka Máchy. Letošní program 27. května na Janáčkově konzervatoři bude zcela výjimečný. Jaroslav Tůma vybral pasáže z posledního románu Thomase Manna Vyvolený. Uvádíme ho ale pod titulem, který lépe odpovídá středověkému mýtickému textu – Řehoř na skále. Představení je ojedinělé tím, že všichni účinkující na základě daného půdorysu improvizují. Žádný part není dán definitivně, hudbu umocňuje sólový výrazový tanec. Domluvili jsme se s ostravskou Galerií výtvarného umění, že do prostoru instaluje velké plátno, které bude odpovídat duchu představení. A Jan Hartl bude číst vybrané kapitoly z tohoto románu. Věřím, že to bude příklad vzácného souznění lidského hlasu s hudbou.

Pro Janáčkův máj jsou typické „výlety“ od klasické hudby k jiným žánrům – třeba k jazzu – a letos poprvé i k muzikálu. Dá se to vnímat i jako uznání kvalit současné ostravské muzikálové scény?

Ano. Nejprve bych rád řekl, že jazz je stálicí festivalu, hrála tu celá česká špička i hosté ze Slovenska. Tentokrát jsme pozvali Lukas Oravec Quartet – to je mladá jazzová čtyřka, kterou tvoří hudebníci zemí Visegrádské skupiny. Toto politické uskupení letos slaví dvacáté páté výročí svého vzniku, a i když my samozřejmě nejsme politický festival, řekli jsme si, že tuto významnou skutečnost budeme reflektovat. Koncert je sestaven z původní tvorby těchto mladých jazzmanů a od začátku o něj byl obrovský zájem. Má i zámořský přesah, protože na něm vystoupí jako host americký saxofonista Wayne Escoffery.

Někdy si ještě na festivalu rádi „odskočíme“ od klasiky i k jiným žánrům, protože se nechceme uzavřít a zkamenět. Letos to tedy bude poprvé muzikál. Nabídla se nám dvojí inspirace – jednak přerod vynikající ostravské operetní scény (která hlavně za více než čtyřicetiletého šéfování Vladimíra Brázdy dosáhla evropské úrovně) na současnou novou scénu muzikálovou se povedl, i když tomu mnozí nevěřili. Mnohá představení jsou vyprodaná a většinou i na vysoké umělecké úrovni. Netolik na tom – v našem muzikálovém večeru vystoupí Hana Fialová a Tomáš Savka, kteří už získali Ceny Thálie. Doplní je brněnský nositel této ceny Petr Gazdík a mladá slovenská herečka a zpěvačka Silvia Holečková. Program není oním obvyklým „the best of“, ale jde po určité vývojové muzikálové linii. Myslím, že tento koncert může být velkým ozvláštněním letošního ročníku. A jedeme s ním do Třince, takže i publikum, které nemá běžně příležitost vidět ostravská muzikálová představení, se s nimi může v této podobě seznámit.

Zmínil jste mimoostravskou lokaci – těch bývá vždy několik a vybíráte je velmi pečlivě, tak aby ještě umocnila působení hudby. Která další města tedy letos Janáčkův máj navštíví?

Zajíždíme vždy do pěti měst severní Moravy a Slezska. Tradiční je Opava, kde je výborné publikum a kde nám také město vychází velmi vstříc. Tradičně koncertujeme v Ludgeřovicích, kde jsou nejlepší varhany ostravsko-opavské diecéze. Ale jinak se snažíme ta místa střídat, a máte pravdu, že hledáme i taková, která nepatří k uměleckým centrům. Třeba Fulnek – s tradicí Jana Ámose Komenského a s nádherným chrámem svaté Trojice, Krnov, kde s ohledem na složení obyvatelstva není jednoduché udržet kulturní život. Letos je to i Třinec, hostovali jsme v Českém Těšíně a taky to bylo symbolické, protože ten koncert se konal ve Střelnici, pár metrů od hraniční řeky Olše. Nebo letos Dolní Lutyně – proč by zpívala vynikající sopranistka Kateřina Kněžíková v Dolní Lutyni? No proto, že tam prožila dětství a odtud směřovala její cesta na pražskou konzervatoř a z ní pak na pódia celé Evropy. Mimochodem i tento program, ve kterém bude účinkovat i harfenistka Kateřina Englichová, byl velmi brzy vyprodán. Takže toto jsou mimořádné momenty – jako by si ty prostory samy řekly, abychom tam nějaké vystoupení uspořádali.

Pojďme ještě k závěru festivalu – 9. června v ostravském Domě kultury.

Zatímco zahajovací koncert je o něco delší, protože jen Beethovenova Eroica trvá padesát minut, ten závěrečný tak dlouhý není, ale bude neméně kvalitní a hezký. Vedle Mozartovy poslední, Jupiterské symfonie zazní ještě Beethovenův asi nejznámější Pátý klavírní koncert. Na něj se nám povedlo získat welšského pianistu Llŷra Williamse, který bude hrát s pardubickou Komorní filharmonií, řízenou slovenským dirigentem Peterem Ferancem. Zase je tady hezké mezinárodní propojení, které nám někdy vznikalo úplně mimoděk. Sólistu jsme ale vybrali zcela záměrně, protože se Beethovenovi věnuje mnohem víc než je u špičkových pianistů obvyklé. Má v repertoáru kompletní Beethovenovo sonátové klavírní dílo, samozřejmě všech pět koncertů. Právě s tím pátým bude těsně před Janáčkovým májem vystupovat spolu s Liverpoolskou královskou filharmonií. Velice se na jeho pojetí, které nebude to typicky německé, těším.

Děkuji za rozhovor, ať se vám i letošní ročník vydaří!

 

Vizitka:

Jaromír Javůrek, sbormistr, hudební dramaturg a organizátor hudebního dění, narozen 21. 7. 1955, Ostrava-Vítkovice. Studoval na ostravské konzervatoři hru na kontrabas (u Miroslava Švábenského), dirigování (u Josefa Staňka) a fakultativně skladbu u Jaromíra Podešvy (absolvoval v roce 1976). Své hudební vzdělání ukončil v roce 1981 na JAMU v Brně – dirigování orchestru (Otakar Trhlík) a řízení sboru (Lubomír Mátl). V letech 1976-92 byl uměleckým vedoucím a dirigentem Ženského sboru Bohuslava Martinů ve Frýdku-Místku a pak se stal ve stejném městě uměleckým vedoucím Symfonického orchestru. V té době však spolupracoval též s dalšími amatérskými a profesionálními českými i polskými symfonickými a komorními orchestry. Od října 1982 působil pět sezon jako hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru, v letech 1983-95 byl dramaturgem Janáčkovy filharmonie Ostrava. Po celou tuto dobu se podílel na rozvoji ostravského hudebního festivalu Janáčkův máj (nejprve jako člen programové rady, později jako tajemník a od roku 1993 jako ředitel festivalu). V roce 1996 byl zvolen prezidentem Asociace hudebních festivalů České republiky, pět let byl členem prezidia České hudební rady a výboru Česká hudba 2004. Pracovní aktivity Jaromíra Javůrka jsou spojeny především s hudebně-festivalovým děním, dále s popularizační a publicistickou činností (uvádění různých typů koncertů, příprava rozhlasových i televizních pořadů, přispívání do denního i odborného tisku apod.) i prací organizační a manažerskou. Od roku 2005 působí jako externí pedagog Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě.
(Zdroj: Český hudební slovník osob a institucí)

www.janackuvmaj.cz