Mozartův Idomeneo

Opera Idomeneo z roku 1781 je výsledkem první velké kompoziční příležitosti na poli vážné opery, kterou Mozartovi dalo Německo. Přesněji řečeno jeden bohatý německý panovnický dvůr, sídlící v Mnichově a nesoucí tehdy poněkud kuriózně znějící označení „Doppel-Kurfürstentum Pfalz-Baiern“. Jednalo se o jakési dvoustátí v čele s jedním panovníkem, který se stal nejprve roku 1742 na základě dědictví kurfiřtem falckým se sídlem v Mannheimu (tam v jeho proslulé dvorní kapele působila řada českých hudebníků v čele s J. V. Stamicem) a k tomu mu v roce 1777 připadlo ještě další velké dědictví po vymřelé hlavní větvi dynastie Wittelsbachů, tj. kurfiřství bavorské. Karl Theodor z Falce (1724-1799) byl naštěstí panovníkem kultivovaným, do historie obou zemí se zapsal pozitivně založením řady kulturních institucí, z nichž některé existují dodnes, a W. A. Mozarta znal od jeho 21 let. Tehdy – v listopadu 1777 – mu do Paříže směřující Salcburčan hrál v Mannheimu, ale na nějakou větší tvůrčí objednávku tam tehdy čekal marně. Jako dvojnásobný kurfiřt to Karl Theodor o tři roky později v Mnichově napravil, neboť to byl zřejmě on, kdo dal pokyn, aby novou operu pro nadcházející sezonu objednali u toho tak mimořádně nadaného syna salcburského vicekapelníka.

Wolfgangu Amadeu Mozartovi nebylo v čase této objednávky ještě ani 25 let a byl-li v roce 1777 pouhým houslistou v kapele salcburského knížete-arcibiskupa hraběte Hieronyma Colloreda, pak v roce 1780 byl stále ještě v postavení nepatrného dómského varhaníka v sídle téhož nevlídného arcibiskupa. Na svém skladatelském kontě měl už ovšem 11 hudebně dramatických děl: 2 opery seria (Mitridate, Lucio Silla), 1 dramma giocoso (La finta giardiniera), 1 festu teatrale (Ascanio in Alba), 1 operu buffu (La finta semplice), 2 singspiely (Bastien und Bastienne, Zaide), 1 azione teatrale (Il sogno di Scipione) ad. A pro Mnichov už jednou komponoval: před 5 lety pro něj vytvořil zmíněnou buffu La finta giardiniera, ale tehdy se nejednalo o objednávku dvora, nýbrž pouze o privátní objednávku hraběte Josepha Antona von Seeau (1713-1799), který byl sice dvorním hudebním a divadelním intendantem („Intendant de la Musique et du Festin“), ale vedle toho soukromě podnikal ve starém Salvatortheater, a tam také byla – bez valného ohlasu – Mozartova buffa provedena.

Kdy a od koho Mozart objednávku na kompozici velké opery pro mnichovský dvůr dostal, známo není, patrně se tak stalo někdy na sklonku léta roku 1780. Pro Mozarta to byla v každém případě nesmírně vítaná tvůrčí příležitost. Nejen proto, že komponování opery patřilo k jeho nejoblíbenějším činnostem, ale i proto, že takovou objednávkou od velkého německého dvora byla podstatně posílena jeho společenská prestiž. Každý musel přece pochopit, že dává-li falcbavorský kurfiřt svůj souhlas – a možná dokonce i svůj pokyn – k tomu, aby hlavní opera příští karnevalové sezony nebyla objednána od nějakého už proslulého italského skladatele, ale od varhaníka sousedního salcburského dvora, muselo být o něm už známo, že je to velmi dobrý operní skladatel a že si dvůr provedením jeho opery nezadá. Veškeré další náležitosti pak s Mozartem opět dojednával zmíněný intendant hrabě Seeau. Tak zvaná scrittura, tj. smlouva o napsání opery, dochována není, stejně tak jako není dochována ani žádná korespondence, týkající se objednávky opery. Z dostupných fakt však vyplývá, že volba námětu opery nebyla ponechána na Mozartovi, ale dvorem mu byl dodán jakýsi „plán“ opery, o čemž jsou zmínky např. v dopisech Leopolda Mozarta z 11. a 18. listopadu 1780, a pro další orientaci při psaní libreta ještě starší francouzské libreto Antoine Dancheta Idoménée.

dr. Milada Jonášová: Úryvek ze studie „Láska zvítězila – Nebe odpouští Idomeneovi velký prohřešek“, otištěné v programové brožuře k inscenaci opery W. A. Mozarta Idomeneo v Národním divadle (premiéra 6. 5. 2010)

Mnichov 2009 – režie Dietr Dorn

Aix-en-Provence 2009 – režie Olivier Py

Brusel 2010 – režie Ivo Van Hove

Bologna 2010 – režie Davide Livermore