Musica Florea a sopranistka Beatriz Lafont Murcia: Barokní hudba a kastaněty

Velkopřevorský palác, jehož historie spadá až do 12. století, můžeme najít na Malé Straně v areálu Řádu maltézských rytířů. V jeho současné vrcholně barokně podobě se v prvním patře paláce nachází Rytířský sál, kde kdysi zasedali maltézští rytíři. Tam se, pod štukovaným stropem a mezi zrcadly a vzácnými barokními obrazy zavěšenými na stěnách, konal koncert souboru Musica Florea. Soubor, který v loňském roce oslavil třicet let svého působení, je proslulý svou autentickou interpretací staré hudby a hrou na dobové nástroje. Jeho repertoár se však neomezuje jen na starou hudbu, rozpíná se od děl raného baroka až po hudbu 20. století.

V závěrečném koncertě tohoto roku Musica Florea a sopranistka Beatriz Lafont Murcia představili posluchačům skladby od známých i méně známých francouzských a španělských autorů působících v 17. a 18. století.

Jako první zazněla Suita č. 1 z Ballet de Cardenio, kterou složil francouzský skladatel Michel-Richard de Lalande. Varhaník a skladatel známý především svou chrámovou hudbu, složil instrumentální doprovod k divadelní hře Les Folies de Cardenio (neboli Cardeniovo bláznovství) od francouzského malíře a dramatika Charles-Antoina Coypeleho. V čtyřvěté suitě (La Tempéte, Menuet, Tambourin, Dernier air Rondeau) se představil kompletní soubor bez sopranistky. Vynikla zejména energická hra zakladatele souboru a hráče na violoncello a kytaru Marka Štryncla v první větě a výrazné sólové melodie Marka Špeliny na traverso.

Následovala árie Viens Hymen z druhé opery Jean-Philippa Rameau Les Indes Galantes (neboli Dvorní Indové). Opera se zaobírá obyvateli Blízkého východu a jihoamerickými i severoamerickými Indiány. Je plna osobitých harmonií, melodií a rytmů se záměrem evokovat a zdůraznit exotičnost opery. Ačkoliv je opera nesmírně poutavá a řadila se ve své době mezi nejhranější opery, byla časem zapomenuta. K jejímu vzkříšení došlo v roce 1957, kdy byla za přítomnosti anglické královny uvedena v Královské opeře ve Versailles.

Na exotickou árii volně navazovala další árie a recitativ od Rameaua Formons les plus brillants concerts – Aux langueurs d’Apollon z komické opery Platée o ošlivé a všemi vysmívané nymfě Platée. Opera se kdysi těšila ohromné popularitě, a i v dnešní době ji najdeme mezi často hranými barokními operami.

Recitativ i árie předvedla vyhledávaná barokní španělská sopranistka Beatriz Lafont Murcia. Murcia, která kromě zpěvu studovala i hru na barokní kytaru a theorbu. Nedávno uvedla, že „ve staré hudbě je tím prvním, o co se jako zpěvák musíte starat, text.“ V jejím podání bylo znát, že nejen ví, o čem zpívá, ale dokáže svoje role skvěle herecky ztvárnit. Kromě nejrůznějších hlasových zabarvení využila gestikulaci, výraznou mimiku i velké nástěnné zrcadlo Rytířského sálu.

Po operních číslech zahrál soubor Concert donné pour le souper du Roy (neboli Koncert složený pro královskou večeři) od Jean-Baptisty Lullyho mladšího, který měl jakožto syn Jean-Baptisty Lullyho staršího již od mládí otevřené dveře do hudebního světa. V šesti větách (Overture, Sarabande, Bourrée, Air, Rigaudon, Rodeau a Grand Air en fanfare) se soubor pohyboval na celé škále dynamických i metrických kontrastů. Nejvýraznější byla závěrečná fanfára, kde se několikrát vystřídaly lyrické pomalé části s energickými fanfárami, ve kterých jako by zněly i žesťové nástroje, které v souboru nehrály.

Po koncertu od Lullyho mladšího znovu vystoupila před posluchače sopranistka Murcia, aby zazpívala tklivou árii Ah! Mortelles douleurs (neboli Ach! Smrtelná bolest) z komedie-baletu George Dandin ou le Mari confonfu (neboli Jiří Dudek aneb Napálený manžel) od Jean-Baptisty Lullyho staršího. Po skončení árie publikem projela vlna dojaté spokojenosti.

Po lyrické árii se koncert stočil do Španělska. Jako první zazněl výtažek ze zarzuely Iphigenia en Tracia od Josého de Nebry, konkrétně Preludio. Allegro a Aria de Dircea. Tuto jedinou árii Murcia nezpívala zpaměti, a ačkoliv se do not, které držela v rukou, dívala velmi málo, narušilo to její výraznou mimiku a gestikulaci, jež bylo možné pozorovat u jejích ostatních vstupů. Marek Štryncl bravurně alternoval mezi kytarou, cellem a dirigováním souboru. Po doznění posledních tónů se z publika ozvalo nefalšované „wow!“.

Následovala kantáta Desde el cóncavo duro – Cuando el ave ligera od Francisca Hernandéze de Illany, který byl svého času kapelníkem katedrály v Santiagu de Compostela, známého poutního místa. Dynamicky výrazná skladba, ve které zpěv dobarvovalo violoncello a varhanní pozitiv, vzbudila u posluchačů tak velký ohlas, že Murcia tleskajícímu publiku poslala vzdušný polibek.

Před závěrečnou skladbou se program na chvíli přesunul ze slunného Španělska do neménně slunné Itálie. Zaznělo kratší Concerto C dur pro smyčce a basso continuo RV 114 od Antonia Vivaldiho, ve kterém se ve třech větách (Allegro, Adagio, Ciaccona) precizně technicky projevily housle.

Koncert uzavřely výtažky ze zarzuely Acis a Galatea od mallorského skladatele Antonia de Literese, šlo o: Confiado Jilguerillo – Si de rama en rama a Acis Dichoso – Si el triunfo que ama. Španělská zarzuela je známá podobně jako opereta tím, že kombinuje zpěv a mluvené slovo. Murcia tentokrát nepředvedla jen své skvělé pěvecké i herecké schopnosti, ale i hru na kastaněty. Během zpěvu a hraní na kastaněty procházela mezi publikem, prolomila tak stěnu mezi hráči a posluchači a vytvořila v malém prostoru Rytířského sálu velmi intimní atmosféru. Árie s kastanětami byla natolik poutavá, že se ji soubor rozhodl zahrát ještě jednou, a to jako přídavek.

Musica Florea: Francouzská a španělská hudba v Evropě 17. a 18. století
6. prosince 2023, 19:30 hodin
Rytířský sál Českého velkopřevorství, Praha – Malá Strana

Program:
Michel-Richard de Lalande: Suita č. 1 (z Ballet de Cardenio)
Jean-Philippe Rameau: Viens Hymen (z opery Les Indes Galantes)
Jean-Philippe Rameau: Formons les plus brillants concerts – Aux langueurs d’Apollon (recitativ a árie z opery Platée)
Jean-Baptiste Lully ml.: Concert donné pour le souper du Roy
Jean-Baptiste Lully: Ah! Mortelles douleurs (z komedie-baletu George Dandin)
José de Nebra: Preludio. Allegro, Aria de Dircea (ze zarzuely Iphigenia en Tracia)
Francisco Hernandéz de Illana: Desde el cóncavo duro – Cuando el ave ligera
Antonio Vivaldi: Concerto C dur pro smyčce a basso continuo RV 114
Antonio de Literes: Confiado Jilguerillo – Si de rama en rama
Antonio de Literes: Acis Dichoso – Si el triunfo que ama (ze zarzuely Acis a Galatea)

Účinkující:
Beatriz Lafont Murcia – soprán
Musica Florea
Marek Štryncl – umělecký vedoucí