Musica Florea připomněla 250. výročí narození Václava Jana Křtitele Tomáška

Soubor Musica Florea, jehož uměleckým vedoucím je violoncellista a dirigent Marek Štryncl, působí na české scéně již třicet dva let. Ačkoliv repertoár souboru je široký, hráči vždy kladou důraz na historicky poučenou interpretaci a používají i dobové nástroje. Svůj letošní program započali koncertem nazvaným „Znamenitý klavírista Václav Jan Křtitel Tomášek“. Vzdali tak hold českému klasicistnímu skladateli, který by letos oslavil 250. narozeniny.

Tomáškovou hudbou se Musica Florea zabývá již delší dobu. V roce 2010 vydali CD, na kterém kromě hudby Jana Huga Václava Voříška zaznívá také Tomáškova Messa con Graduale et Offertorio op. 46. O tři roky později předvedli v rámci festivalu Pražské jaro v katedrále sv. Víta další dvě Tomáškova díla – Missu solemnis op. 81 a Sinfonii grande C dur op 17. A před deseti lety oslavili 240 let od Tomáškova narození, uvedli jeho Requiem vocale op. 72.

V tiskové zprávě ke koncertu Marek Štryncl ozřejmil, jak skrze Voříškovu hudbu objevil Tomáškova díla: „Bylo mi jasné, že jeho učitel (Voříškův učitel), který přežil svého žáka o čtvrt století, nemůže být nějaký nedouk a neumětel. K jeho dílům (někdy i novodobě neprovedených) jsem se dostal díky muzikoložce Markétě Kabelkové, pro níž je Tomášek takřka celoživotní láskou. Výjimečnost jeho děl spočívá v tom, že nad nimi opravdu hodně a důsledně přemýšlel, nic neponechával ‚náhodě‘ ve smyslu zažitých kompozičních klišé apod. Takový trochu ‚romantický Bach‘, řekl bych. Takže někdy od roku 2010 jsme začali interpretovat jeho díla – symfonii, dvě requiem, offertoria…“

Marek Štryncl se ve zprávě vyjádřil i k historicky poučené interpretaci hudby: „Určitě to byla snaha ‚znovu objevit‘ a zpřítomnit něco, co bylo zapomenuto, a přitom se jedná o velmi kvalitní díla. Pak jsem se chtěl jako interpret vypořádat s rozporem mezi jeho žákem – Voříškem, který pomocí časových údajů předepisoval svým duchovním skladbám neuvěřitelně rychlá tempa, kdežto jeho učitel udával tempové údaje extrémně pomalé. Právě u Tomáška mě to ‚konečně‘ donutilo aplikovat takřka dnes zapomenutý interpretační prostředek – flexibilní tempo (náhlé či postupné změny temp), které je přitom pro romantickou hudbu něčím naprosto zásadním. Od druhé poloviny 18. století máme o něm spousty dobových dokladů, jak a kdy se má používat, i když tyto tempové změny nebyly zapsané v notách. Samozřejmě to také dokládají staré nahrávky z přelomu 19. a 20. století. Takovými ‚extrémisty‘ flexibilního tempa byli např. R. Wagner či H. Berlioz, kteří Tomáška příležitostně navštěvovali. A není divu, neboť Tomášek měl u svých současníků velký respekt.“

Tomáškova tvorba je pestrá, ale nejvíce se věnoval klavírní a písňové tvorbě. Skládal písně jak na české texty, jako jsou například Rukopis královédvorský či obrozenecké básně Václava Hanky či J. K. Chmelenského, tak i na básně zahraničních autorů, a to na Puškinovy, Schillerovy a Goethovy texty. S J. W. Goethem se navíc osobně znal. A nejen s ním. Pořádal u sebe doma salonní koncerty, které byly tak známé, že je na svých cestách navštívili i Richard Wagner, Clara Schumann, Niccolò Paganini či Hector Berlioz.

Na úvod koncertu se Musica Florea rozhodla připomenout Tomáškovo výročí uvedením jeho Klavírního kvartetu Es dur op. 22. Jak podotýká muzikoložka Lucie Maňourová v koncertním programu, je to jeho poslední skladba složená v čisté sonátové formě. Jedná se o poměrně rozsáhlou skladbu. Její věty jsou tak pestré a dlouhé, že zjevně zmatené publikum několikrát zatleskalo mezi jednotlivými větami. V kvartetu Tomášek využil celou škálu rozsahu nástrojů. Skladba oplývala různorodostí barev a emocí, které skladatel vykreslil skrze členitost jednotlivých vět (Adagio. Allegro, Quasi adagio, Scherzo. Allegro Assai, Rondo. Allegro Assai). Hráči byli skvěle sehraní a dokázali vytvořit velké kontrasty mezi jednotlivými částmi skladeb.

Následovalo Mozartovo Adagio a fuga c moll KV 546. Sedmiminutová skladba, kterou Mozart složil ve svých dvaatřiceti letech, tedy tři roky před smrtí, je pravděpodobně inspirovaná díly skladatelů z rodiny Bachů – Johanna Sebastiana, Carla Philippa Emanuela a Wilhelma Friedemanna – jejichž skladby Mozart studoval. Skladba tak vytvořila předěl mezi dvěma díly, jejichž ústředním nástrojem byl kladívkový klavír. Jeho místo v ní nahradily nové barvy. Připojily se druhé housle a kontrabas. Úvodní mollové adagio se překlenulo do skvěle zahrané přísné kontrapunktické fugy s velmi jasně vedenými hlasy.

Kladívkový klavír se opět připomněl v závěrečné skladbě, kterou byl Mozartův Klavírní koncert C dur KV 415. Klavíristka Petra Matějová hrála technické pasáže se samozřejmou lehkostí a pečlivě opečovávala i melodie s mnoha ozdobami. K tomu, jak uvádí Marek Štryncl, dopomáhá i kladívkový klavír: „Na hammerklavíru či romantických klavírech, které mají zvukově často k hammerklavíru blíže než ke klavírům dnešního typu, mě fascinuje nejen různorodá zvuková barevnost a rozmanitost, ale také to, že nižší ponor kláves dovoluje klavíristům snadněji ‚vynést‘ a odlišit ornamentální charakter od toho, co má být například melodicky nosné.“

Ačkoliv soubor tentokrát nezahrál žádný přídavek, o spokojený až nadšený potlesk rozhodně nebyla nouze.

Musica Florea: Znamenitý klavírista Václav Jan Křtitel Tomášek
11. ledna 2024, 19:30 hodin
Vysočanská radnice, Praha

Program
Václav Jan Křtitel Tomášek: Klavírní koncert Es dur, op. 22
Wolfgang Amadeus Mozart: Adagio a fuga c moll, KV 546
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 13 C dur, KV 415

Účinkující
Musica Florea:
Magdalena Malá – housle
Simona Tydlitátová – housle
Lýdie Cillerová – viola
Marek Štryncl – violoncello, kytara
Ondřej Štajnochr – kontrabas

Petra Matějová – hammerklavier
Marek Štryncl – umělecký vedoucí