Musica Florea v proudu improvizace – Když pravidla mizí a zůstává jen hudba

Před samým vystoupením v Atriu Žižkov obeznámil umělecký vedoucí souboru Marek Štryncl posluchače s koncertním programem v širším kontextu. V barokních dobách bylo běžné, že skladatelé nejdřív svá díla improvizovali a až poté je zapisovali do not. Navíc své kompozice následně často dokomponovávali až během zkoušek či dokonce až na koncertech – improvizace byla v té době zkrátka naprosto běžná a očekávaná.

Za použití dobových improvizačních technik, které mimo jiné čerpali z raně barokních učebnic, jako jsou nejrůznější melodické ornamentace či rytmické diminuce, soubor Musica Florea předvedl skladby v co možná nejvěrnějším dobovém barokním provedení. Zároveň do hry soubor vznášel nové a neotřelé nápady. Neustále balancoval na hranici mezi tím, co se do hudby hodí a co už je příliš. Pomyslnou linii však z mého pohledu nikdy nepřekročili. Za pomocí nejrůznějších dobových a snad i čistě spontánně vytvořených technik tak hráči byli schopni hudebně vyjádřit celou škálu emocí, a to od nejjemnějších lítostí v podobě adagiových nářků až po zběsile energické taneční muzicírování, které chvílemi připomínalo stylem i kvalitou soubor Hesperion XXI katalánského hudebníka Jordiho Savalla.

Koncertní program byl sice jasně uveden a seřazen, ovšem pořadí uvedených skladeb a skladatelů bylo nakonec zcela zpřeházené, jako by i program kopíroval hranou hudbu – zdánlivě podle pravidel, avšak natolik promíchaných a navrstvených, že se ve výsledku jasná pravidla ztrácela. Ztrácet se v programu, nebýt si jistý, na základě které skladby se právě improvizuje, bylo ve výsledku úlevné.

Nástrojové obsazení bylo pestré – dvoje housle, viola da gamba, španělská kytara, violoncello, kontrabas, bicí nástroje od kastanět, přes tamburínu až po rozvibrovávanou plechovou desku, varhanní pozitiv, který melodicky doplňoval zvuk smyčců, chvílemi působil jako zpěvný doprovod či jako dechový nástroj. Navíc hráči experimentovali s prostorem. Na úvod a závěr koncertu se oba houslisté přesunuli z pódia do auditoria, každý z nich si stoupl na opačnou stranu sálu. Umožnili posluchačům zakusit plastičnost zvuku v prostoru. Všichni hráči byli navíc plně zabraní do hudby, improvizace jako by je nutila být neustále ve střehu, v přítomnosti, neuplouvat v myšlenkách. A tato nepřetržitá pozornost ještě umocnila kvalitu hrané hudby.

Ke konci koncertu se porouchal varhanní pozitiv – neustále vyhrával jeden tón a nedalo se to zastavit. Nastala tedy několikaminutová pauza, kdy se nástroj musel otevřít a opravit, ale celá situace byla nakonec úsměvná a podpořila ještě více improvizační atmosféru koncertu. Hráči poté pokračovali tam, kde přestali, vprostřed skladby, a večer pokračoval dál v ještě odlehčenějším duchu. 

Představení trvalo necelé dvě hodiny a proběhlo bez přestávky. Pocitově však trvalo příliš krátce. Bylo to však jedno z těch vzácných vystoupení, u kterých posluchače ani jednou nenapadne podívat se na hodinky. Soubor sklidil potlesk vstoje, a to takový, až sám umělecký vedoucí souboru Marek Štryncl samým potěšením zrudl v obličeji.

Musica Florea: Hudební improvizování 17. století
3. března 2025, 19:30 hodin
Atrium Žižkov, Praha

Program:
V programu zazněly celé nebo části těchto skladeb:
Heinrich Ignaz Franz Biber: Sonata a 4(5)
Heinrich Ignaz Franz Biber: Balletti Lamentabili a 4
Heinrich Ignaz Franz Biber: Artificiosa – Ariosa (Partia VI)
Heinrich Ignaz Franz Biber: Mensa Sonora (Pars VI)
Gottfried Finger: 3 [Divisions] (Chaconne)
Gottfried Finger: Ouverture (The Fate of Troy)
Gottfried Finger: Sonata X.
Václav Karel Holan Rovenský: „Z nebe jest vyšel“ (Sinfonia a4)
Václav Karel Holan Rovenský: „Maria, dej dovolení“
Adam Michna z Otradovic (1600–1676): „Toto malé děťátko“ (Sinfonia a4)

Účinkující:
Soubor Musica Florea
housle – Jiří Sycha, Magdalena Malá
viola da gamba – Mélusine de Pas
violoncello, barokní kytara – Marek Štryncl
kontrabas – Ondřej Štajnochr
bicí nástroje – Jakub Eben
varhanní pozitiv – Filip Dvořák
umělecký vedoucí – Marek Štryncl