Převozné dřevěné divadlo Florea Theatrum vzniklo před deseti lety, roce 2014 započal jeho stavbu restaurátor a kunsthistorik Jiří Bláha. Od té doby se na něm uvedlo mnoho, většinou málo známých, hudebních i tanečních představení – například romantická zpěvohra Lékař oční od Vojtěcha Matyáše Jírovce či scénický melodram Kirké od Václava Praupnera.
Španělský skladatel Sebastián Durón se proslavil především jako autor zarzuel. Ty zpravidla tematicky čerpají z mytologie, kombinují zpěv, tanec a mluvené slovo. Válku obrů zkomponoval Durón na samém počátku osmnáctého století. Jednoaktová, asi hodinu a půl dlouhá zarzuela o šesti scénách vznikla na objednávku hraběte ze Salvatierry. Její premiéra v roce 1701 v Madridu se konala v rámci slavnostního oznámení svatby Filipa V. Španělského a Marie Luisy Savojské. Jelikož v té době vymřeli Habsburkové a začala čtrnáctiletá Válka o španělské dědictví, Durón použil politické téma jako podklad pro svoji alegorickou zarzuelu.
Jak už napovídá název, stěžejním tématem zarzuely je mytologická válka obrů. Vůdce obrů Palante se rozhodne dobýt Olymp, ale o jeho plánech se dozví Jupiter. Rozzuřený bůh se radí s Minervou, nakonec přizvou na pomoc Herkula. Nastane válka mezi bohy a obry – zvítězí bohové. Minerva na konci bitvy zabije Palanta. Na samém konci zarzuely vystoupí, podobně jako v prologu na začátku před popsaným dějem, čtyři alegorické postavy – Sláva, Nesmrtelnost, Čas a Ticho. Ty na začátku opěvují své vlastní přednosti a na konci oslavují proběhlé události.
Ve zdvojených postavách vystoupili v představení čtyři sólisté – Marta Infante (Sláva, Palante), Helena Hozová (Nesmrtelnost, Minerva), Michaela Šrůmová (Ticho, Herkules) a Vojtěch Pelka (Čas, Jupiter). Všichni čtyři zpěváci se zhostili sopránových partů. Jednalo se o středoevropskou premiéru této zarzuely, ale pro Martu Infantes nebyla nová, již v minulosti v jedné produkci Války obrů vystupovala, a to v jejím rodném Španělsku. Nutno dodat, že na jejím projevu to bylo znát – ve své roli se zdála být velmi sebejistá, a to jak po pěvecké, tak po herecké stránce. A samozřejmě i po té jazykové, její rodilý přízvuk se skvěle poslouchal.
Páteční představení začalo poměrně pozdě, v devět hodin večer. Důvod byl prostý – k osvětlené venkovní produkci se lépe hodí šero a tma. Nakonec se však pozdní začátek vyplatil i z meteorologických důvodů – jen pár hodin před začátkem se strhla obrovská průtrž mračen, naštěstí dostatečně intenzivní a rychlá, skončila ještě před příchodem publika.
Předehra orchestru nastínila typicky španělský styl zarzuely. Tradiční španělská melodika, živé rytmy perkusivních nástrojů, mezi nimiž nechyběly ani kastaněty, nezaměnitelný zvuk barokní trubky – za zvuku skvěle sehraného orchestru se vyrolovala opona a vystoupily postupně všechny čtyři alegorické postavy. Jejich kostýmy, špičkově provedené, příjemně zaváněly komičností, která zdůrazňovala nabubřelost postav. Naopak tři tanečnice (Romana Konrádová, Klára Svobodová, Lucie Holánková) byly oblečeny se vší vážností a krásou v autentických španělských tanečních šatech. Prolog doprovázel i osmičlenný sbor Collegium Floreum, který stál pod pódiem, hned vedle orchestrálních hráčů.
Kromě nich se do produkce aktivně zapojovalo i publikum – vlastně jen jedna divačka. Malá, asi čtyřletá dívka s blonďatými culíky vyčesaných do palmiček neúnavně hopsala a tančila sem a tam hlavní uličkou. U některých diváků si dokonce získala větší pozornost než sólisté na pódiu. Podobnou pozornost si po chvíli získal i déšť, který se znovu spustil, ač již ne v takové intenzitě. Divácké řady se postupně zahalily do kopule deštníků. Zpěváci na pódiu byli krytí, orchestrální hráči také. Bohužel, sbor takový luxus neměl, s úctyhodnou profesionalitou nadále zpíval a nechával na sebe pršet.
Malované kulisy se několikrát v průběhu představení proměnily – v nádherné lineární perspektivě jsme nahlíželi do antických domů se sloupy i do hustých lesů a na Olymp s navrstvenou oblohou plnou mraků. U mraků se na chvíli pozastavme. Ve scéně, kdy se rozpoutává válka mezi obry a bohy, se na zamračeném pódiu dodávaly světelné efekty blesků. V tu stejnou chvíli se na večerní obloze nad nádvořím k dešti připojily i skutečné blesky, což výrazně umocnilo zážitek z celé produkce.
Pokud by se kostýmy čtyř alegorických postav v prologu daly označit jako komické, pak kostýmy tří bohů a obra byly naprosto k popukání. Herkules si to brázdil křížem krážem přes pódium s obřím kyjem, Jupiter s vousem Santa Clause a patetickým trojzubcem postával jako socha v namyšleně působících pozicích, obr Palante ve svém načervenalém kroji s helmou působil jako Obelix. Jen postava Minervy byla opravdu krásná a elegantní, hezky tak vyvažovala scénu.
Ačkoliv všechny čtyři postavy zpívaly sopránové party, hlasy všech zpěváků se lišily, svojí průrazností i barvou. Všechny tři ženské hlasy se dobře nesly prostorem, bohužel zpěv Vojtěcha Pelky v zadních diváckých řadách byl mnohdy málo výrazný, a to především ve spodních rejstřících, nutno podotknout, že naopak z jeho kontratenorových výšek přecházel sluch, jako by zaznívaly ze skutečného božského Olympu.
Nadšené publikum si zpěváky a tanečnice na pódiu několikrát vytleskalo. Inscenace byla dotažena až do samého konce – i poklony měly svoji vlastní choreografii. Potleskem však letošní sezóna neskončila. Barokní dřevěné divadlo zůstává i nadále stát, v pondělí 15. července 2024 se na něm ještě představí dva balety – Starzerova Čarovná Girlanda a Gluckův Don Juan.
Sebastián Durón – Válka obrů
12. července 2024, 21:00 hodin
Florea Theatrum na Letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU, Malostranské náměstí 13, Praha 1
Inscenační tým
Kostýmy: Christopher Vinz
Asistent kostýmů: Markéta Štormová
Výroba kostýmů, garderoba: Jana Doubnerová
Umělecký maskér: Eva Nyklíčková
Scénografie: Václav Krajc, Jiří Bláha
Světelný design: Prokop Vondruška
Inspirace: Eduardo García Salas
Titulky: Štěpánka García
Režie a choreografie: Andrea Miltnerová
Účinkující
Fama, Palante – Marta Infante
Inmortalidad, Minerva – Helena Hozová
Silencio, Hercules – Michaela Šrůmová
Tiempo, Jupiter – Vojtěch Pelka
Taneční role – Romana Konrádová, Klára Svobodová, Lucie Holánková
Orchestr Musica Florea
Sbor Collegium Floreum
Dirigent, hudební nastudování: Marek Štryncl
