První z nich, Studie pro smyčce, byla zkomponována v Terezíně a skladatel ji napsal pouhý rok před svou smrtí. V nejistotě zítřka tak vzniklo dílo srovnatelné s největšími skladbami 20. století. Druhou Haasovou skladbou na programu koncertu je Suita pro hoboj a smyčcový orchestr v transkripci Ondřeje Kyase.
Serenádou pro smyčce (1. a 2. věta) od Antonína Dvořáka složí Orchestr Státní opery poctu českému dirigentovi Karlu Ančerlovi, který byl s celou svojí rodinou deportován do terezínského tábora a význačně se podílel na hudebním životě ghetta. První část koncertu uzavře skladba Partia pro smyčcový orchestr Gideona Kleina, jednoho z oněch mimořádných talentů, které se staly obětí takzvaného „konečného řešení“.
Pomyslnou tečku za první polovinou udělá skladba Když mě stará matka od Antonína Dvořáka, jako vzpomínka na Arnošta Lustiga, který si tuto píseň zamiloval. Další připomínkou spisovatele Arnošta Lustiga jsou jeho texty, které přednesou Vilma Cibulková a Tomáš Töpfer.
Druhou část koncertu bude věnována dalšímu dílu, které vzniklo v Terezíně – opeře Císař Atlantidy (Des Kaisers Abschied) z dílny Viktora Ullmanna. Přestože opera vznikla v Terezíně, na rozdíl od jiných děl tam nemohla být uvedena. Podobenství o diktátorovi bylo příliš zjevné. Skladatelův osud i osud libretisty opery Petra Kiena končí tragickou smrtí v Osvětimi.
Musica non grata, Věčná naděje, Hudba terezínských skladatelů
24. října 2021, 19:30 hodin, Státní opera
Program:
Pavel Haas: Studie pro smyčcový orchestr
Pavel Haas: Suita pro hoboj a smyčcový orchestr (Suita pro hoboj a klavír op. 17, orchestrace Ondřej Kyas)
Antonín Dvořák: Serenáda pro smyčce 1. a 2. věta (Pocta Karlu Ančerlovi)
— přestávka —
Gideo Klein: Partita, Trio pro housle, violu a violoncello v úpravě Vojtěcha Saudka pro smyčcový orchestr)
Allegro — Lento — Molto vivace
Čtení z textů Arnošta Lustiga: Velká bílá cesta
Antonín Dvořák: Když mě stará matka, z Cigánských melodií op. 55
Viktor Ullmann: Der Kaiser von Atlantis (Císař Atlantidy)
připomínka Karla Bermana
Árie Smrti „Das waren Kriege“
Árie Bubeníka „Hallo, hallo“
Árie Dívky „Ist’s wahr, dass es Landschaften gibt“
Árie Císaře „Der Kriegt ist aus“
Finále „Komm, Tod, du unser werter Gast“
