Janáčkova „nejvtipnější“ opera
Výlety páně Broučkovy jsou Janáčkova v pořadí pátá opera, dokončená mezi dřívější Její pastorkyní a následnou Káťou Kabanovou. Vznik tohoto díla doprovázely značné komplikace po stránce libreta – samotná první část na Měsíci zabrala různým libretistům devět let. Přestože druhá polovina, odehrávající se v 15. století, už nebyla tak časově náročná, není náhodou, že si v další operní tvorbě psal Janáček libreta sám.
Přestože i v dalších Janáčkových operách lze najít komické a vtipné pasáže, vynikají Výlety mezi ostatními díly svým ostrým satirickým humorem. Titulní Matěj Brouček je stejně jako v předloze Svatopluka Čecha vykreslen jako typický „antihrdina“ – zbabělý, zavalitý maloměšťák, který dělá vše pro vlastní pohodlí a zisk. Janáček ho představuje divákům jako výstrahu před rysy, které považoval za příznačné pro český národ: „Chtěl jsem, aby zhnusil se nám takový člověk, abychom jej na potkání ničili, dusili – ale v prvé řadě v sobě.“ Broučkovy negativní vlastnosti navíc ještě více vynikají v kontrastu s prostředím, do kterého se dostává. Satira se však neobrací pouze proti titulnímu hrdinovi, Janáček si bere na mušku také pražské intelektuály či umělce jako takové.
Matěj Brouček v 60. letech
Dvě výrazně odlišné poloviny opery představují pro inscenátory specifickou výzvu. Obtížnost tohoto úkolu přiznal i sám režisér Robert Carsen v rozhovoru pro Operu PLUS z roku 2024. Úkol je o to složitější, jelikož brněnská inscenace míří i na zahraniční publikum, kterému potřebné znalosti české historie k pochopení díla zpravidla chybí.
Broučkova malost ovšem nevyniká jen v kontrastu s hrdiny a ideály minulosti. Právě tento princip využívá také Robert Carsen, pokusil se ale vymanit Broučka z pevně daných historických souvislostí. I s ohledem na cílového evropského diváka se rozhodl zasadit celou inscenaci do 60. let 20. století. Na jevišti se tak zhmotní klíčové události této doby, které se ale zároveň tematicky vážou k samotné Janáčkově opeře: záběry z letu Apolla 11, festival Woodstock, v druhé polovině pak Pražské jaro, okupace, pohřeb Jana Palacha či vítězné hokejové utkání Československo–SSSR v roce 1969. Ani přes výrazný časový posun se však Carsen nehce od základního vyznění opery výrazně odklánět. Jeho pohled na Broučka shrnuje takto: „Když jeho [Broučkova] noční můra skončí a on se probudí a zjistí, že je bezpečně zpátky ve své hospodě, je dokonce rád, že je zpátky mezi lidmi, které zná a nemá rád. Svým způsobem lze operu vnímat i jako podobenství o tom, že je třeba přijmout to, co máme, místo toho, abychom se snažili tomu vyhnout a žili nešťastně.“
Do titulní role se po dvou letech vrátí Nicky Spence. Tento skotský tenorista patří v současnosti k předním světovým interpretům díla Leoše Janáčka. Kromě Matěje Broučka má ve svém repertoáru například roli Laci Klemeně v Její pastorkyni, Borise v Kátě Kabanové či Alberta Gregora ve Věci Makropulos. Na letošním ročníku festivalu Janáček Brno se také představí v očekávané Janáčkově operní prvotině Šárka jako Ctirad. Dalších stěžejních rolí se ujmou Daniel Matoušek či Jana Sibera.
