Na festivalu Prague Sounds zazněla alchymie zvuků amerického jubilanta Johna Zorna

Lukáš Olejník, 09.11.2023 13:14

Již třetí koncert letošního ročníku festivalu Prague Sounds, dříve známého jako Struny podzimu, proběhl v pondělí 6. listopadu od 20:00 hodin v holešovické La Fabrice. Na pódiu industriálně laděného interiéru studia č. 2 (tzv. Slévárny) se zde již po druhé v historii festivalu představilo kritikou vysoce ceněné přední newyorské smyčcové kvarteto JACK Quartet, které tentokrát předneslo program k poctě významného amerického skladatele Johna Zorna, který v tomto roce slaví sedmdesáté narozeniny.

Prague Sounds – JACK Quartet: Zorn, 6. listopadu 2023, La Fabrika (foto Petra Hajská)

Na koncertě JACK Quartet v rámci festivalu Prague Sounds zazněly čtyři relativně rozsáhlé kvartetní kompozice: Cat O’Nine Tails z roku 1988, The Alchemist z roku 2013, The Remedy of Fortune z roku 2015 a Necronomicon z roku 2003. John Zorn ve všech z nich potvrzuje, že je skutečně výraznou postavou americké moderní hudby.

Vnějškově typicky avantgardní fasádu Zornovy hudby lze asi nejlépe zařadit do kontextu segmentu americké experimentální hudby známé jako Downtown Music. Marnou snahou o formální kodifikaci Zornova hudebního jazyka brzy dospíváme ke zjištění, že to, co ho nejlépe vystihuje, stejně tak jako v případě směru, který reprezentuje, je právě to, čemu se vyhýbá: hudební rétorice a koncertní tradici evropské klasické hudby i komerčně definovaným konvencím populárního mainstreamu. Zorn na akademické kategorie a ustálené kompoziční systémy, které jak dokazuje bezpečně ovládá, sice odkazuje, avšak nepoužívá je důsledně. To je možná i důvodem, proč jeho hudba i přes svou vnějškově příkrou zvukovost působí svěže a nepředvídatelně.

Společnými rysy všech čtyř kompozic, které na koncertě v La Fabrice zazněly, je jejich značná rozsáhlost, drásavost zvuku, prudkost změn nálad a charakterů, extrémní komplexita rytmu, útržkovitost užití hudebních citací a intenzivní využití mnoha rozšířených technik hry na smyčcové nástroje.

V první skladbě večera s názvem Cat O’Nine Tails se nejvýrazněji dostal ke slovu Zornův vytříbený smysl pro humor. Skladba formálně vybudovaná na principu koláže se obrací k odkazu klasika americké hudby Charlese Ivese, když v příkrých kontrastech vedle sebe řadí pasáže Zornovy vlastní atonálně disonantní hudby s citacemi groteskního, melancholického a historizujícího charakteru.

Praze vlastní renesanční magistři Edward Kelley a John Dee byli námětem druhé skladby na programu s názvem The Alchemist. Skladba výrazně mladší, z roku 2013, působila ve svém charakteru o poznání závažněji než její předchůdkyně. Tajemné atmosféře vycházející z jejího námětu konvenovaly i některé skladebné techniky v ní použité. Nejvýrazněji se v tomto smyslu uplatnila technika flažoletové hry, která rozezněním alikvót obohatila Zornův sonický arzenál o dimenzi až spektrální.

Druhou polovinu koncertu otevřela po přestávce skladba z roku 2015 s názvem The Remedy of Fortune. Oficiální vydavatelský komentář ke skladbě nás informuje, že dílo inspirované prací předního reprezentanta stylu Ars nova, francouzského básníka a skladatele Guillauma de Machaut, je hudebním zachycením proměnlivosti romantické lásky v šesti obrazech. Stručné záblesky imitačního kontrapunktu, záplava chvění, tremol, trylků, dlouhých váhavých prodlev i princip periodické reprízy tematického materiálu: to je symbolika stojící za hudební expresí emočních hnutí a stavů mysli, jakými jsou bolest, touha, oddanost, naděje, frustrace, zlost a beznaděj.

Vše ze Zornovy minulosti, přítomnosti a možná i budoucnosti syntetizoval Necronomicon, který letošní vystoupení JACK Quartetu na festivalu uzavřel. Některé aspekty Zornova kompozičního stylu jsou zde dovedeny až do extrému. Naprosto odzbrojující byla napříč všemi pěti větami této skladby (Conjurations, The Magus, Thought Forms, Incunabula, Asmodeus) skladatelova práce s dynamikou, jejíž rozsah se v tomto případě pohyboval od pasáží tak tichých, že si posluchač jejich obsah snad jenom představoval až po gesta tak mocná, že by si zasloužila předpis minimálně con tutta la forza. Magicky působícím detailem této skladby, která předznamenala konec času vyměřeného tomuto koncertu, bylo violoncellové sólo otevírající druhou větu, které svou melodičností a výběrem doprovodných harmonií dalo shlédnout z hůry Olivieru Messiaenovi.

Druhé vystoupení JACK Quartetu na festivalu navázalo svou brilancí na kvalitu debutu z roku 2019, při kterém provedli soubor Xenakisových kvartetů. Utajenému „Faktoru X“, který podle dramaturga festivalu Guye Borga dělá umělce vhodnými pro Prague Sounds, tak můžeme o něco lépe porozumět uvědomíme-li si, co dokonalost umění Ottoa, Wullimana, Richardse a Campbella definuje. Je to technická dokonalost, spontánní muzikalita, hluboká znalost partitury a schopnost potlačení vlastní individuality ve prospěch celku.