Na místa se stála dlouhá fronta. Boni Pueri v Třeboni

V kostele Panny Marie Královny a svatého Jiljí v lázeňském městě Třeboni se konal 5. prosince zajímavý koncert chlapeckého pěveckého sboru Boni pueri (Dobří hoši), jenž není díky dobré mediální propagaci neznámý ani publiku, které se o sborové umění moc nezajímá. Pořadatelem koncertu bylo město Třeboň. Trefilo se zjevně do černého, neboť prostorný kostel v centru lázeňského města Třeboně byl zcela zaplněn. Lidé stáli dokonce již půl hodiny před otevřením kostela dlouhou frontu před dveřmi chrámu, aby si zajistili solidní místo, neb sedadla nebyla číslována. To je zajisté pozitivní zjištění, které právě v Třeboni častěji pozoruji. Není to zdaleka jen lázeňské publikum, jak by se dalo usoudit. Město Třeboň má poučené hudební publikum, které navštěvuje rádo a v hojné míře zajímavé koncerty.

Chlapecký sborový projev působí sám o sobě jistě atraktivně. Když v roce 1982 profesor Jiří Skopal, sbormistr královéhradeckého dětského sboru Jitro špičkové úrovně, pojal vynikající nápad založit u nás chlapecký sbor, ani netušil, jak se na sborovém trhu tento typ sboru skvěle prosadí. Známe dobře legendární chlapecký sbor Kreuzchor v Drážďanech, v němž vyrostl světoznámý mozartovský tenorista Peter Schreier pod vedením Rudolfa Mauersberga. Známe rovněž dobře dlouhou tradici chlapeckého sboru ve Vídni či ve španělském Montserratu při benediktinském klášteře poblíž Barcelony. Takže docela v pozdní době navázal na tradice tohoto typu sborového obsazení i český sbor, od počátku profesionálně vedený a s velkými ambicemi. Boni pueri se v roce 2006 – pod již desetiletým vedením Pavla Horáka – dostali do institucionálního rámce se vznikem první soukromé základní umělecké školy s přímým zaměřením na chlapecký sbor v České republice. K věhlasu zajisté přispěly, jak to v Čechách ostatně od nepaměti bývá, zejména zahraniční úspěchy sboru na mnoha místech světa. Jméno sboru vzniklo podle prvního chlapeckého sboru u nás, historicky doloženého, kdy v Praze kapitulní děkan Vít založil ve třináctém století tento typ dětského sboru se stejným názvem.

V Třeboni se sbor Boni pueri představil v předvánočně laděném programu pod vedením druhého sbormistra sboru, mladého dirigenta Jaroslava Šlajse. Program byl zjevně zvolen tak, aby uspokojil širší spektrum publika. Podstatou programu nebyl ani nechtěl být večer přísněji stylový, kde by s ohledem na koncertní typ sborového zpěvu zazněla ve větší míře a capella tvorba podstatně více. Navíc zvukově často předimenzovaný doprovod, který dynamicky v první třetině koncertu příliš ovlivňoval plnější vyznění střední harmonie sboru, nepodporoval zmíněnou stylovost v interpretaci. Křehké sólové hlasy jistá hlučnost doprovodu ponechávala v akustickém pozadí. Na koncertu tím ani nezaznělo typické sborové piano či pianissimo, a to ani v Gruberově evergreenu Stille Nacht v závěru programu.

Koncert přinesl v první polovině mix ze skladeb mistrů hudby baroka, klasicismu i romantismu. Vstupní Ave Maria Giulia Cacciniho dobře dramaturgicky navodila dobu florentské cameraty, její dobu posledních dvou desetiletí šestnáctého století – společnosti scházející se u Giovanniho Bardiho, odmítající kontrapunkt jako zhoubu výrazu. Caccini byl jemný melodik, který položil reálný základ k pěvecké virtuozitě v duchu cameraty, předznamenávající duch baroka. Přes počáteční nalézání se v akustice chrámu zazněl Caccini chlapeckému sboru, vedenému funkčním, neokázalým gestem dirigenta jemně, měkce pěvecky, stylově. V klasicistně laděném Te deum laudamus Antonína Rejchy a Mozartově Credu se začala lépe prezentovat sborová homogenita zvuku, která se i přes příliš hlučný doprovod akusticky prosazovala.

Sbor zaujal nosností a sourodou barvou zvuku ve slavném Händelově Hallelujah z vrcholného oratoria Mesiáš. Úpravu základních témat Smetanovy symfonické básně Vltava pokládám za nepodařenou touhu upravovatele po komerci, která se mu příliš nevydařila. Lze ji úspěšně předkládat jedině méně náročnému publiku či jako jistou formu komerční atrakce v mnohdy hudebně nenáročném zahraničí spíše neevropského světa. Rovněž aranžmá smíšeného úvodního sboru ze Smetanovy Prodané nevěsty je z rodu snahy zavděčit se publiku, zalíbit se mu populárním úryvkem, jenž danému typu a charakteru sboru nikterak neodpovídá. O tempickém vybočení části „Ouvej, ouvej, konec radosti, hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti“ ani nehovoře. V tomto smyslu mnohem smysluplnější byla trojice úprav lidových písní z české poezie, z nichž jednoznačně vynikala úprava již legendárního českého skladatele Zdeňka Lukáše Už ho vedou Martina, svou originální osobitostí vítaná. Podobně ale také zaujala Popelkova úprava moravské lidové Za tichú Moravú, s plasticky vystavěnými hudebními frázemi. Trochu pro mne osobně v daném prostoru ne zcela šťastná byla skladba z oblasti typického populáru v úpravě Vladimíra Popelky Škoda lásky.

Tolerance ke zpívanému repertoáru v chrámových prostorách v Třeboni je ale na druhé straně pro mne osobně sympatická. V Českých Budějovicích bývalý biskup v chrámu U Mikuláše vše, co se jen podle názvu skladby jevilo jako světské, vždy proškrtal. Proto z tohoto pohledu liberální postoj církevních kruhů v Třeboni k liberálnějšímu, volnějšímu typu dramaturgie v období adventu jen kvituji.

Dle mého slyšení a vidění byla druhá polovina koncertu jednotnější, celkově stylovější, ve zvuku plně vyrovnaná ve všech hlasech a tím harmonicky plná, ve spodních hlasech barevná. Tedy technické atributy, jež jsem od špičkového sboru, který sám sebe uvádí adjektivem světový, očekával od počátku jako samozřejmost (tato konstatování bych osobně přenechal skromněji jiným, třeba pracovnici odboru kultury v Třeboni). Skladba Vladimíra Popelky Hollywood Medley s choreografickými prvky, dnes ve sborové interpretaci oživující zdánlivý dojem statičnosti sborového projevu, se mi jevila padnoucí dané sestavě komorního třicetičlenného sboru velmi dobře na míru pěvecky, intonačně, ve výrazu byla sympaticky uvolněná a tím i přesvědčivá.

Závěr koncertu tvořily úpravy koled pro chlapecký sbor, které vyzněly zvukově kultivovaně pěvecky, tónově atraktivně, intonačně velmi spolehlivě. Vynikaly koledy v úpravách Jaroslava Krčka, jehož osobitý rukopis je prostě jedinečný. Polská koleda Lulajze jezuniu vyzněla velmi tvárně ve frázování, španělská zase imponovala jednotou zvuku a pěkně se prezentujícím kulatým a shora posazeným tónem vrchního chlapeckého sopránu, který se během večera zřejmě pěkně rozezpíval, neboť vyšší polohy v jistotě a nadhledu stále více imponovaly. O Gruberově Tiché noci již byla výše zmínka. Právě zde se nabízela krásná možnost ukázat sborově velmi důležitou spodní dynamiku pod mezzo forte směrem k ukázkám sborových pian, která na koncertu prakticky nezazněla. Patrně vinou trochu hlučného doprovodu Roberta Fuchse, který v pasážích pozbýval na některých místech rovněž exaktnosti.

Nezařazení skladeb a capella typu se u sboru špičkové provenience trochu podivuji, neboť ta vždy a všude ve světě (myslím ve světě vyspělém sborově) je právě u sborů této vyšší úrovně a profesionálního charakteru nácvikové práce dosti obvyklá. Ale žiji v realitě a nemyslím si, že adventní koncert v Třeboni představuje půdu recitálu sboru, třeba pro pražské Rudolfinum, kde by byl zejména k dispozici skutečný kvalitní klavír, ne elektronický, ale kde by sbor špičkové provenience jako jsou Boni pueri musel část programu volit a capella. Ale volil bych a capella program již pro přirozenost zvukovou, kterou doprovod vždy poněkud zkresluje, takovýto typ doprovodu samozřejmě. Veškerou lidovou poezii bych bez dlouhých úvah ponechal a capella. Tak ostatně dosti striktně a smysluplně předepisují všechny renomované světové soutěže a festivaly sborového umění.

U publika ale daný večer splnil jistě očekávání v poslechu zajímavého zvuku technicky vyspělého chlapeckého sboru, vysokou mírou stylizace hlasové kultury, ale rovněž dobrou intonací a harmonickou barevností. Svoji dramaturgii zacílil více k populární múze a někdy k poněkud nestylovým úpravám, což ve smyslu zalíbení se širšímu typu publika jistě není špatný tah. Ve městě Třeboni to ale nebylo v této míře nutností vzhledem k obdivuhodné převaze vyspělého místního koncertního publika.

Sympatickému sboru, který se zjevně publiku v Třeboni líbil, posluchači zajisté přejí, aby se mu na avizovaném nadcházejícím zájezdu do vzdálené Korejské republiky dařilo co možná nejlépe.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Boni Pueri
Dirigent: Jaroslav Šlajs
5. prosince 2015 kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí Třeboň

program:
– Giulio Caccini (ar. P. M. Libergen): Ave Maria
– Antonín Rejcha: Te Deum Laudamus
– J. S. Bach (ar. Ch. Gounod): Ave Maria
– Wolfgang A. Mozart: Credo
– Antonín Dvořák: Mše D dur – Kyrie
– Bedřich Smetana: Vltava
– Georg Friedrich Händel: Hallelujah
– Bedřich Smetana: Proč bychom se netěšili (z opery Prodaná nevěsta)
– lidová (ar. Vladimír Popelka): Za tichú Moravú
– lidová (ar. Zdeněk Lukáš): Už ho vedou Martina
– lidová (ar. Zdeněk Lukáš): Ty bysterský zvony
– lidová (ar. Vladimír Popelka): Škoda lásky
=přestávka=
– Vladimír Popelka: Hollywood Medley
– francouzská koleda (ar. Jaroslav Krček): Les Anges dans nos Campagnes
– Kristen Anderson-Lopez, Robert Lopez: Let it go (z Frozen)
– polská koleda (ar. Jaroslav Krček): Lulajze jezuniu
– Irving Berlin (ar. Hector MacCarthy): White Christmas
– Felix Bernard (ar. Stefan Karpiniec): Winter Wonderland
– španělská (ar. Jaroslav Krček): Campana de Belen
– Keith Hampton: Praise his holy name
– Franz Gruber: Stille Nacht