Na místa se stála dlouhá fronta. Boni Pueri v Třeboni

  1. 1
  2. 2
Témata:Boni pueri

V kostele Panny Marie Královny a svatého Jiljí v lázeňském městě Třeboni se konal 5. prosince zajímavý koncert chlapeckého pěveckého sboru Boni pueri (Dobří hoši), jenž není díky dobré mediální propagaci neznámý ani publiku, které se o sborové umění moc nezajímá. Pořadatelem koncertu bylo město Třeboň. Trefilo se zjevně do černého, neboť prostorný kostel v centru lázeňského města Třeboně byl zcela zaplněn. Lidé stáli dokonce již půl hodiny před otevřením kostela dlouhou frontu před dveřmi chrámu, aby si zajistili solidní místo, neb sedadla nebyla číslována. To je zajisté pozitivní zjištění, které právě v Třeboni častěji pozoruji. Není to zdaleka jen lázeňské publikum, jak by se dalo usoudit. Město Třeboň má poučené hudební publikum, které navštěvuje rádo a v hojné míře zajímavé koncerty.

Boni Pueri (foto Miroslav Adamec)
Boni Pueri – Třeboň 2015 (foto Miroslav Adamec)

Chlapecký sborový projev působí sám o sobě jistě atraktivně. Když v roce 1982 profesor Jiří Skopal, sbormistr královéhradeckého dětského sboru Jitro špičkové úrovně, pojal vynikající nápad založit u nás chlapecký sbor, ani netušil, jak se na sborovém trhu tento typ sboru skvěle prosadí. Známe dobře legendární chlapecký sbor Kreuzchor v Drážďanech, v němž vyrostl světoznámý mozartovský tenorista Peter Schreier pod vedením Rudolfa Mauersberga. Známe rovněž dobře dlouhou tradici chlapeckého sboru ve Vídni či ve španělském Montserratu při benediktinském klášteře poblíž Barcelony. Takže docela v pozdní době navázal na tradice tohoto typu sborového obsazení i český sbor, od počátku profesionálně vedený a s velkými ambicemi. Boni pueri se v roce 2006 – pod již desetiletým vedením Pavla Horáka – dostali do institucionálního rámce se vznikem první soukromé základní umělecké školy s přímým zaměřením na chlapecký sbor v České republice. K věhlasu zajisté přispěly, jak to v Čechách ostatně od nepaměti bývá, zejména zahraniční úspěchy sboru na mnoha místech světa. Jméno sboru vzniklo podle prvního chlapeckého sboru u nás, historicky doloženého, kdy v Praze kapitulní děkan Vít založil ve třináctém století tento typ dětského sboru se stejným názvem.

V Třeboni se sbor Boni pueri představil v předvánočně laděném programu pod vedením druhého sbormistra sboru, mladého dirigenta Jaroslava Šlajse. Program byl zjevně zvolen tak, aby uspokojil širší spektrum publika. Podstatou programu nebyl ani nechtěl být večer přísněji stylový, kde by s ohledem na koncertní typ sborového zpěvu zazněla ve větší míře a capella tvorba podstatně více. Navíc zvukově často předimenzovaný doprovod, který dynamicky v první třetině koncertu příliš ovlivňoval plnější vyznění střední harmonie sboru, nepodporoval zmíněnou stylovost v interpretaci. Křehké sólové hlasy jistá hlučnost doprovodu ponechávala v akustickém pozadí. Na koncertu tím ani nezaznělo typické sborové piano či pianissimo, a to ani v Gruberově evergreenu Stille Nacht v závěru programu.

Boni Pueri & Jaroslav Šlajs (foto Miroslav Adamec)
Boni Pueri & Jaroslav Šlajs – Třeboň 2015 (foto Miroslav Adamec)

Koncert přinesl v první polovině mix ze skladeb mistrů hudby baroka, klasicismu i romantismu. Vstupní Ave Maria Giulia Cacciniho dobře dramaturgicky navodila dobu florentské cameraty, její dobu posledních dvou desetiletí šestnáctého století – společnosti scházející se u Giovanniho Bardiho, odmítající kontrapunkt jako zhoubu výrazu. Caccini byl jemný melodik, který položil reálný základ k pěvecké virtuozitě v duchu cameraty, předznamenávající duch baroka. Přes počáteční nalézání se v akustice chrámu zazněl Caccini chlapeckému sboru, vedenému funkčním, neokázalým gestem dirigenta jemně, měkce pěvecky, stylově. V klasicistně laděném Te deum laudamus Antonína Rejchy a Mozartově Credu se začala lépe prezentovat sborová homogenita zvuku, která se i přes příliš hlučný doprovod akusticky prosazovala.

Sbor zaujal nosností a sourodou barvou zvuku ve slavném Händelově Hallelujah z vrcholného oratoria Mesiáš. Úpravu základních témat Smetanovy symfonické básně Vltava pokládám za nepodařenou touhu upravovatele po komerci, která se mu příliš nevydařila. Lze ji úspěšně předkládat jedině méně náročnému publiku či jako jistou formu komerční atrakce v mnohdy hudebně nenáročném zahraničí spíše neevropského světa. Rovněž aranžmá smíšeného úvodního sboru ze Smetanovy Prodané nevěsty je z rodu snahy zavděčit se publiku, zalíbit se mu populárním úryvkem, jenž danému typu a charakteru sboru nikterak neodpovídá. O tempickém vybočení části „Ouvej, ouvej, konec radosti, hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti“ ani nehovoře. V tomto smyslu mnohem smysluplnější byla trojice úprav lidových písní z české poezie, z nichž jednoznačně vynikala úprava již legendárního českého skladatele Zdeňka Lukáše Už ho vedou Martina, svou originální osobitostí vítaná. Podobně ale také zaujala Popelkova úprava moravské lidové Za tichú Moravú, s plasticky vystavěnými hudebními frázemi. Trochu pro mne osobně v daném prostoru ne zcela šťastná byla skladba z oblasti typického populáru v úpravě Vladimíra Popelky Škoda lásky.

Tolerance ke zpívanému repertoáru v chrámových prostorách v Třeboni je ale na druhé straně pro mne osobně sympatická. V Českých Budějovicích bývalý biskup v chrámu U Mikuláše vše, co se jen podle názvu skladby jevilo jako světské, vždy proškrtal. Proto z tohoto pohledu liberální postoj církevních kruhů v Třeboni k liberálnějšímu, volnějšímu typu dramaturgie v období adventu jen kvituji.

Boni Pueri & Jaroslav Šlajs (foto Miroslav Adamec)
Boni Pueri & Jaroslav Šlajs – Třeboň 2015 (foto Miroslav Adamec)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Boni Pueri -J.Šlajs (Třeboň 5.12.15)

[Total: 10    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář