Mistr bel canta Gioacchino Rossini
Gioacchino Rossini zkomponoval 39 oper během pouhých devatenácti let, dále za svého života napsal celou řadu krásných písní, kantát a instrumentálních skladeb. Je rovněž autorem významných duchovních děl, především slavného Stabat Mater. Z oper, jež jeho hudebnímu odkazu dominují, je v našem prostředí znám především Lazebník sevillský. Jakkoliv v souvislosti s Rossinim figurují v obecném povědomí především právě jeho komické opery (například brilantní Cesta do Remeše, Popelka, Italka v Alžíru, Turek v Itálii, Hrabě Ory), je také autorem vážných dramatických děl (například Otello, Mojžíš v Egyptě, Armida, Semiramis), z nichž nejznámější je velkolepý Vilém Tell, jehož nádherná předehra často figuruje jako samostatné orchestrální číslo na koncertních pódiích. Program koncertu Rossini Gala přinesl výběr předeher a árií z oper jak buffo, tak i seria. Plzeňské publikum je s hudbou Gioacchina Rossiniho trvale v kontaktu, jeho díla se pravidelně objevují na repertoáru opery Divadla J. K. Tyla. V nedávných sezónách bylo možné zhlédnout ve Velkém divadle Lazebníka sevillského (2008, dirigent Ivan Pařík, režisér Josef Novák) a Turka v Itálii (2011, dirigent Jiří Štrunc, režisérka Jana Kališová), obě opery v českém překladu. Naposledy tu měla premiéru v roce 2021 v italském originále Italka v Alžíru (dirigent Jiří Štrunc, režisér Jakub Hliněnský).
Rossini byl nejen mistr bel canta, ale i hudebního vtipu a šarmu. Brilantní jásavá hudba jeho oper má švih. Svou jiskřivostí si získává posluchače po celém světě napříč staletími i generacemi. Docílit skutečné rossiniovské lehkosti a perlivosti však není snadné. A jakkoliv jsou pro Rossiniho typické virtuózní koloratury v pěveckých partech, všechny jeho opery mají (navzdory dobře známé skutečnosti, že Rossini některá čísla použil z důvodu časové tísně v několika různých operách) svá hudební specifika a hudbou přesně vyjádřené charaktery postav. Při pečlivém nastudování orchestrálních a pěveckých partů je to zcela zřejmé.
Plzeňské filharmonii se potenciál rozvinout nepodařilo
Gioacchino Rossini svěřoval mezzosopranistkám nejen party temperamentních dam, ale i takzvané kalhotkové role mladých mužů, veden vzorem Wolfganga Amadea Mozarta (Cherubino ve Figarově svatbě, Sesto a Annio v La Clemenza di Tito). Rossiniovský večer byl v Plzni koncipován tak, že z ukázek byla nejprve provedena předehra a po ní árie z téže opery. Publikum se seznámilo postupně jak s vybranými vážnými díly, tak s komickými. Nejprve byl proveden Tancredi (1813), následovala Italka v Alžíru (L’italiana in Algeri, 1813), Popelka (La Cenerentola, 1817), Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia, 1816), Jezerní paní (La donna del lago, 1819) a koncert uzavřela Semiramis (Semiramide, 1823). Večer provázel slovem Jiří Vejvoda, který se ve třech vstupech „převtělil“ do postavy skladatele a jako Rossini vyprávěl publiku pikantnosti ze „svého“ života či z uměleckého působení Mariny Viotti.
Plzeňská filharmonie je orchestr sestávající z technicky výborně disponovaných hráčů, což návštěvníci koncertů dobře vědí a v řadě sólistických pasáží to bylo poznat i nyní. Avšak plně využít, natož rozvinout svůj potenciál, se jim s Janem Schultszem nemohlo podařit. Orchestr byl pod jeho vedením často málo pregnantní, nástrojové skupiny ne vždy zvukově vyrovnané (silné dechy, slabé smyčce, dominantní velký buben), dynamika nedostatečně kontrastní. Jan Schultsz dirigoval Rossiniho v rychlém strojovém tempu bez citlivé agogiky, kterou Rossiniho mnohotvárná hudba nutně potřebuje. Elegance a hudební humor, pro Rossiniho tak typické, byly nepostižitelné. Orchestr provedl v průběhu večera předehry k pěti operám – Tancredi, Italka v Alžíru, Popelka, Lazebník sevillský a Semiramis, pouze v případě Jezerní paní uvedla árii Introdukce. Brilantně napsané předehry různých charakterů vyzněly však ve výsledku všechny stejně – bez poezie a jednotvárně, jejich výrazové odlišnosti byly smazány.
Marina Viotti by nepochybně mohla patřit ke světové špičce
Marina Viotti, dcera významného švýcarského dirigenta Marcella Viottiho a francouzské houslistky Marie-Laurence Geneviève Jacqueline Bret, se pružně pohybuje mezi dvěma hudebními světy – heavy metalem a operou, její repertoár zahrnuje i jazz. V roce 2015 získala Mezinárodní belcantovou cenu na Rossiniho festivalu v Bad Wildbadu a v roce 2016 zvítězila v kategorii Nejlepší mladá pěvkyně roku na prestižních International Opera Awards v Londýně. Při zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Paříži v roce 2024 vystoupila s death metalovou kapelou Gojira se skladbou Mea Culpa (Ah! Ça ira!) a na ni navázala Habanerou z Bizetovy Carmen). Za interpretaci skladby obdržela v roce 2025 Cenu Grammy. Že oscilaci mezi těmito hudebními póly Marina Viotti neopustí, potvrdil během večera i Jiří Vejvoda, když publiku prozradil, že pěvkyni čeká v příští sezóně turné s prominentní kapelou Metallica. V Plzni zazněl v jejím podání recitativ a árie šlechtice Tancrediho Oh patria!… Tu che accendi z prvního dějství opery, árie Isabelly Cruda sorte z prvního dějství Italky v Alžíru, tklivé kratší arioso Angeliny Una volta c’era un rè z prvního dějství Popelky, součást jejího výstupu s oběma sestrami. První polovina koncertu byla zakončena árií Rosiny z Lazebníka sevillského Una voce poco fa. Po přestávce, převlečená z tmavých šatů do lesklých úzkých černých kalhot, červeného topu a světlého sáčka symbolizující tak dvě kalhotkové role, přednesla Marina Viotti recitativ a árii Malcolma Mura felici… Oh quante lacrime z prvního dějství Jezerní paní a recitativ a árii velitele asyrské armády Arsaceho Eccomi al fine in Babilonia… Ah, quel giorno z prvního dějství Semiramis.
Pěvkyně vládne sytým, pohyblivým, živým mezzosopránem ideálním pro rossiniovský repertoár. Má potřebné výšky i znělou střední polohu a hloubky. Při správné technice používání svého báječného hlasu by nepochybně mohla patřit v tomto operním oboru ke světové špičce. Zdá se však, že příliš spoléhá na hlas samotný a soustředí se na vnější efekt více než na hudební výraz daný notami, který je ovšem alfou a omegou skutečně přesvědčivé výpovědi. Marina Viotti zaujme rychlostí koloratur a pružností svého hlasu, k plně působivému přednesu však ještě několik významných kroků chybí, mimo jiné preciznost a zvuková vyrovnanost frází, jednotlivé tóny zněly ne vždy zcela zřetelně. K výškám přistupuje pěvkyně zbytečně silově, což je na úkor měkkosti zvuku a kantilény, v neposlední řadě i přesnosti intonace. Nejblíže měla v jejím podání k charakteru Rossiniho hudby Rosina. Marina Viotti se ta čísla, která nezpívala z not, snažila ozvláštnit hereckými akcemi. Árii Isabelly podtrhla vyzývavě výraznými gesty, při kavatině Rosiny procházela mezi orchestrem a Angelinu zpívala vsedě na pódiu. Rychlostí provedení náročných koloratur a efektním vystupováním Marina Viotti podle ohlasu potěšila publikum, které nešetřilo aplausem. A tak pěvkyně přidala v ohromující rychlosti zazpívané Allegro z árie Popelky/Angeliny Non più mesta.
Že zahájení letošního ročníku festivalu Smetanovské dny mělo svým charakterem blízko k silvestrovské revue, by nevadilo, kdyby zněl skutečný Rossini ve své nakažlivé živelnosti, vzdušnosti a virtuozitě. Rossini Gala byla ovšem produkcí sice s notami od Rossiniho, ale bez jeho hudebního ducha. Přesto však z jeho hudby něco zbylo. Vnímáme-li tedy tento koncert jako informativní, pak měl svůj smysl. Pokud podnítí návštěvníky k tomu, aby si jednotlivá hudební čísla, celé opery a třeba i další Rossiniho díla vyhledali a poslechli v kvalitních nahrávkách, jichž je možné na YouTube najít bezpočet, pak lze chápat plzeňské Rossini Gala jako pozitivní a inspirativní počin.
Smetanovské dny: Rossini Gala & Marina Viotti
26. února 2026, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň
Program
Gioacchino Rossini: Tancredi, předehra k opeře
Gioacchino Rossini: Tancredi, Oh patria!… Tu che accendi
Gioacchino Rossini: Italka v Alžíru, předehra k opeře
Gioacchino Rossini: Italka v Alžíru, Cruda sorte
Gioacchino Rossini: Popelka, předehra k opeře
Gioacchino Rossini: Popelka, Una volta c’era un rè
Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský, předehra k opeře
Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský, Una voce poco fa
Gioacchino Rossini: Jezerní paní, Introdukce
Gioacchino Rossini: Jezerní paní, Mura felici… Oh quante lacrime
Gioacchino Rossini: Semiramis, předehra k opeře
Gioacchino Rossini: Semiramis, Eccomi al fine in Babilonia… Ah, quel giorno
Účinkující
Marina Viotti – mezzosoprán
Plzeňská filharmonie
Jan Schultsz – dirigent
Jiří Vejvoda – moderátor
