Na vlnách Nové generace

Jako první se na jevišti objeví trio tanečnic, které pod vedením Sary Miądowicz vytvořily inscenaci s příhodným názvem LImIT zkoumající člověka a jeho adaptaci na prostor i na druhé lidi. Zpoza tří bílých kvádrů a za doprovodu voiceoveru odhalují z počátku části svých těl, což připomíná spíše objektové než pohybové divadlo, postupně se však k publiku i k sobě přibližují. Své tempo zrychlují, a přitom se nezapomínají sledovat a být ve střehu. Chvíli si nabízí objetí, pak spolu soupeří, to vše v kombinaci street dance a výrazového tance. Voiceover se deformuje, což skoro vyvolává dojem schizofrenie, který je podpořen i odrazem aktérek na černém lesklém baletizolu. Kde jsem já a kde ostatní? Odkud kam vede naše hranice? A jsem to pořád vůbec já? Zběsilost zkoumání zakončuje přestavba prostoru, kde si každá přeci jen najde své bezpečné místo.

Zkoumání sebe sama pokračuje i v It‘s your turn now Samuela Loje, v němž se na jevišti v černočerné tmě objevují čtyři ženské postavy v bílém vlajícím oblečení s výrazným líčením, které vypadají jako lesní žínky, sirény nebo čarodějnice, ba co víc se tak se vší ladností pohybují. Díky využití bodového světla evokuje atmosféra úplněk, při kterém se skrze výrazový tanec odhalují různé atributy ženství, ať už jde o něžnost, dominanci, agresivitu nebo naopak zranitelnost či submisivitu, které společně mezi sebou soupeří, ale na závěr se synchronizují. Vybaví se mi Lady Macbeth, Ofélie nebo Poeova Leonora. Čtveřice společně funguje jako jeden organismus, který se za doprovodu instrumentální hudby a voiceoveru vplétá do sebe a chvílemi připomíná dokonce strom nebo čtyřhlavou saň.

Pro změnu na venku vládnoucí deštivé počasí navazuje Seaquence Alice Silné, v níž rovněž ve zcela prázdném prostoru a oslňující tmě ožívá další příběh, a to pro tentokrát vody. Osm tanečníků a tanečnic v modrých vlajících kostýmech se stává vlnami v rozbujelé řece a následně v neklidném moři. Jejich volný tanec je v tento okamžik osvobozující, možná proto, jaká se v něm skrývá jednoduchost i poetičnost zároveň. Z aktérů číší nadšení ze hry. Řádění vodního živlu zesilují jejich odrazy v baletizolu a při tom dodávají nejen sobě, ale i publiku energii. Jako voda oživují.

Volnost vodních vln pak vzápětí přehlušuje tichem a napětím Deformát Simony Dejmkové, ve kterém dvě ženské postavy, které i přesto, že vypadají jako dvojčata, svádí boj plný rivality a komické krutosti. Kdo koho napodobí lépe ve výrazu nebo v pohybu? Kdo déle vydrží nehlučné mučení? To je to, oč tu běží. Podstata souboje tkví v kontrole soupeřovy tváře a jeho exprese, cílem je ovládnout jeho tělo jako loutku. Obě performerky k sobě přistupují chladně a pragmaticky, pohybují se sekaně jako stroje, oproti předchozím číslům absentuje ladnost. Jejich hra na kinetické papoušky působí komicky a publikum svou jednoduchostí konsternuje.

U robotičnosti a strojové mašinérie zůstává i další performance s názvem V mezích Vojtěcha Brože, kterou bych nazvala zlatým hřebem večera, ba co víc, nevídaným tanečním počinem. Do prázdného jeviště za zvuků poryvu větru nastupuje sedm tanečníků, které spojují dvě věci, a to trikoty, ale především vozíky se čtyřmi kolečky, jež jsou součástí kostýmů. Mají je totiž přes sebe přehozené a představují jejich štít na ochranu před ostatními: udržují je v kýžených mezích, a to i v rámci vlastního pohybu. Z počátku v meditativním tempu popojíždějí na vozíčcích prostorem nebo si je nasazují kolem nohou, což pak limituje jejich chůzi, která je pomalá, ale soustředěná. Nevím proč, ale připomínají mi mimozemšťany na jiné planetě, možná proto, jak jejich exprese a volný tanec postrádá hektičnost oproti našemu rozbujelému světu. Sdílení vozíčku je možné, ale jakmile se v symbióze projeví agrese, okamžitě se dostavuje trest, například odejmutí „kolečkového štítu“, což může mít na jedince existenční dopad. Jak trefné podobenství o našich společenských i privátních svobodách! Respekt a nalezení řádu, to je to, o co se přes peripetie V mezích snaží. Sociální struktury se odhalují ve vší své zranitelnosti i kráse.

Ve zkoumání pokračuje i inscenace The Best Seat in the House Barbory Sváčkové, kterou bych díky její originalitě označila za druhou nejlepší hned po předchozí performanci. Vozíky vystřídaly židle, o které se účinkující perou jako v dětské hře škatulata hýbejte se. Okolo nich se ve stylu volného tance pohybuje, běhá a řeší se konflikty. „Pusť mě,“ rozkazuje jeden druhému, jednou zazní ne, jindy je přání vyhověno. Prostor se podobně jako v LImITu přeměňuje např. v židlovou pyramidu, restrukturalizuje a opět je zde i stejná snaha v něm najít své místo, avšak souboj se mnohem víc vyostřuje. Kdo nemá židli, ten není, nemůže být součástí společenství.

Přírodní i lidské zdroje, struktura, hranice nebo svoboda jsou socio-politická témata, která oblehla Novou generaci a dokazují, že tanec není nejen v podání začínajících tvůrců již pouze záležitostí poetického líčení, ale naopak společenské reflexe. Narozdíl od verbálního projevu nehrozí deklamace, ale funguje náznak. Pokud půjde nová taneční scéna směrem jako Seaquence, V mezích nebo The Best Seat in the House, mají se naše mozkové závity a oči na co těšit.

LImIT
Choreografie: Sara Miądowicz
Interpretace: Oliwia Bochniarz, Julia Gryczyńska, Julia Grzenia
Hudba: Hvob

It’s your turn now
Choreografie: Samuel Loj
Interpretace: Alayna Banks, Alva Olsson, Lydia Schön, Nora Torsson Brandt
Hudba: Beniamin Kotík, Adriana Salvetová (zpěv)
Kostým: Jenny Sternwaldova
Choreografie vznikla ve spolupráci se souborem Lenka Vagnerová & Company.

Seaquence
Choreografie: Alice Silná
Interpretace: Julie Miadikova, Rozálie Husáková, Sofia Šefarová, Tereza Šajnarová, Jolana Vacková, Barbora Šimková, Barbora Soukupová, David Horák
Hudba: Daša Horváthová

Deformát
Choreografie: Simona Dejmková
Interpretace: Tereza Výborná, Emma Mrázková
Hudba: Jakub Šulík
Kostým: Emma Fiala
Choreografie vznikla ve spolupráci s Pražskou taneční konzervatoří.

V mezích
Choreografie: Vojtěch Brož
Interpretace: Nikola Budaiová, Viktoriia Burylo, Vanessa Doležalová, Yelyzaveta Kolesnikova, Akseniia Kozhevnikova, Eliška Nevoralová, Mariia Troian
Hudba: Jan Dismas Zelenka
Kostým: Kevin Smolka
Poděkování: NFCP rental equipment za vypůjčení rekvizit
Choreografie vznikla ve spolupráci s Pražskou taneční konzervatoří.

The Best Seat in the House
Choreografie: Barbora Sváčková
Interpretace: Alexandra Lur’je, Maksym Nimak, Eliška Hejná, Julie Chmelová, Zlata Hotsiak, Adam Klepáč
Hudba: Chalupski, ANA – Luna Blancos
Choreografie vznikla ve spolupráci s Pražskou taneční konzervatoří.

NOVÁ GENERACE
23. 3. 2025 | 19:30 | Žižkostel