Napodobit lidský hlas…

Další koncert festivalu Letní slavnosti staré hudby s názvem Umění diminucí nás 29. července v Anežském klášteře zavedl do světa hudby renesanční a raně barokní. Představily se dva nástroje, které v těchto dobách byly považovány za ty, které nejlépe dokážou napodobit lidský hlas: zatímco s violou de gamba se setkáváme na koncertech staré hudby relativně často, příležitostí poslechnout si cink tolik není. Osobně mi název asociuje nástroj bicí, ačkoliv vím, že jde o nástroj dechový. Ve své době se používalo cinků několik: přímý cink, zvaný také tichý bílý, jehož nátrubek vychází přímo z korpusu, cornettino, esovité lysardeny a serpenty nebo zakřivený, kůží potažený, černý cink, na který hrál specialista na tento nástroj Bruce Dickey.

Až do poloviny 17. století patřil cink mezi nejoblíbenější nástroje, postupně ho nahrazovaly housle, i když např. v Anglii se s ním setkáváme ještě v polovině 19. století. Podobné vážnosti požívala viola da gamba, kterou nahradila viola a violoncello.

Diminuce z názvu večera znamenají improvizované, rychlé zdobné pasáže, které hráči prováděli nejprve v ansámblech a po té i v sólových partech. Jako základ pro ně sloužily populární chansony, madrigaly i tance. Několik takových děl zaznělo také v Anežském klášteře, přičemž Bruce Dickney v souladu se současným trendem poučené interpretace nehrál žádné diminuce, jejichž zápis se dochoval, ale sám je improvizoval. Kromě toho publikum vyslechlo též několik dalších skladeb ze stejného historického období.

Jedna ze čtenářek se v diskusi k zahajovacímu koncertu svěřila, že ve staré hudbě nalezla svou duchovní cestu, klid a potěšení. Přesně takový byl i tento koncert. Nesl se v poklidné, až duchovní atmosféře. Snad bych řekl až příliš poklidné, takže pro mne osobně byl koncert poněkud dlouhý, protože poměrně jednotvárný. Na takové večery musí člověk přijít v určité náladě, nebo do ní musí být uveden, což je ale otázka chvilkové psychické konstelace a ne vždy to u každého vyjde. Výkony Bruce Dickneye , Pauliny van Laarhoven (viola da gamba) i většinou doprovázející Haru Kitamiky (cembalo, varhanní positiv) ovšem splňovaly ta nejnáročnější měřítka a byly publikem náležitě oceněny.

Letní slavnosti staré hudby 2010
La Violetta
Bruce Dickney – cink
Haru Kitamika – cembalo
Paulina van Laarhoven – viola da gamba, umělecká vedoucí
29. července 2010 Klášter sv. Anežky České Praha

Program tvořily skladby těchto autorů:
Girolamo Alessandro Frescobaldi
Tarquinio Merula
Givanni Paolo Cima
Diego Ortiz/Pierre Sandrin
Josquin des Prez
Giovanni Picchi
Orlande de Lassus
Bartolomé de Selma y Salaverde
Giovanni Pierluigi de Palestrina
Cipriano de Rore
Luigi Rossi
Gioseffo Guami

www.letnislavnosti.cz