Národní muzeum koupilo vzácné rukopisy Antonína Dvořáka a Josefíny Duškové

Dva unikátní rukopisy získalo na aukci v Berlíně Národní muzeum. Jeho zástupci vydražili v úterý dosud neznámý dopis Antonína Dvořáka a kvitanci zpěvačky Josefíny Duškové. Za dopis český stát zaplatil 9500 eur (asi 256.500 korun), za druhý dokument 1600 eur (asi 43.200 korun).

Dopis Antonína Dvořáka rakouskému estetikovi a hudebnímu kritikovi Eduardu Hanslickovi je ze dne 25. října 1882. V kvitanci Josefína Dušková potvrzuje svému mecenáši hraběti Christianu Clam-Gallasovi, že od něj přijala penzi ve výši 250 guldenů.

„Národní muzeum spravuje nejrozsáhlejší a nejvýznamnější soubor dvořákovských materiálů na světě. Dopisy Antonína Dvořáka se na aukcích objevují vzácně, a proto nás velmi těší, že se nám tento unikátní rukopis podařilo získat a obohatit naše sbírky,“ řekl ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Dodal, že obou akvizic muzeum dosáhlo za výhodných podmínek, neboť obvyklé ceny na aukcích bývají mnohem vyšší. Na mimořádnou akvizici podle něj rychle uvolnilo peníze Ministerstvo kultury.

Fond Antonína Dvořáka, který muzeum spravuje, obsahuje kromě vzácných autografů i řadu fotografií a unikátních předmětů – Dvořákův klavír, violu, taktovku či brýle, které používal při dirigování. O existenci vydraženého dopisu se doposud nevědělo. Dopis je podle odborníků unikátní nejen kvůli svému pisateli a adresátovi, ale i obsahem. Eduard Hanslick byl jedním z nejvýznamnějších tehdejších hudebních kritiků a estetiků. Dvořák v dopise popisuje premiérové představení opery Šelma sedlák, op. 37 v Dresden Hofoper, které se konalo 24. října 1882 a jež pozitivně hodnotí.

Žádá v něm také Hanslicka o uveřejnění zprávy o opeře v novinách Neue freie Presse, které by pomohlo k uvedení opery Šelma sedlák ve vídeňské opeře. Dokument ukazuje i úzký vztah a důvěru, jakou měl Dvořák k Eduardu Hanslickovi, a je významným dokladem jejich osobního i profesního vztahu.

Josefína Dušková patřila mezi nejvýznamnější osobnosti české hudební kultury přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Od roku 1777 byla v kontaktu s Wolfgangem Amadeem Mozartem, který pro ni zkomponoval i dvě árie. V bytě Duškových a v jejich sídle na Bertramce byl Mozart hostem během svých pobytů v Praze a v roce 1787 zčásti na Bertramce dokončil operu Don Giovanni. Byt Duškových byl významným místem, kde se setkávali pražští umělci. K životu Josefíny Duškové se dochovalo málo přímých pramenů. Zakoupená kvitance představuje důležité svědectví o hmotném zabezpečení umělkyně v době stáří, jež bylo dosud spíše nejasné. Zároveň je dokladem mecenášských aktivit rodu Clam-Gallasů.