Návrat Così fan tutte s Jamesem Levinem do Met

  1. 1
  2. 2

Z ohlasů v zahraničním tisku
(recenze první série repríz inscenace v této sezoně v září 2013, v identickém obsazení jako nynější dubnová a s návratem Jamese Levina do Met) 

Levine znovu diriguje Così fan tutte – jeho návrat do Metropolitní opery byl impozantní 

Když James Levine v květnu 2013 triumfálně oddirigoval koncert Metropolitní opery v Carnegie Hall, napsal jsem, že navzdory všem očekáváním je zpět. Zranění a vracející se zdravotní problémy znemožňovaly Jamesi Levinovi pracovat po dobu dvou let. Avšak za pomoci rehabilitace a chirurgických zákroků se mu nakonec podařilo vrátit se zpět na podium. Lépe řečeno na speciální podium: otočná platforma se zdvižným mechanismem nazvaná „maestro výtah“ je schopná pojmout elektrický invalidní vozík, který nyní maestro používá.V úterý večer se James Levine vrátil do Metropolitní opery poprvé od 14. května 2011, kdy vedl představení Wagnerovy Valkýry. Dirigoval vřelou, svěží a radostnou reprízu Mozartovi Così fan tutte, jejímuž obsazení dominovali mladí pěvci, kteří byli očividně spoluprací s maestrem inspirováni. Mít Jamese Levina opět v orchestřišti Metropolitní opery, která byla jeho doménou po více než čtyřicet let, bylo skutečně něco. Nyní už můžeme opravdu říct, že James Levine je zpět.

Vzhledem k tomu, že je usazen v invalidním vozíku na svém speciálně vyrobeném podiu, tak působí, jako kdyby byl ještě hlouběji v orchestřišti než dříve. I přesto to stále byl on s pro něj typickou až tančící hlavou pokrytou neupravenými, vlnitými a řídnoucími vlasy. Jeho pohyb vypadal uvolněněji, než tomu bylo po celá léta. James Levine dokonce sám poznamenal, že nyní necítí takovou bolest v horních končetinách a bederní páteři a má pohyblivější horní polovinu těla.Kdyby toto představení skončilo jednoduše solidním úspěchem, uspokojilo by operní fanoušky, kteří opěvují jeho dílo, a zároveň uklidnilo pochybovačné kolegy z Met. Šlo však o víc. Za mnoho let jsem Jamese Levina slyšel přednést pozoruhodná nastudování Mozartových oper, ale nemyslím si, že jsem někdy slyšel živější, dokonalejší a přirozenější představení než tuto Così fan tutte. Šlo o obnovení jednoduché, zářivé a okouzlující inscenace Lesleyho Koeniga z roku 1996.

Přirozené je to správné slovo. James Levine nemá rád, když hudba působí náročně, a to především u Mozarta. V jeho podání předehra plynule přecházela z hravého pomalého úvodu do energické hlavní části. Hudební zaplétání nití v podobě osmi not vystřihl orchestr s přímočarou energií.

James Levine velice poctivě pracoval s šesti sólisty na jejich rolích. Così je plná důmyslných ansámblových scén pro šest sólistů v různých obměnách a toto podmanivé obsazení předvedlo výkony hodné prvotřídní komediální herecké společnosti.Tenor Matthew Polenzani a baryton Rodion Pogossov hrají role Ferranda a Gugliema, mladých vojenských úředníků a soutěživých kamarádů z Neapole konce osmnáctého století. Hned v první scéně se k nim připojí jejich známý Don Alfonso (robustní basbaryton Maurizio Murraro), což je cynický starý mládenec, který je již unavený rozhovory mladých mužů chlubících se počestností svých přítelkyň, a vyzve je proto k sázce. Předmětem sázky je počestnost těchto ženských ideálů: muži musí tvrdit, že odcházejí do války, a poté se vrátí v přestrojení za exotické Albánce a pokusí se navzájem svést své snoubenky.

Před představením bylo z jeviště oznámeno, že Matthew Polenzani je nachlazený, ale i tak v roli vystoupí. Jeho zpěv se však zdál být nemocí naprosto minimálně ovlivněn. Rozený lyrický tenor se v poslední době odchýlil k dramatičtějšímu repertoáru, v němž je zapotřebí objemný a silný hlas, jako například v titulní roli Hoffmannových povídek. Jeho zpěv v roli Ferranda měl mozartovskou eleganci a zároveň strhující tenorový lesk. Do árie Un´aura amorosa, kde Ferrando přemítá nad věrností (jak alespoň on předpokládá) své milované Dorabelly, vnesl medově znějící a rozplývající se pianissima. Rodion Pogossov ztvárnil přelétavého Guglielma s robustním hlasem. V zajíkavé a rychlé árii Donne mie (Drahé dámy) se opravdu odvázal, v árii odsuzuje všechny ženy za jejich schopnost podvádět. Tento Guglielmo to myslel opravdu vážně.

Sopranistka Susanna Phillips zažila něco, co bychom mohli nazvat průlomovým večerem v Met v roli Fiordiligi, která je zaslíbena Guglielmovi. Má v hlase průzračnost a svěžest mozartovského lyrického sopránu. Její hlas je však schopen unést fráze s pronikavým zvukem a tmavou sytostí. Zvlášť mimořádná byla v dojímavé árii Per pieta (Měj smilování), kde Fiordiligi ostudně zjišťuje, že slábne pod nátlakem romantických gest cizince, který je ve skutečnosti milencem její sestry vystupující v přestrojení.

Mezzosopranistka Isabel Leonard je odvážnou Dorabellou s přepychovým hlasem. V mnoha sesterských duetech zpívaly Susanna Phillips a Isabel Leonard působivě přesně a jejich hlasy dohromady zněly překrásně. A v neposlední řadě temperamentní sopranistka Danielle de Niese večer téměř ovládla jako drzá, protřelá a vychytralá Despina, služebná obou sester.

Despina má možná podřadnou práci, ale miluje život a mluví tak, jako kdyby měla ohromnou zkušenost s tím, jak přimět muže dělat, co si zamane. Proto se Despina přirozeně stává Alfonsovým spojencem, když se snaží sestry přesvědčit, aby se v nepřítomnosti svých chlapců nebránily svodům zamilovaných Albánců.

Režisér Robin Guarino pracoval s těmito talentovanými herci tak, aby vyzněly jak komické pasáže, tak citlivé mezilidské kontakty. Hudební a dramatické aspekty tohoto díla byly v naprosto přirozeném souladu, zásluhou Jamese Levina.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Così fan tutte (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="104364" size="small"]

Mohlo by vás zajímat