Nejen o hudbě s Ivanem Kurzem (2)

(Dokončení)

Jaké je podle vás postavení soudobé hudby v naší společnosti?  

Žijeme v době, která je příznivá záměně neumění za osobitost. Naše doba pozoruhodně devalvovala obsah pojmů umění, umělec, tvůrčí, tvořivý, a podobně. Tyto pojmy naplnila prazvláštní směskou často polovičatého řemesla, kultem zábavy a bavičství a klamavého lesku, dosaženého skrze využívání nejnovějších technologií směřujících k „velké podívané“ a ideály finanční úspěšnosti vyznávající boha kulturního byznysu. Jak se v této situaci musí často krčit při zdi skutečné umění, které v naprosté většině není komerční, které většinou nesklízí okamžitý potlesk a ovace, ani frenetické nadšení davů?

Přesto všechno je právě tím, co nám zbylo z toho, co po dlouhá léta vytvářelo ducha společnosti, formovalo ji a dodávalo jí duchovní, etické i estetické ideály. A tak se dostáváme k onomu měřítku, které přikládá každá společnost k jednotlivým kulturním plodům, aby je hodnotila, ocenila nebo odvrhla. Dnešní měřítko je velmi měkké, ztratilo jasné obrysy i společenskou vážnost. Stává se dosti často, že zcela profesionálně pojatá technická složka – například světelný park, ozvučení, nejrůznější efekty, včetně prázdné virtuozity projevu a propagace – vydatně zastiňují umělecký vklad do příslušné produkce. Onen dav, který postupně přebírá určující postavení, je spokojen, někdy i nadšen, má své „velké“ umění, vše je takzvaně v pořádku. Postupné sestupování do „království nicoty“ není ničím narušeno. Čím více se určitá společnost ponořuje do procesu úpadku, tím širší jsou hranice toho, co je považováno za umění.

Navzdory výše uvedenému zaplaťpánbůh stále existuje skupina nenapravitelných nadšenců ze všech uměleckých oblastí, kteří usilují o to, aby kategorie „vynálezců“ v kultuře měla své pokračování. Činí tak většinou bez společenské odezvy, popřípadě s odezvou minimální, bez patřičného ocenění, bez jistoty zpětné vazby, prostě z nadšení a lásky ke skutečnému umění a duchovním hodnotám. Základem je hluboká vzdělanost v příslušném uměleckém oboru, schopnost jeho reflexe a především dokonalé osvojení si řemeslné složky příslušné umělecké disciplíny a schopnost jejího povýšení prostřednictvím originálního kontextu a schopnosti vidění. Uvědomme si, že kultura není možná bez tradice a tedy ani bez národního vědomí, protože právě národ je jejím nejsilnějším nositelem. Kultura také není něčím pasivním, co bezděčně přijímáme, ale naopak tím, co aktivně vytváříme. Vlastní kultura je též projevem svobody. Měla by však být zároveň projevem odpovědnosti. I když tvůrcem a formovatelem kultury je de facto umění, nejsou hudební, výtvarná nebo literární díla jediným obrazem kultury. Patří sem vše, co je spojeno s naším životem a tradicemi. V této souvislosti jasně vysvítá, jak potřebné je, aby umění přesahovalo samo sebe a přinášelo též sdělení z oblasti duchovní. To je ta nejvyšší podoba a současně i úloha umělecké tvorby. To je naplnění ideálu. Na opačné straně této stupnice leží tvorba, která krásu nahrazuje výstředností, velebí kult ošklivosti, senzace, módy, ba dokonce v některých případech vědomě směřuje k duchovní destrukci.

Vyučujete také na pražské AMU. Co považujete v práci s mladými adepty skladby za podstatné? K čemu své studenty vedete?

Když jsem se „vrátil co by pedagog“, byl jsem asistentem, který vykonával v zásadě doplňující práce. Půjčoval jsem gramofonové desky ve zvukovém archivu fakulty, vykonával s posluchači některá předepsaná cvičení, dělal zápisy na schůzích a podobně. Uplynul ještě dlouhý čas, než jsem začal vyučovat skladbu jako hlavní obor. To se stalo až po habilitaci v roce 1990. V rámci svého pedagogického působení na hudební fakultě AMU mohu z blízka poznávat mnoho mladých lidí. S radostí konstatuji – a to je podstatné, že se v naprosté většině jedná o uměleckou generaci, která není povrchní, která má hluboký vztah k duchovním hodnotám, která má svůj názor, chce být aktivní, a která nechce být manipulována. Mladí lidé intenzivně hledají hodnoty, které touží mít za společníky ve své životní pouti a nejsou přitom zatíženi skepsí, neztrácejí pozitivní myšlení, neztrácejí životní víru. To je dobrý předpoklad. Je to skutečnost plná naděje. A hlavním smyslem výuky je pomáhat studentům nalézat sebe samé. Je proto zcela logické přát si, aby mladí lidé svá pozitiva udrželi živá. Toto přání je jakousi spontánní modlitbou nás starších. Nemá smysl očekávat, že přijde čas, kdy starýma očima uvidíme nový svět. Je to naopak: starý svět musíme vidět novýma očima. Kdo jiný by měl disponovat schopností nového pohledu, než mladí lidé.

Sledujete osudy svých absolventů? Mohou se mladí absolventi skladby uživit komponováním?

Osudy absolventů pochopitelně sleduji. A řekl bych, že v naprosté většině nemají existenční potíže. Bylo by však chybou domnívat se, že si mohou „pouze“ komponovat svoji hudbu a existence je zajištěna. Často působí jako pedagogové, jako redaktoři v časopisech nebo ve sdělovacích prostředcích, věnují se organizační práci v rámci kulturního života. Někteří zastávají posty v rámci řízení uměleckých těles, popřípadě posty dramaturgů orchestrů nebo divadel a tak podobně. Část též komponuje scénickou hudbu pro divadla či film. Naši absolventi se věnují také problematice digitální notografie, popřípadě činnosti vydavatelské. Situace, kdy se absolvent uživí pouze komponováním vážné pódiové hudby je velmi vzácná – snad jeden ze sta.Dlouhá léta působíte jako pedagog. Změnil byste něco v českém hudebním školství?

Zamýšlené změny bývají v naprosté většině pouze vnějšími skutečnostmi. A ze žádného posluchače uměleckou osobnost nevytvoří. To podstatné v uměleckých disciplínách je záležitosti jemného proudění jakési duchovní energie, předávatelné spíše po dráze intuice než rácia…

Dovolím si alespoň heslovitě uvést některé z okruhů, o kterých často bývá při výuce skladby řeč:

* Čas a prostor souvisí. Mizí-li čas, zvětšuje se prostor a naopak. To je pro hudbu nesmírně důležité.

* V přítomnosti je kouzelný bod, ve kterém je obsažena veškerá hodnota. Hudební forma, to je vpravo a vlevo, nikoliv bylo a bude.

* Je záhodno, aby hudební myšlení probíhalo v konkrétním materiálu.

* Je třeba pochopit, jak vypadá fyzikální zvukové spektrum, že každý tón se skládá z fundamentálu a z alikvotní řady. To je základní model i pro stavbu zvuku ve skladbě.

* Řemeslo je nezbytné, avšak samo o sobě neznamená ještě nic – viz známá pohádka „Komu náleží panna“? Řezbáři, který ji vyřezal anebo mluvci, který ji naučil mluvit ?

* Tím, že používáme různě tvarovaný a zabarvený zvuk, vzbuzujeme emoce. Nezapomínejme, že náš posluchač se ocitá uprostřed těchto emocí. Mysleme též na něj, mysleme na to, zda ho zbohacujeme, či zda mu škodíme. Dbejme na to, zda námi vzbuzované emoce jsou kladné či záporné.

* Přiřazování různých obsahových rovin znějící hudbě probouzí i zvukově barevnou fantazii. Bez přítomnosti obsahové roviny zpravidla bývá barevná fantazie skladatele chudší.

* Převést určitý obsah do hudby, znamená přetlumočit ho do řeči emocí a jejich vztahů. Vztahy malých plošek jsou v principu stejné, jako celá velká architektura a vztahy v ní.

* Myšlení může být staré při používání relativně nových výrazových prostředků, avšak též naopak.

* Buďte ostražitě citliví pro čistotu! Buďte jednoduší anebo komplikovaní, buďte avantgardní anebo tradiční, vždy se však chraňte špíny.

* Oblékat dílo do barvy nelze bez vyhraněné poetiky. Nemám-li svou poetiku, nemám vnitřní předobraz. A nemám-li předobraz, pak netvořím, ale tápu.

… Jak často slyšíme: Neměl jsem štěstí na učitele, nikdo mě nic výjimečného nenaučil… Žádný učitel nemůže překrýt vnitřní prázdnotu žáka. Učit lze pouze řemeslo, k umění lze maximálně provokovat, lze škrtat ve tmě, ale chytit musí váš knot!

Jaké projekty vás v nejbližší době čekají? Na čem momentálně pracujete?

V současné době se věnuji kompozici pro smíšený sbor a varhany, který je určen pro Královédvorský chrámový sbor při děkanském chrámu svatého Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města. Bude se jednat o kompozici na mariánské texty v rozsahu přibližně osm až deset minut. A do budoucna plánuji symfonickou kompozici o delfínech. Tito obyvatelé zemských oceánů mne velice zajímají, myslím si, že jsou možná neméně vyspělí, než lidé.

A věnuje se Ivan Kurz i něčemu jinému než hudbě?

Mojí mimohudební zálibou je včelařství. Úly a včelstva mám v Orlických horách…

Díky za rozhovor a vše nejlepší k vašemu jubileu!