Wollny skladby objevil už před více než 30 lety, ale dlouho trvalo, než dokázal potvrdit, že jejich autorem je barokní skladatel. „Dlouho jsem pátral po chybějícím dílku skládačky pro zařazení kompozic – teď se ukázal celý obraz,“ poznamenal Wollny. Skladby objevil ve sbírkách Belgické královské knihovny a od samého počátku jej fascinovaly rukopisy samotné i otázky, které kolem nich vyvstávaly. V průběhu bádání shromáždil celou řadu indicií, které nyní – díky onomu poslednímu chybějícímu dílku, tedy určení opisovače – zapadly celkového obrazu.
Připsat dílo Bachovi je nesnadný úkol: ani jeden z rukopisů není psán jeho rukou a oba jsou bez data i podpisu. Peteru Wollnymu se však podařilo najít jméno původně anonymního písaře díky srovnání s jinými prameny z Bachova okruhu – například s další ranou Bachovou skladbou, Fugou na Albinoniho téma. K tomu přibyla i řada děl pocházejících ze středoněmeckého regionu. Při práci na projektu nalezl Wollnyho kolega, dr. Bernd Koska, v jednom durynském farním archivu žádost o místo z roku 1729. V ní doposud neznámý varhaník jménem Salomon Günther John (1695–1745?)prohlašuje, že byl Bachovým žákem v Arnstadtu. Od té chvíle už bylo možné Johnův životopis rekonstruovat: v letech 1705–1707 skutečně u Bacha v Arnstadtu studoval a později se znovu objevuje ve Výmaru. Wollny začal pátrat po dalších dokumentech a nakonec našel rané Johnovy rukopisy, podle nichž mohl s definitivní jistotou určit, že právě on je hledaným opisovačem.
Oba opisy vznikly kolem roku 1705. Po hudební stránce nesou znaky typické pro Bachovu ranou tvorbu, které u jiných skladatelů té doby nenajdeme – například spojení ostinátní variace s fugou. Objevují se i postupy výrazně připomínající Georga Böhma, Bachova učitele v Lüneburgu. Navíc zde zaznívá i vzdálená příbuznost s Ciaconou z Bachovy kantáty BWV 150.
K definitivnímu určení autorství došlo v rámci projektu BACH Research Portal, který realizuje Saská akademie věd a umění v Lipsku. Ten vůbec poprvé zpřístupňuje veškeré archivní materiály týkající se celé hudebnické rodiny Bachů v digitální podobě a pro veřejnost. Notový materiál k obou skladbám vydává nakladatelství Breitkopf & Härtel.
Saský ministr kultury Wolfram Weimer dnes hovořil o výsledcích desetiletí nádherné badatelské práce. „Je to požehnání, hvězdná hodina pro svět hudby a světová senzace,“ vyjádřil své přesvědčení a ocenil téměř detektivní práci hudebních badatelů. Obě zhruba črtnáctiminutové skladby dnes poprvé od jejich objevení mohli lidé vyslechnout v lipském kostele svatého Tomáše, kde byl Bach téměř 30 let regenschorim.
Skladby najdete na tomto videu. Ciacona a fuga d moll, BWV 1178 v časech 15:38 a 59:50 a Ciacony g moll, BWV 1179 v časech 22:55 a 1:07:12. Na varhany je hraje legendární nizozemský cembalista a varhaník Ton Koopman.
