Neoklasická klasika

U Komorní filharmonie Pardubice se znovu objevil britský dirigent Douglas Bostock, známý znalec české hudby. Tentokrát však přivezl hudbu své vlasti – Anglickou symfonii Huberta Parryho. A doprovodil také polského varhaníka Karola Mossakowského.

Právě Karol Mossakowski se ukázal být největším zjevením programu. Osmadvacetiletý umělec, vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara v roce 2013, s nadhledem a potěšením – a zpaměti – zahrál sólový part ve Varhanním koncertu Francise Poulenca, asi nejtypičtějšího představitele pařížské umělecké skupiny zvané Šestka. Jde o efektní dialogickou skladbu se smyčci a tympány, plnou proměn, dramatických i odlehčených ploch, pohodového tepu, pobavené virtuozity, instrumentačních vychytávek i překvapivých kontrastů, skladbu nádherně neoklasickou, v níž je obsaženo to nejlepší z typické invence autora. Karol Mossakowski měl Poulencův koncert poutavě naregistrovaný, nebál se plného zvuku ani zásadního ztišení a nadchl uvolněností, s níž přicházel s novými a novými skladatelovými nápady a s níž také reagoval na doprovázející těleso.

Ještě víc a naprosto a zcela si pak ovšem získal publikum, když po doznění skladby – v prostoru pro obvyklý přídavek sólisty – navázal rozsáhlou improvizací. Je v tomto oboru už nesporně mistrem, má k němu předpoklady a má v něm zběhlost a praxi. Uchvátil hravě plynoucími nápady, neuvěřitelně hbitou linkou rukou i nohou, vtipnými figuracemi a naznačenými tématy. Začal nenápadně a tiše na třetím manuálu a postupně přidával, až se mu logicky – přesto v tom okamžiku překvapivě – k posluchačovu potěšení vynořila poměrně přesná reminiscence na rychlé a výrazné hlavní téma Poulencovy skladby. Vystoupila z bohatého pletiva hlasů a na prvním manuálu v bohatém zvuku na chvíli opanovala dění. Varhaník však tuto hudební myšlenku vzápětí zase opustil, skryl ji a postupně se v doznívání vrátil až ke klidnému pohybu hudby s minimem zapojených rejstříků. Přesně vystavěný mistrovský kousek…! A po něm ještě druhý přídavek, komorní, polyfonní, bachovský.

Pardubičtí filharmonici měli tento večer nelehké úkoly. Francis Poulenc i jim vyšel velmi pěkně. Před ním hráli Gounodovu Malou symfonii pro dechové nástroje. V obsazení pouhých devíti nástrojů – hobojů, klarinetů, fagotů a lesních rohů po dvou a k tomu jedné flétny – šlo zvukově spíše o serenádu než o symfonii, ostatně skladba je takto neoklasicky a odlehčeně i napsána a skutečný romantický náboj je v ní upozaděn.

Úkol představit českému publiku Anglickou symfonii Sira Charlese Huberta Parryho byl těžší. Zejména proto, že jde o hudbu u nás nehranou a neznámou. Parry je v Británii známým skladatelem, asi nejvíc díky chorálu Jerusalem, který je jednou z „povinných“ melodií zaznívajících při kultovním večeru Last Night of the Proms. Jeho symfonie jsou i tam hrány méně. Orchestr je v takovém případě médiem, které musí vyzařovat přesvědčení o svém úkolu, aby hudba opravdu nadchla. Dechové nástroje spolu v tomto případě ne vždy dokonale ladily. A také bylo na tuto partituru na pódiu málo smyčců, ale celkový výrazový dojem byl nakonec dobrý. Více než půlhodinová kompozice vyznívá trochu brahmsovsky, ale zároveň s nepřeslechnutelným britským koloritem, který je pak ještě víc slyšet v dílech Edwarda Elgara a později Ralpha Vaughana Williamse. A vyznívá také s větším podílem klasické uměřenosti, než jakou cítíme u Brahmse, který je přece jen větším romantikem.

Douglas Bostock je entuziasta a zároveň dirigent s precizním gestem. Gounod by se jako komorní hudba dal zahrát asi i bez muže s taktovkou, ale řízení dává jistotu a důležité podněty z úrovně o patro výš. Poulenc měl dobrou souhru, pevná ruka u takto proměnlivé a vesměs i svižné hudby byla znát. A Parryho dirigoval naléhavě, se znalostí věci a pocitového zázemí, tedy autenticky. Slyšet trochu krotké, ale nakonec docela směle vygradované dílo v podání symfonického orchestru by však bylo ještě zajímavější… Srovnávat skladbu s Dvořákovou Anglickou symfonií, rovněž z roku 1889, nemá proto valného smyslu.

Bostock každopádně připravil zajímavý program a dokázal ho prezentovat a předat. Jak se sám vyjádřil, jeho dva večery v Pardubicích měly tři krásné aspekty: návrat k orchestru, jehož býval stálým hostem, skvělého sólistu a možnost představit hudbu Huberta Parryho. Všechny tři aspekty byly krásnými i pro publikum.

Hodnocení autora recenze: 75 %

Koncert abonentního cyklu C (C8)
Dirigent: Douglas Bostock
Karol Mossakowski (varhany)
Komorní filharmonie Pardubice
18. dubna 2018 Sukova síň, Dům hudby Pardubice

program:
Charles Gounod: Malá symfonie pro dechové nástroje
Francis Poulenc: Koncert pro varhany, smyčce a tympány
Hubert Parry: Symfonie č. 3 C dur Anglická

www.kfpar.cz