Neoklasická klasika

U Komorní filharmonie Pardubice se znovu objevil britský dirigent Douglas Bostock, známý znalec české hudby. Tentokrát však přivezl hudbu své vlasti – Anglickou symfonii Huberta Parryho. A doprovodil také polského varhaníka Karola Mossakowského.
Karol Mossakowski, Douglas Bostock, Komorní filharmonie Pardubice – Pardubice 18. dubna 2018 (zdroj KFP / foto František Renza)

Právě Karol Mossakowski se ukázal být největším zjevením programu. Osmadvacetiletý umělec, vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara v roce 2013, s nadhledem a potěšením – a zpaměti – zahrál sólový part ve Varhanním koncertu Francise Poulenca, asi nejtypičtějšího představitele pařížské umělecké skupiny zvané Šestka. Jde o efektní dialogickou skladbu se smyčci a tympány, plnou proměn, dramatických i odlehčených ploch, pohodového tepu, pobavené virtuozity, instrumentačních vychytávek i překvapivých kontrastů, skladbu nádherně neoklasickou, v níž je obsaženo to nejlepší z typické invence autora. Karol Mossakowski měl Poulencův koncert poutavě naregistrovaný, nebál se plného zvuku ani zásadního ztišení a nadchl uvolněností, s níž přicházel s novými a novými skladatelovými nápady a s níž také reagoval na doprovázející těleso.

Ještě víc a naprosto a zcela si pak ovšem získal publikum, když po doznění skladby – v prostoru pro obvyklý přídavek sólisty – navázal rozsáhlou improvizací. Je v tomto oboru už nesporně mistrem, má k němu předpoklady a má v něm zběhlost a praxi. Uchvátil hravě plynoucími nápady, neuvěřitelně hbitou linkou rukou i nohou, vtipnými figuracemi a naznačenými tématy. Začal nenápadně a tiše na třetím manuálu a postupně přidával, až se mu logicky – přesto v tom okamžiku překvapivě – k posluchačovu potěšení vynořila poměrně přesná reminiscence na rychlé a výrazné hlavní téma Poulencovy skladby. Vystoupila z bohatého pletiva hlasů a na prvním manuálu v bohatém zvuku na chvíli opanovala dění. Varhaník však tuto hudební myšlenku vzápětí zase opustil, skryl ji a postupně se v doznívání vrátil až ke klidnému pohybu hudby s minimem zapojených rejstříků. Přesně vystavěný mistrovský kousek…! A po něm ještě druhý přídavek, komorní, polyfonní, bachovský.

Pardubičtí filharmonici měli tento večer nelehké úkoly. Francis Poulenc i jim vyšel velmi pěkně. Před ním hráli Gounodovu Malou symfonii pro dechové nástroje. V obsazení pouhých devíti nástrojů – hobojů, klarinetů, fagotů a lesních rohů po dvou a k tomu jedné flétny – šlo zvukově spíše o serenádu než o symfonii, ostatně skladba je takto neoklasicky a odlehčeně i napsána a skutečný romantický náboj je v ní upozaděn.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Hodnocení

Vaše hodnocení - D. Bostock, K. Mossakovski, Komorní filharmonie Pardubice (Pardubice 18. 4. 2018)

[yasr_visitor_votes postid="293153" size="small"]

Mohlo by vás zajímat