S notnou mírou nadsázky řečeno: Státní opera v Praze, kde se právě mění vedení, a o jejíž další podobě fungování se vedou dlouhé debaty v odborných kruzích i mezi fanoušky, není sama, kdo zápasí s neutěšenou finanční situací. I podle nejnovějších zpráv amerických médií trpí výraznou finanční krizí také největší operní dům světa, Metropolitní opera v New Yorku.
Peter Gelb, který převzal generální vedení Metropolitní opery v roce 2006, se nachází už několik let v téměř neřešitelné situaci. Kromě toho, že na tiskových konferencích vydává opakovaná varování o neutěšené finanční situaci jím vedené instituce, je nucen drasticky krátit výdaje a žádat o další peníze především nejštědřejší dárce. Inscenace oper v Metropolitní, které bychom mohli nazvat případným „all-inclusive“, jsou jedny z nejdražších na světě, kdy například mnichovské při porovnání s nimi lze nazvat minimalistickými. Systém takzvaných „covers“, tedy pokrytí role pro případ nemoci, je v dnešní době finančně neúnosný. Velká část abonentů Metropolitní opery jsou lidé ve věku nad sedmdesát let.
A problémy se nevyhýbaly ani jevišti, na které jsou vázány ohromné peníze. Sezona 2009/2010 zahájila novou produkcí Toscy od Luca Bondyho s Karitou Mattilou, kterou většina kritiků i obecenstva považovala za antidramatickou, antipucciniovskou, často až téměř skandální. Nová inscenace Carmen, která byla nasazena pro superstar Angelu Gheorghiu, šla na scénu a do kin s Elinou Garančou, protože Angela kontrakt zrušila z osobních důvodů (rozvod s Robertem Alagnou). Nejednou teď padá otázka, jak tohle všechno zachrání Armida s Renée Fleming, při údajné návštěvnosti 88% a vysílání do kin.
Proč najednou tolik křiku? Protože tento týden Metropolitní opera zveřejnila v New Yorku výsledky hospodaření za finanční rok 2009 formou daňového přiznání. Jako mnohé (ale ne všechny) velké umělecké instituce, tak i Metropolitní opery zápasí o udržení co možná nejvyšší umělecké kvality v době hospodářské krize. Přes škrty výdajů byla ztráta za rok 2009 o 26,5 milionu dolarů vyšší, než v roce předchozím – neskutečných 40,8 milionu dolarů, což je v přepočtu skoro 840 milionů korun! Hodnota této instituce klesla o téměř 40 %, na 236 milionů dolarů. Důchodový fond tohoto operního domu ztratil na špatných investicích 20 milionů dolarů. Přesto ale výdaje na výplaty stouply o 6 milionů dolarů. Kvůli už dříve podepsaným kontraktům bylo nezbytné ony již naplánované, drahé nové „all-inclusive“ opery skutečně inscenovat.
Metropolitní opera už tradičně spoléhá na velké finanční dary bohatých jednotlivců, většinou dlouhodobě úspěšných podnikatelů a jejich zavedených rodin (tzv. „old money“). Přesto zde ale v roce 2009 vybrali pouze 105 milionů dolarů, zatímco v roce 2008 to bylo 164 milionů. Protože plošné zvýšení vstupného o 8 % bylo nakonec zavrženo s tím, že by ubylo návštěvníků, muselo vedení MET sáhnout na kapitál, aby se pokryly běžné náklady. Nejštědřejší dárci byli požádáni, aby uvolnili některá časová omezení darů, což okamžitě přineslo spásných 22 milionů dolarů. Naštěstí ne vše probíhalo úplně černě.
Filantropistka Ann Ziff, jejíž manžel William měl velké nakladatelství a jejíž tchýně byla sopranistka Harriet Henders, odkázala letos v březnu Metropolitní opeře 30 milionů dolarů, tedy asi 625 milionů korun, což představuje největší dar v historii tohoto operního domu. Většina sumy se přitom může použít okamžitě, jen malá část až během následujících čtyř let.
Velmi úspěšný a vydařený projekt MET in High Definition v kinech, který je velmi vítán a oblíben také v Česku, přišel na nákladech 4,5 milionu dolarů a už začíná být mírně ziskový.
Čtyři inscenace sezony 2009/2010 (jednou z nich měla být dlouho očekávaná Straussova Die Frau ohne Schatten) byly nahrazeny standardním repertoárem, což přeloženo do obyčejné řeči znamená více Traviat a Bohém. Plánované zvýšení platů jevištního personálu bylo odloženo o dva roky. Jedná se také o čtvrtinovém snížení honorářů a o změně systému kontraktů „covers“ na převod jeho části do stálého stavu za nominální (čti co možná nejnižší) mzdu a současně i vyšší využití. S touto poslední položkou jsou už ale problémy, protože mnozí „covers“ doufají, že nikdy nebudou muset na scénu a toto zařazení berou jen jako zdroj příjmů, kdy si souběžně vydělávají i výukou zpěvu nebo něčím zcela jiným.
Většina zaměstnanců Metropolitní opery je navíc vázána na silné odborové organizace, se kterými jsou jednání často značně problematická. Peter Gelb kvůli tomu proto požádal o pomoc svého zkušeného předchůdce, Joe Volpeho, což je ale interpretováno jako slabost současného vedení.
Bez ohledu na stálé škrty v rozpočtu a také na omezení nových a existujících inscenací není zdaleka vyhráno. Mimo jiné musí Metropolitní opera v nadcházející sezoně 2010/2011 splatit bankovní půjčku v hodnotě 35 milionů dolarů a navíc se potýkat s nahromaděným deficitem 57 milionů v penzijním fondu. Řešit také musí výraznější omlazení abonentů a ještě větší zpřístupnění opery jako žánru. Neškodilo by, kdyby se z MET podívali, jak to dělají u konkurence. Například Lyric Opera of Chicago, o níž jsme na Opeře Plus nejednou také psali, funguje zcela bez finančního deficitu a navíc zvládá i úspěšně vychovávat mladé zpěváky. Jednu absolventku, Amber Wagner, jste nedávno viděli v Praze jako Brangänu ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě. Ve Státní opeře, kde se o finančních problémech také nesutále mluví…
