Neznámý Karel Kovařovic

Známe ho spíše jako toho, kdo dlouho odmítal uvést v Národním divadle v Praze Janáčkovu Její pastorkyňu a kdo ji zařadil a dirigoval, až když ji „vylepšil“. Karel Kovařovic byl nicméně mnohostranný hudebník. Stamicovo kvarteto našlo a nastudovalo jeho tři smyčcové kvartety.
Stamicovo kvarteto – Atrium Žižkov 24. 3. 2018 (zdroj Atrium Žižkov)

V žižkovské koncertní a výstavní síni Atrium, zařízení s řadou ambiciózních komorních programů, Stamicovo kvarteto nenápadně, pro hrstku posluchačů, zahrálo v sobotu odpoledne tři komorní skladby, z nichž jedna zazněla veřejně asi po více než sto letech a další dvě zřejmě úplně poprvé. Jde o hudbu, která se příjemně poslouchá a která v sobě nemá nic výrazně charakteristicky českého, nemá ani nějaké dvořákovské nebo jiné podobné znaky. Je tradičně koncipovaná, nevýbojná, ale je pěkná, dobře napsaná, je svoje.

Kovařovic zůstane v historii české hudební kultury zejména jako šéf Opery Národního divadla v letech 1900 až 1920, který soubor vedl z pozice dirigenta a dramaturga. Jeho dirigentské působení je tím nejviditelnějším. Upozornil na sebe sestavením a řízením Orkestru Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, předtím byl kapelníkem v Brně a v Plzni, řídil sbor Hlahol. Avšak ještě předtím byl také členem Orchestru Prozatímního a Národního divadla a učitelem v Pivodově pěvecké škole. V kompozici byl soukromým žákem Zdeňka Fibicha, na konzervatoři se ale skladbě nevěnoval – vystudoval hru na klarinet, harfu a klavír a věnoval se i zpěvu. V pozici šéfa Opery Národního divadla v roce 1904 Janáčkovo nové dílo, uvedené poprvé v Brně, odmítl. Uvedl je teprve po neuvěřitelných dvanácti letech, v květnu 1916. A jako podmínku si na Janáčkovi vynutil řadu škrtů a instrumentačních retuší. Sám je navíc navrhl a realizoval. Je pravda, že úspěšná pražská premiéra Její pastorkyně v Kovařovicově líbivější úpravě opeře otevřela cestu do Vídně a tím i na další zahraniční scény. V naší době se nicméně do praxe vrátila i původní podoba Janáčkovy partitury, autentičtější, syrovější.

Karel Kovařovic (zdroj archiv Národního divadla)

Tři smyčcové kvartety Karla Kovařovice svým vznikem pokrývají dobu patnácti let. Rukopisy všech tří skladeb našel soubor před dvěma roky v Českém muzeu hudby, v pozůstalosti, kterou předtím do roku 1971 v soukromí spravoval Kovařovicův syn. Z not vyplývá, že Kvartet D dur je z roku 1879, tedy roku, kdy Kovařovic ukončil konzervatoř, Kvartet a moll z roku 1887 a Kvartet G dur z roku 1894. Snad jen Kvartet a moll zazněl koncertně, zřejmě během Čajkovského návštěvy Prahy v roce 1888. Právě tento kvartet věnoval Kovařovic Dvořákovi a na notách je dochován Dvořákův pochvalný přípis. Skladby nebyly nikdy vydány. Před nastudováním byla samozřejmě nutná revize partů, něco i chybělo, ale partitura byla v tom případě naštěstí celá. Do podoby umožňující provedení bylo třeba dát třetí z kvartetů, který zůstal nedokončen jako třívětý.

Dvacetiminutový Kvartet D dur sedmnáctiletého mladíka je nekonečným proudem kontrapunkticky koncipované, proměnlivé, motivicky jednoduché, ničím výrazným neozvláštněné hudby. V první větě stojí za povšimnutí zdůrazněný part primu, v Andante náznaky jakoby písňových témat, v Scherzu naznačený kontrast mezi idyličností a tanečností a ve finále opět polyfonie.

Pětadvacetiminutový Kvartet a moll má v sazbě podobný, ale samozřejmě popracovanější charakter, scherzo na místě druhé věty je rychlejší, variační Andante exponuje violu, finále obsahuje prvky fugy. Jde o hudbu, která také nemá plnou osobitost a ani opravdu výrazné členění, ale díky neustálým proměnám a pohybu vpřed nenudí, není zdlouhavá.

Kvartet G dur je kompozičně evidentně nejdál. Motivy v první větě jsou výraznější, scherzo se blíží osobitému výrazu. Skladba končí do klidného ticha – pěkným Adagiem, v němž místy vystupuje do popředí part violoncella. Všem třem dílům dalo kvarteto spolehlivou a plnou pozornost, pochopitelný zápal a každému víc než uspokojivou, jedinečnou podobu.

Stamicovo kvarteto – Atrium Žižkov 24. 3. 2018 (zdroj Atrium Žižkov)

Kovařovicovu hudbu Stamicovci po pražském uvedení zařadili do programu svých koncertů na 17. ročníku festivalu Stamicovy slavnosti – 13. dubna v Havlíčkově Brodě a 21. dubna ve Vilémově. Hodlají ji hrát i při dalších příležitostech. I v metropoli by si rozhodně jejich objev zasloužil ještě další veřejnou pozornost.

Všechny tři smyčcové kvartety Karla Kovařovice Stamicovo kvarteto v souvislosti s jejich letošním premiérovým nastudováním už také natočilo. Zatím ve své režii, pro sebe. Zda a kdo nahrávku vydá, není teď známo. Koncert v Atriu ukázal, že nejde o mimořádně převratný objev. Avšak jako doplnění obrazu české hudby konce devatenáctého století, chtě nechtě zužovaného na tvorbu nejznámějších klasiků, jsou tato tři díla velmi zajímavá a jejich zpřístupnění v podobě nahrávky by bylo určitě dobrým počinem. Starou českou hudbu, Mozartovy a Beethovenovy současníky, známe paradoxně mnohem lépe než současníky Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Hodnocení autora recenze: 70%


Stamicovo kvarteto
–Jindřich Pazdera (1. housle)
–Josef Kekula (2. housle)
–Jan Pěruška (viola)
–Petr Hejný (violoncello)
24. března 2018 Atrium Žižkov Praha

program:
Karel Kovařovic: Smyčcový kvartet D dur
Karel Kovařovic: Smyčcový kvartet a moll, op. 7
Karel Kovařovic: Smyčcový kvartet G dur (1894), nedokončený

www.atriumzizkov.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Stamicovo kvarteto (Praha 24.3.2018)

[Celkem: 2    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na