Neznámý Schütz a velký Beethoven

Zápisník Jindřicha Bálka (27)

Tento týden začaly dvě řady zaměřené na starou hudbu, které už několikátým rokem rozšiřují dramaturgickou nabídku o skladby, které se dlouhá léta nehrály. Mám na mysli Barokní podvečery, které zahajovaly v Rudolfově galerii na Hradě v úterý, a Hudební most Praha-Drážďany, který začíná v sobotu v Kostele sv. Šimona a Judy. Umožňují nám postupně poznávat barokní hudbu v takové šíři, která vlastně nemá v historii našeho interpretačního umění obdoby. Collegium Marianum, pořadatel Barokních podvečerů, teď znovu připomněl velké dvojité výročí Arcangela Corelliho (1653–1713). Jana Semerádová vždy barvitě připomene hudební dění v barokním Římě, jeho paláce a mecenáše – a zároveň představí jednu z přelomových hudebních osobností. Nebýt toho, asi nikdo by si ve vzdálené, z pohledu Italů zaalpské zemi české, na výročí jednoho z nejvlivnějších skladatelů nevzpomněl.A Collegium 1704 hraje největšího německého skladatele před Bachem – drážďanského Heinricha Schütze (1585–1672) v konfrontaci s Michnou. A Václav Luks tentokrát vybral Schützovy mladistvé italské madrigaly z doby jeho studií v Itálii. Teprve později, když přicházela jedna těžká životní rána za druhou v čase třicetileté války, se z Schütze stala zakladatelská osobnost německé duchovní hudby… Drážďany jsou blízko, ale o této velké hudební postavě tohoto města u nás víme pramálo – a jeho dílo se provádí naprosto minimálně. Oba tyto projekty, které do budoucna nemají nic jistého, protože každoročně žádají o granty a zatím je naštěstí dostávají, jsou vzorovou dramaturgickou lekcí.V nedalekém Rudolfinu byla dramaturgie méně objevná, ale vůbec to nevadilo. Hrála se Beethovenova Sedmá a Osmá a hostem České filharmonie byl tento týden Herbert Blomstedt. A tento slavný švédský dirigent je ve svých šestaosmdesáti letech ve skvělé kondici. Jsou dirigenti, kteří v jeho věku působí prostě jen svou přítomností. Tak tomu bylo, když tu byl naposledy a v kmetském věku Sir Colin Davis. Hrát podle něj se prakticky nedalo a všichni byli patřičně nervózní, raději byl zrušen i přímý přenos koncertu, který nakonec svou atmosféru měl. Naproti tomu Blomstedt vedl orchestr jednoznačnými energickými gesty a také čitelným interpretačním názorem. A v přestávce čtvrtečního přímého přenosu se mohl vysílat obsáhlý rozhovor, ve kterém dirigent komentoval rytmické a artikulační zvláštnosti obou Beethovenových symfonií, otázku volby tempa i celkové stavby. A podle zpráv, které mám, bude tento rozhovor časem k dispozici i na webu Vltavy. Na pátečním koncertu byl Blomstedt přivítán srdečným potleskem a koncert uzavíraly ovace vstoje, ve kterých nechybělo nadšenecké fotbalové pískání. Ponechme stranou, jestli se to hodí, svou mladistvou vitalitou a smyslem pro přesnost ovšem Blomstedt opravdu dokázal strhnout hráče i publikum. Jeho pojetí mělo všechny ctnosti staré školy – v první řadě jasný rytmický řád, dále robustnější a homogenní zvuk a čitelné vedení hlasů. Právě Sedmá a Osmá Beethovenova symfonie je na rytmickém pulsu, jeho pravidelnostech i nepravidelnostech, hodně postavená. Velmi pěkně vyšlo i střídání jemných pasáží, postavených na dřevěných dechových nástrojích, a pasáží smyčcových, které zněly mužně a robustně. A i jistá tvrdost a ostře řezané rysy tohoto provedení se k Beethovenovi dost hodily. Vůbec se nedivím, že mnozí staří dirigentští koryfejové jsou do konce svého života tak oblíbenými hostujícími dirigenty. Stejně bych ale neřekl, že působivost je dána jenom vysokým věkem a kondicí, která je úctyhodná sama o sobě. Mám prostě dojem, že tato generace dovedla do hudebního světa proniknout s hloubkou a opravdovostí, jaká se prostě jen tak nevidí.

Páteční koncert podle některých věrohodných ohlasů vyšel ještě lépe než čtvrteční, ale nevím. V publiku si ho přišel poslechnout i šéfdirigent Bělohlávek. Ale to na větší nasazení hráčů určitě nemělo žádný vliv, že?  S velkou zvědavostí zajdu někdy i na koncert, kdy „šéf nebude doma“. Tady se ale přesvědčivě zdálo, že Blomstedt filharmoniky nadchnul a v Rudolfinu jsme v pátek slyšeli kus velkého Beethovena.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto archiv 

Mohlo by vás zajímat