Nikola Márová: Život tanečníka je nádherný a stojí za to tančit na jevišti

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Nikola Márová je označována za hvězdu Baletu Národního divadla a nejlepší labuť v Česku. Její dvojrole Odetty a Odilie v Labutím jezeře se stala její životní rolí, získala za ni Thálii, respekt kritiky i obdiv fanoušků. Primabalerína se drží na špici bez jakýkoliv výkyvů už řadu let. Držitelka nejrůznějších ocenění přitom působí skromně a sympaticky, ke každému svému vystoupení přistupuje s pokorou a zodpovědností.
Nikola Márová (archiv Baletu ND)

Jste 20 let v Národním divadle (od roku 1999). Byla jste ráda, když vás vzali do ND?
Byla jsem velmi nervózní, když jsem šla na konkurz do Národního divadla, protože jsem si velmi přála dostat se do divadla. Ještě před tím byl konkurz v Brně, kde jsem uspěla. Jakmile mě přijali do Prahy, bylo to jednoznačné rozhodnutí, že chci jít do pražského Národního divadla.

Jaký byl váš profesní cíl, když jste nastoupila do Baletu Národního divadla?
Myslím, že 90 nebo 100 % dětí z konzervatoře sní o tom, že budou mít hlavní role Odetty/Odilie, Julie a Růženky, pokud se chtějí vydat na dráhu velkého divadla. Samozřejmě to byl i můj sen. Věděla jsem, že chci dosáhnout až na vrchol – tančit hlavní role, proto jsem se o to snažila a tvrdě jsem makala. Měla jsem štěstí, poměrně rychle jsem začala postupovat na demisólové a pak sólové role. Díky tomu jsem měla možnost si zatančit téměř všechny hlavní role.

A pamatujete si, jaká byla vaše první sólová role?
První role byla Maruška v Louskáčkovi, když jsem byla divadle druhou sezónu. Jednalo se o záskok a díky tomu, že jsem ho zvládla, dostala jsem další hlavní role. Tančila jsem tenkrát se Standou Fečem. Byla to Grigorovičova verze Louskáčka a baletu šéfoval Vlastimil Harapes.

Balet ND – Labutí jezero – Nikola Márová a Adam Zvonař (foto Pavel Hejný)

Post první sólistky je náročný. Cítíte kolem sebe tlak, abyste odvedla vždy skvělé výkony?
Určitě. Když jsem dostala post první sólistky, byl to obrovský nával štěstí, zodpovědnost jsem si neuvědomovala. Byla jsem úplně pohlcena štěstím, že jsem toho postu dosáhla. Tento pocit mi vydržel docela dlouho, protože jsem byla mladá a člověk si to neuvědomuje a ani ho nenapadne o tom přemýšlet. Když jsem se vracela na jeviště po narození syna Maxíka, spousta věcí se u mě zlomila a najednou mi začalo docházet, jaká je to zodpovědnost, že nejsem už nejmladší první sólistka a že nesmím povolit. Věděla jsem, že to bude o to náročnější, že to není omluva ani pro diváka, ani pro lidi v souboru. Od té doby se mi pocit zodpovědnosti samozřejmě víc a víc prohlubuje.

Filip Barankiewicz je šéfem baletu třetí sezónu. Jak se změnil za tu dobu chod souboru?
Jako bývalý první sólista ve Stuttgartu se musel naučit vést soubor a získávat zkušenosti. První sezóna byla pozvolná, všichni jsme se zaučovali a sžívali. V druhé sezóně změny začaly být cítit. Filip Barankiewicz zavedl blokové hraní, díky tomu se změnil i celý systém zkoušení i hraní a na to navazují další změny.

Mohla byste říci, jak se změnilo složení souboru?
Například letošní sezónu nastoupilo deset nových lidí. Ještě jsem za celou dobu, co jsem v souboru, nezažila, že by se vyměnilo tolik lidí najednou.

Všimla jsem si, že hodně odcházejí ze souboru Češi.
To je pravda, že v poslední době odešlo hodně Čechů, minulou ani letošní sezónu nenastoupil žádný Čech, všichni jsou to cizinci. To je otázka, čím to je. Všichni mají šanci, na konkurz může přijít každý a potom už je to jenom otázka kvality, kdo je lepší. Letos byla vlastně skoro všechna místa pro kluky a jen tři pro holky.

Balet ND – La Bayadere – Nikola Márová (foto Martin Divíšek)

Všimla jsem si, že nepřišla náhrada místo prvního sólisty Michala Štípy.
Na post prvního sólisty přišel loni Rus Nikita Chetverikov, ale v průběhu sezony se s manželkou vrátil do Ruska. Ostatní noví členové souboru jsou mladí lidé, málokdy se stává, že se člověk ze školy dostane na pozici prvního sólisty. U mladých tanečníků se teprve uvidí, jestli se některý z nich vypracuje na sólovou pozici. Těžko říci, jestli v Praze tanečník tak dlouho vydrží, často se stává, že nový člen souboru je tady dvě sezóny a chce změnit divadlo. Pak je těžké si někoho vychovat.

Jak byly náročné zkoušky na letošní premiéru baletu Kylián – Mosty času?
Po návratu z Číny jsme připravovali premiéru Kyliána, který byla na programu hned po návratu ze zájezdu. A do toho jsme současně připravovali Sametové baletní gala, které bylo hned po představeních Kyliána, tak to bylo extrémně náročné fyzicky i psychicky. Současně s tím jsme připravovali premiéru Leonce a Lena. Byl to takový maraton v jednom měsíci. Nepamatuji se, že by byly tři premiéry v jednom měsíci.

Jaké to bylo spolupracovat s choreografem Jiřím Kyliánem?
S Kyliánem to bylo skvělé jako vždycky. Má obrovský dar, že nás dokáže nakazit svou pozitivní energií a dokáže přenést svoji důvěru v nás. Dokážeme pak vydat ten nejlepší výkon. Měli jsme na nastudování premiéry velmi málo času, ale zvládli jsme to, protože se soubor semkl a obrovsky zafungoval. Vzhledem ke špatným podmínkám, které jsme měli, jsme podali nejlepší výkon.
Kylián hodně lpí na detailech a snažil se i přes minimum zkoušek dát detaily do svých choreografií. Chápu, že každá choreografie je jako jeho dítě. Po představení za námi přišel a děkoval nám, byl spokojený a my jsme měli obrovskou radost, že jsme mohli skoro po roce tančit v představení, které je plné jeho skvělých choreografií. Představení dostalo svěží vítr, protože v něm hostovali právě tanečníci z Koreje. Tančili choreografii Forgotten Land, kterou jsem ani neznala, a to bylo nejen pro nás, ale i pro diváka velmi zajímavé vidět novou choreografii.

Balet ND – Timeless (G. Tetley: Svěcení Jara), Nikola Márová a Michal Štípa (foto Serghei Gherciu)

Jiří Kylián říkal před premiérou, že chce, aby měl tanečník možnost osobní interpretace…
Některé choreografie jsou dané, Kylián je nemění už léta letoucí, jako třeba Petite Mort. Když jsme zkoušeli Gods and Dogs, tam jsou části improvizované a nechává prostor tanečníkům tvořit. Pokud si tanečník nevybral takovou cestou, kterou si choreograf představoval, snažil se ho navést správným směrem, aby pocit improvizace vycházel stále z něho.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat